Honfleur

Honfleur
Honfleur – znak
znak
Poloha
Souřadnice49°25′10″ s. š., 0°13′57″ v. d.
Nadmořská výška0 až 117 m n. m.
StátFrancieFrancie Francie
RegionNormandie
DepartementCalvados
ArrondissementLisieux
KantonHonfleur-Deauville
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha13,67 km²
Počet obyvatel8 163 (2008)
Hustota zalidnění597,1 obyv./km²
Správa
StarostaMichel Lamarre (2008-2014)
Oficiální webwww.ville-honfleur.fr
E-mailmairie@ville-honfleur.fr
PSČ14600
INSEE14333
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Honfleur je francouzské přístavní městečko ležící na jižním břehu ústí Seiny naproti Le Havru, poblíž nájezdu na Normandský most, v departementu Calvados, region Normandie.

Honfleur je především známý díky svému starému malebnému přístavu s typickými domy s fasádami pokrytými břidlicí, často zachycované malíři, a to zejména Gustavem Courbetem, Eugènem Boudinem, Claudem Monetem a Johanem Bartholdem Jongkindem, kteří vytvořili École de Honfleur (Honfleurská škola), která přispěla k vytvoření impresionistického směru.

Městečko získalo čtyři květiny v Soutěži květinových měst a vesnic (Concours des villes et villages fleuris).

Toponymie

[editovat | editovat zdroj]

Historické zmínky: Hunefleth (1025), Hunefloth (kolem 1062), Honneflo v roce 1198,[1] Honflue (1246); Honnefleu již od 18. století.

Tradiční výslovnost: [χonfieu] se silně propadlým (vdechnutým a spíše nevysloveným) počátečním „H“.

Fleur, resp. původní fleu je v Normandii častou součástí názvů obcí (např. Barfleur, Vittefleur, Harfleur, Crémanfleur, Fiquefleur a La Gerfleur) a znamená pramen – řeku, která ústí do moře. Tento význam se dovozuje z dokumentu podle dokumentu ze 13. století, který zmiňuje le fleu de Lestre, čímž se rozumí řeka v Lestre na poloostrově Cotentin.

Výraz Hon- patrně pochází z anglosaského křestního jména Huna nebo staršího Húni (varianta Húnn).[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka dokládající existenci Honfleuru pochází od Richarda III. vévody z Normandie, z roku 1027. Rovněž se objevuje v průběhu 12. století, kdy městečko představovalo důležitý tranzitní přístav pro zboží z Rouenu do Anglie.

Honfleur, který se nachází u ústí Seiny, jedné z nejdůležitějších řek Francie, na břehu moře a zároveň s relativně bohatým zázemím, těžil ze své strategické pozice, jak se ukázalo již na začátku stoleté války. Karel V. Francouzský nechal rozšířit opevnění města, aby ústí Seiny ochránil před výpady Angličanů. K tomu měl pomáhat i nedaleký přístav Harfleur, který se nachází hned naproti a na dalším výběžku ústí. Honfleur byl přesto obsazen a okupován anglickým králem, a to v roce 1357, znovu pak v roce 1419 a 1450. Kromě těchto období přístav sloužil jako základna pro výjezdy nejrůznějších francouzských výprav pro účely vpádů na anglické pobřeží, které vedly zejména k částečnému vyplenění města Sandwich v hrabství Kent kolem roku 1450 poté, co Angličané opustili Normandii po bitvě u Formigny. Dnes jsou navzdory tomu Honfleur a Sandwich partnerskými městy.

Po skončení stoleté války a na konci 18. století Honfleur vzkvétal zejména díky výrobě lodí, námořnímu obchodu a dálkové výpravy. Avšak došlo k vážným problémům během francouzských náboženských válek v druhé polovině 16. století. Počátkem roku 1590 bylo město obsazeno Jindřichem IV.

Ve stejné době se městečko rovněž účastnilo velkých objevných výprav a jeho přístav se stal jedním z prvních francouzských přístavů, odkud byly pořádány expedice do Ameriky a zejména francouzských kolonií v Americe. V roce 1503 se odsud vypravil Binot Paulmier de Gonneville do Brazílie. Jehan Denis v roce 1506 objevil a získal jako kolonii pro francouzského krále Newfoundland. V roce 1608 Samuel de Champlain při jedné z výprav z Honfleuru založil v Kanadě město Québec

Ke konci tohoto období obchod v Honfleuru vzkvétal díky kontaktům s Kanadou, Louisianou, Antilami, pobřežím Afriky a Azory, což z přístavu učinilo jeden z pěti hlavních přístavů ve Francii, kde se obchodovalo s otroky. Městečko se v této době rozšiřovalo, část hradeb, které se staly zbytečnými, byla na příkaz Colberta zbořena. Abraham Duquesne nechat přestavět « vnitřní hâvre », jednoduchý přístav na mělčině na skutečný námořní přístav, což bylo dokončeno v roce 1684, který se nyní nazývá „Starý přístav“ (Vieux Bassin) a přispívá k současnému rázu městečka. Část místních obyvatel zbohatla také na rozsáhlém rybolovu u břehů Newfoundlandu zaměřeném na tresky. Řada námořníků z Honfleuru se účastnila válek v době Velké francouzské revoluce a napoleonských válek, šlo zejména o lodního kapitána Clauda-Pascala Morel-Beaulieua a kontradmirály Jacquese Félixe Emmanuela Hamelina a Léonarda Bernarda Motarda.

