Hinrich Johannes Rink

Hinrich Johannes Rink
Rink v roce 1870
Rink v roce 1870
12. inspektor Jižního Grónska
Ve funkci:
1857 – 1868
PředchůdceJørgen Nielsen Møller
NástupceAlbert E. Blichfeldt Høyer
Ředitel Královské grónské obchodní společnosti
Ve funkci:
1871–1882
PředchůdceChristian Søren Marcus Olrik
NástupceHugo Egmont Hørring
Narození26. srpna 1819
Kodaň
Dánsko Dánsko
Úmrtí13. listopadu 1893
Christiania
NorskoNorsko Norsko
ChoťSigne Rink
Alma materKodaňská univerzita
Kielská univerzita
Profeseantropolog, geolog, geograf a botanik
CommonsHinrich Rink
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hinrich Johannes Rink (křestním jménem někdy jako Henrik; 26. srpna 1819, Kodaň – 15. prosince 1893, Oslo) byl dánský geolog, jeden z průkopníků glaciologie a první přesný popisovač vnitrozemského ledu Grónska.[1][2][3] Rink, který poprvé přijel do Grónska v roce 1848, strávil v arktické oblasti 16 zim a zasloužil se o rozvoj Grónska. Stal se grónským učencem a správcem, působil jako královský inspektor jižního Grónska a posléze se stal ředitelem Královské grónské obchodní společnosti. S knihou „Forstanderskaber“ Rink povzbudil první kroky k samosprávě Grónska.[4]

Byl také zakladatelem Atuagagdliutit, prvních novin v grónštině.[5]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Raná léta

[editovat | editovat zdroj]

Rink se narodil v Kodani holštýnským rodičům. Jeho otcem byl Johannes Rink (1783–1865), obchodník z Kielu, a matkou Agnese Margaretha (rozená Hedde) Rinková (1793–1865). Měl bratra Johana Jacoba Rinka (1815–1849).[6]

Zpočátku se učil u soukromého učitele, později odešel studovat na akademii v Sorø, studoval fyziku a chemii na Kodaňské univerzitě a v roce 1843 získal univerzitní zlatou medaili z chemie. Nějakou dobu působil jako asistent profesora u Williama Christophera Zeiseho. Studoval též na Kodaňské univerzitě.[7] V zimě 1844-45 Rink studoval medicínu, absolvoval kurz anatomie a poslouchal přednášky v Berlíně. Často však propadal depresím a váhal ohledně své budoucnosti.[2]

Výprava Galathea na Nicobarových ostrovech, jež byl Rink součástí

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na návrh Hanse Christiana Ørsteda dostal v Berlíně nabídku zúčastnit se jako mineralog první z expedic Galathea na palubě fregaty Galathea.[8] Plavba trvala v letech 1845 až 1847. Měl v úmyslu odjet do Kalkaty, ale nakonec skončil na Nikobarských ostrovech, které v té době kolonizovalo Dánsko, aby je geograficky prozkoumal.[7] Po pěti měsících onemocněl nikobarskou horečkou, která ho oslabila na celý zbytek života a donutila ho vrátit se do Dánska. Na zpáteční cestě se zastavil v Káhiře a na Maltě, kde v říjnu 1846 shromáždil geologický materiál. V roce 1847 vyšla jeho první velká geografická práce „Nikobarské ostrovy“.

V letech 1848 až 1851 se s veřejnou podporou vydal do západního Grónska na geologické a glaciologické studie v Upernaviku a Uummannaqu. Zde žil mezi Kalaallity, což mu poskytlo příležitost k jejich studiu. Jeho cílem však bylo vytvořit mapu Grónska na základě průzkumů, které prováděl on a další průzkumníci. Podařilo se mu prozkoumat rozsáhlé oblasti západogrónských fjordů a jejich ledovců. V posledním roce strávil nějaký čas v Ilulissatu a doplul do Paakitsoqu, zátoky v západním Grónsku. Na jaře roku 1851 odjel na saních do Sermeq Kujalleq. Zmapoval grónské pobřeží a vytvořil jeho první geologickou mapu. Rinkův průzkum je pozoruhodný jako první z řady průzkumů změn. V roce 1851 se Rink vrátil do Kodaně, kde zasedl v komisi, která se zabývala obchodním monopolem v Grónsku. Z pověření komise se do Grónska vrátil v roce 1852 a následně vydal knihu „O monopolu obchodu v Grónsku“.[3]

V následujícím roce vstoupil do služeb obchodního monopolu a byl prvním koloniálním správcem v Godthaabu a Julianehåbu. Studoval led v Severním ledovém oceánu, jeho původ, pohyb a složení a v roce 1853 vydal spis „O rozšíření a pohybu ledu nad severní grónskou pevninou“. V letech 1857 až 1868 byl královským inspektorem jižního Grónska. Během let, kdy působil jako státní úředník, vydal své hlavní dílo „Grónsko a statisticky popsaná geografie“, které je po „Perlustrování“ od Hanse Egedeho z roku 1729 prvním standardním dílem o Grónsku.

Pomník Hinricha Johannese Rinka v Nuuku

V roce 1855 našel Rink tiskařský lis misionáře Jespera Brodersena z konce 18. století a začal tisknout drobné předměty, z nichž první byl leták datovaný 21. října 1855. O dva roky později si Rink pořídil malý dánský tiskařský lis a litografický lis. V roce 1861 založil Rink v Godthaabu tiskárnu South Greenland Press[9] a založil první grónské noviny v grónštině Atuagagdliutit (v překladu „Čtení“). Jeho první číslo vyšlo v lednu 1861 a poté vycházelo každý měsíc. Kromě novin tiskárna vydávala i brožury.[10]

Rink se aktivně staral o blaho Inuitů, s nimiž byl v úzkém kontaktu. Na jeho nápad a pod jeho vedením byli zavedeni členové komise, což Gróňanům zajistilo vliv na jejich vlastní záležitosti. V roce 1858 vyzval místní obyvatele, aby se naučili své umělecké tradice. Pomohl objevit a propagovat umělce Jense Kreutzmanna a Arona z Kangequ. Rink studoval grónský jazyk a folklór; v roce 1866 vydal „Eskymácké pohádky a pověsti“.[11]

Konec života a smrt

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1862 byl jmenován rytířem řádu Dannebrog. V roce 1868 byl Rink ze zdravotních důvodů nucen Grónsko opustit a opět se vrátil do Kodaně. V letech 1871 až 1882 působil jako ředitel Královské grónské obchodní společnosti a v této funkci vedl grónskou obchodní správu. V Kodani založil školu Grønlænderhjem pro mladé Inuity, aby se naučili řemeslu a mohli snáze získat zaměstnání.[7]

Rink byl dopisujícím členem Královské geografické společnosti a v roce 1852 obdržel stříbrnou medaili Královské dánské akademie věd a literatury. Rink se svou ženou v roce 1882 odešel na odpočinek do norské Christianie (dnes Oslo), kde žila jeho dcera. Zde dokončil své poslední dílo. Rink zemřel v roce 1893 jako přední odborník své doby na Grónsko. Na kamenném pomníku v Nuuku je umístěna deska s nápisem „Kalatdlit asavai ilisimavai“ (česky: „Miloval Gróňany, znal je a bránil“).[12]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1853 se oženil se Sophií Nathalií Nielsine Caroline Møllerovou (* 1836, Nuuk – 1909), přezdívanou Signe. Signe se narodila a vyrůstala v Grónsku. Byla dcerou paamiutských koloniálních správců Jørgena Nielsena Møllera a Antonette Ernestine Constance Tommerupové. Signe publikovala povídky o životě a problémech Gróňanů. Je považována za první ženu, která psala o grónské kultuře. Zasloužila se také o uchování děl, dřevorytů a akvarelů Jense Kreutzmanna a Arona z Kangequ.[13][14]

O Rinkových dětech se píše jen málo, mohly být tři. Známá je jejich jediná dcera Antoinette Margrethe Rinková (* 1855).