Ztráta francouzských kolonií, konkurence přístavu v Le Havru, války v době Velké francouzské revoluce a prvního císařství, spolu s kontinentální blokádou vedly k úpadku Honfleuru, který se částečně zastavil zahájením obchodování se dřevem se severní Evropou v průběhu 19. století. Tento obchod byl však omezený z důvodu zanesení přístavu pískem a rozvoji moderního přístavu v Le Havru, nicméně přístav v Honfleuru funguje dodnes. Nicméně v současné době představuje jen pomocný přístav pro velký námořní přístav v Rouenu, kterému slouží jako předsunutý přístav v partnerství a sídlo Obchodní a průmyslovou komorou kraje Auge.

Na sklonku 2. světové války byl Honfleur osvobozen 25. srpna 1944 belgickou armádou (brigade Piron).[3]

Administrativa

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 se k Honfleuru připojila obec Vasouy (159 obyvatel v roce 2007), která má od té doby statut přidružené obce.

Městská rada se skládá z 29 členů, což zahrnuje starostu, jeho šest náměstků, místostarostu a radního, který zastupuje přidruženou obec Vasouy.

Seznam starostů od 2. světové války:

  • Michel Lamarre (politická příslušnost DVD – Diverse Droit)[4] – od 1995 dosud
  • Marcel Liabastre (politická příslušnost DVD – Diverse Droit) – 1971 až 1995
  • Maurice Delange – 1947 až 1971
  • Albert Patin – 1944 až 1947

Demografie

[editovat | editovat zdroj]

Demografický vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Podle údajů Insee (francouzský Národní institut statistiky a ekonomických studií) z roku 2007 měl Honfleur 8163 obyvatel, což je stagnující počet od posledního sčítání z roku 1999. Tím se obec řadí na 1146. místo ve Francii (v roce 1999 to bylo 1090. místo) a na 11. místo mezi 706 obcemi v departmentu.

Údaje o počtu obyvatel jsou dostupné od roku 1793, přičemž nejvyššího počtu obyvatel bylo dosaženo v roce 1866, kdy to bylo 9946 obyvatel.

Věková struktura

[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo městečka je relativně starší. Podíl osob starších 60 let (23 %) převyšuje národní průměr (21,6 %) a průměr departmentu (21,4 %). V porovnání struktury dle pohlaví převyšuje procento žen (53,2 %) národní průměr (51,6 %) i průměr departmentu.

Struktura obyvatel dle věku je pak následující (rok 2007):

  • 46,8 % mužů (0 až 14 let = 21,3 %, 15 až 29 let = 19,7 %, 30 až 44 let = 20,9 %, 45 až 59 let = 19,9 %, nad 60 let = 18,2 %),
  • 53,2 % žen (0 až 14 let = 18,7 %, 15 až 29 let = 16,6 %, 30 až 44 let = 19,2 %, 45 až 59 let = 18,4 %, nad 60 let = 27,1 %).

Kulturní památky

[editovat | editovat zdroj]

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Honfleur).

Nejstarší část dvoulodního kostela svaté Kateřiny Alexandrijské pochází z druhé poloviny 15. století. Druhá loď dřevěné stavby s kamennou podezdívkou byla přistavěna v 16. století.

Kostel svatého Štěpána (Saint-Étienne)

[editovat | editovat zdroj]

Starý farní kostel v gotickém slohu pochází částečně ze 14. a částečně z 15. století. Jde o nejstarší kostel ve městě. Byl postaven z křídového vápence s křemenem a z Caenského kamene, přičemž Honfleur se nachází na hranici těchto dvou typů vápencových ložisek. Zvonice je pokryta dřevem kaštanovníku.

Kostel svatého Leonarda (Saint-Léonard)

[editovat | editovat zdroj]

Průčelí je ve stylu plaménkové gotiky, ale zbytek budovy byl postaven v 17. a 18. století, což vysvětluje neobvyklou podobu zvonice, která tvoří zvláštní kupoli. Interiér je zcela vyzdoben nástěnnými malbami, přičemž jsou vidět také dřevěné trámy.

Solírny

[editovat | editovat zdroj]

Dnes jsou zde dvě solírny, původně byly tři, ale jedna byla zničena při požáru. Tyto dvě budovy pojmou 10 000 tun soli, určené ke konzervaci ryb, což bylo v rybářském přístavu důležité. Byly postaveny v 17. století poté, co k tomu obyvatelé města získali povolení od Colberta. Sůl pocházela především z Brouage. Zdi jsou postaveny ze silného křídového vápence a krovy ze dřeva byly postaveny tesaři z loděnice a připomínají skořepinu lodi ze 17. století.