Ledovec Rink v Grónsku (v kraji Avannaata)

Památka

[editovat | editovat zdroj]

Sbírka Hinricha Rinka čítající více než 140 rukopisných map obsahuje také karty, na které kreslil on a další. Nyní je uložena v Dánské královské knihovně.[12][15]

Na jeho počest jsou pojmenovány ledovce Rink (Kangilliup Sermia) a Rink (Melville Bay) v severozápadním Grónsku.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hinrich Johannes Rink na anglické Wikipedii.

  1. ↑ HARDY, Thomas. The Literary Notes of Thomas Hardy. [s.l.]: Acta Universitatis Gothoburgensis 312 s. Dostupné online. ISBN 978-91-7346-002-6. (anglicky) Google-Books-ID: GFKaAAAAIAAJ. 
  2. ↑ a b BROWN, Robert. Obituary: Dr. Hendrik Rink. The Geographical Journal. 1894, roč. 3, čís. 1, s. 65–67. Dostupné online [cit. 2022-04-17]. ISSN 0016-7398. 
  3. ↑ a b The ice, the science and the icefjord - Explore Ilulissat Icefjord. web.archive.org [online]. 2018-01-26 [cit. 2022-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-26. 
  4. ↑ Narrating the Arctic : a cultural history of Nordic scientific practices. Canton, MA: Science History Publications/USA ix, 373 pages s. Dostupné online. ISBN 0-88135-385-X, ISBN 978-0-88135-385-3. OCLC 49351458 
  5. ↑ STERN, Pamela R. Historical dictionary of the Inuit. Lanham, Md.: Scarecrow Press xlii, 199 pages s. Dostupné online. ISBN 0-8108-5058-3, ISBN 978-0-8108-5058-3. OCLC 54768167 
  6. ↑ BRICKA, Carl Frederik. Dansk biografisk lexikon: tillige omfattende Norge for tidsrummet 1537-1814. [s.l.]: Gyldendal (F. Hegel & Søn) 656 s. Dostupné online. (dánsky) Google-Books-ID: ZLxAAAAAYAAJ. 
  7. ↑ a b c H. Rink | lex.dk. Dansk Biografisk Leksikon [online]. [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. (dánsky) 
  8. ↑ 1849e. web.archive.org [online]. 2011-07-16 [cit. 2022-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-16. 
  9. ↑ Letter From the Editor. web.archive.org [online]. 2013-05-23 [cit. 2022-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-23. 
  10. ↑ Nunatsiaq News 2006-01-20: TAISSUMANI: Taissumani: Jan. 21, 1926 - The Passing of Lars Møller, Greenland’s Printer. web.archive.org [online]. 2018-11-07 [cit. 2022-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-07. 
  11. ↑ RINK, Hinrich. Danish Greenland, Its People and Its Products. [s.l.]: H.S. King & Company 532 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: dTEbAAAAYAAJ. 
  12. ↑ a b KAALUND, Bodil. The Art of Greenland: Sculpture, Crafts, Painting. [s.l.]: University of California Press 228 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-04840-9. (anglicky) Google-Books-ID: uvDyTuJ9zZkC. 
  13. ↑ Arktiske Billeder | Billede. web.archive.org [online]. 2011-07-19 [cit. 2022-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-19. 
  14. ↑ Dansk Kvindebiografisk Leksikon - Signe Rink - Dansk Kvindebiografisk Leksikon. web.archive.org [online]. 2021-01-25 [cit. 2022-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-25. 
  15. ↑ Information about the materials in the Map Collection - The Royal Library. www5.kb.dk [online]. [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]