Kaple Boží milosti (Chapelle de Grâce)

[editovat | editovat zdroj]

Tato budova byla znovu postavena hned po sesuvu strmého útesu, makety lodí a varhany vytvořil výrobce varhan Dupont v roce 1990.[5] Zvenku je možné vidět poutnické zvony.

Lodě (Bateaux)

[editovat | editovat zdroj]

Kutr Sainte-Bernadette, poslední šalupa na lov krevet, je stále ve stavu schopném plavby. Od 18. října 1992 získala statut francouzské historické památky.

Muzea

[editovat | editovat zdroj]

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Činnost a společenské dění

[editovat | editovat zdroj]

Umění

[editovat | editovat zdroj]

V Honfleur žije řada uměleckých malířů, nachází se zde řada uměleckých ateliérů a uměleckých galerií.

Sport

[editovat | editovat zdroj]

Honfleurský sportovní klub (Le Club sportif honfleurais) zahrnuje fotbalové družstvo, které se účastní Fotbalové ligy Dolní Normandie (Ligue de Basse-Normandie de football) a dvou dalších fotbalových soutěží v rámci departmentů v kraji (District départemental de football).[6]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Město Honfleur zprovoznilo dne 5. listopadu 2004 novou čistírnu odpadních vod, která zejména zajišťuje čištění odpadních vod z průmyslu.

Osobnosti spojené s Honfleurem

[editovat | editovat zdroj]

Narození

[editovat | editovat zdroj]

Úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]

(chronologicky)

  • Samuel de Champlain (cca 1575 – 1635), cestovatel, který v roce 1603 podnikl plavbu z Honfleuru, zakladatel města Québec
  • Pierre de Chauvin (17. století), protestantský obchodník z Honfleur (konec 16. století)
  • Charles Baudelaire (1821 – 1867), básník, pravidelně zde pobýval u své matky od ledna 1859
  • Jean Revel (1848 – 1925), normandský spisovatel a přítel Alberta Sorela, studoval v Honfleuru
  • Sacha Guitry (1885 – 1957) se v Honfleuru 14. srpna 1907 oženil se svou první ženou Charlottou Lysès
  • Henri Jeanson (1900- 1970) vlastnil v Honfleuru pavilon Louise-Filipa, kde žil až do své smrti v roce 1970.
  • Lucien Coutaud (1904 – 1977), malíř, který vlastnil nemovitosti (Le Cheval de Brique) ve Villerville od roku 1953 do roku 1977 a který pracoval a pobýval v Honfleuru
  • Françoise Saganová (1935 – 2004), spisovatelka, která vlastnila rezidenci Breuil v Équemauville a zemřela v nemocnici v Honfleuru.
  • Michel Serrault (1928 – 2007), francouzský herec, bydlel ve Vasouy od roku 2001 a byl pochován na hřbitově svaté Kateřiny v Hofleuru před tím, než byl v roce 2009 převezen na hřbitov v Neuilly.
  • Jean-Louis Scherrer (1935–2013), módní návrhář, bydlí ve Vasouy

Film

[editovat | editovat zdroj]

V Honfleuru se zcela či z části natáčela řada filmů, zejména:

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Honfleur na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Ernest Nègre, Toponymie générale de la France. 2. Formations non-romanes ..., Volume 2, Librairie Droz, Genève 1991. p. 1012 / 18239 (Ernes Nègre: Všeobecná Toponymie ve Francii. 2. „Utváření nerománských názvů“, díl 2, Nakladatelství Droz, Ženeva 1991, str. 1012/18239)
  2. ↑ Origine du nom Húnn (Anglais)
  3. ↑ Histoire de la Brigade Piron – Campagne de Normandie
  4. ↑ Conseil-général-info.com – Liste des conseillers généraux du Calvados[nedostupný zdroj]
  5. ↑ Honfleur, église Notre-Dame-de-Grâce, Orgue Dupont (1990)
  6. ↑ Site officiel de la Ligue Basse-Normandie – CS Honfleur. bassenormandie.fff.fr [online]. [cit. 2012-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-12. 

Doplňující literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Pierre Philippe Urbain Thomas, Histoire de la ville de Honfleur, 1840
  • Elizabeth Noël Le Coutour, Le Honfleurais aux sept naufrages, Jean Doublet, L'Harmattan 1996, ISBN 2-7384-4745-7
  • Pierre Boiteau (Piboi)
  • Dominique Bougerie, Honfleur et les Honfleurais : cinq siècles d'histoires, cinq tomes, Honfleur, 2002-2009
  • Dominique Bougerie, Honfleur, terre d'élection d'une littérature normande, deux tomes, Honfleur, 2005-2007

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]