Horochiv
| Horochiv Горохів | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°29′58″ s. š., 24°45′54″ v. d. |
| Nadmořská výška | 213 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 / UTC+3 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Volyňská |
| Rajón | Lucký |
  Horochiv | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 11,2 km² |
| Počet obyvatel | 8 925 (2022)[1] |
| Hustota zalidnění | 795,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1240 |
| Oficiální web | gorokhivrada |
| Telefonní předvolba | 3379 |
| PSČ | 45700–45702 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Horochiv (ukrajinsky Горохів, rusky Горохов, polsky Horochów, německy Horochiw), je město v Luckém rajónu v jižní části Volyňské oblasti na Ukrajině, asi 100 km severovýchodně od Lvova. Město je jedním z nejstarších historicky doložených sídel Volyně.
Žije zde přibližně 8 900[1] obyvatel.
V Horochivu je sídlo jednotného územního společenství Horochivská městská komunita (ukrajinsky Горохівська міська громада), které má rozlohu 498,1 km2 a ve které v roce 2020 žilo 24 709 obyvatel. V této komunitě je město Horochiv a tyto obce:
- Bystrovycja, ukrajinsky Бистровиця
- Vatyn, ukrajinsky Ватин
- Vatynec, ukrajinsky Ватинець
- Vilchivka, ukrajinsky Вільхівка
- Volycja-Družkolipska, ukrajinsky Волиця-Дружкопільська
- Desjatyna, ukrajinsky Десятина
- Dibrova, ukrajinsky Діброва
- Žuravnyky, ukrajinsky Журавники
- Zvynjače, ukrajinsky Звиняче
- Zelenolužne, ukrajinsky Зеленолужне
- Kvasiv, ukrajinsky Квасів
- Kovbaň, ukrajinsky Ковбань
- Kozjatyn, ukrajinsky Козятин
- Krasiv, ukrajinsky Красів
- Kryžova, ukrajinsky Крижова
- Kumovišče, ukrajinsky Кумовище
- Lemešiv, ukrajinsky Лемешів
- Markovyči, ukrajinsky Марковичі
- Myrkiv, ukrajinsky Мирків
- Myrne, ukrajinsky Мирне
- Myslyni, ukrajinsky Мислині
- Novosilky, ukrajinsky Новосілки
- Ozerci, ukrajinsky Озерці
- Ochlopiv, ukrajinsky Охлопів
- Oščiv, ukrajinsky Ощів
- Pečichvosty, ukrajinsky Печихвости
- Pidberezzja, ukrajinsky Підбереззя
- Pirvanče, ukrajinsky Пірванче
- Poljuchne, ukrajinsky Полюхне
- Pustomyty, ukrajinsky Пустомити
- Račin, ukrajinsky Рачин
- Silce, ukrajinsky Сільце
- Skabarivščyna, ukrajinsky Скабарівщина
- Skobelka, ukrajinsky Скобелка
- Sofiivka, ukrajinsky Софіївка
- Starostav, ukrajinsky Старостав
- Strilče, ukrajinsky Стрільче
- Tereškivci, ukrajinsky Терешківці
- Umanci, ukrajinsky Уманці
- Choloniv, ukrajinsky Холонів
- Jarivka, ukrajinsky Ярівка
Historie
[editovat | editovat zdroj]Město bylo založeno v roce 1240. První písemná zmínka o tomto sídle je v Ipaťjevském letopise. Magdeburské právo bylo Horochivu uděleno v roce 1600.
Během první světové války v letech 1916–1917 Horochivem procházela fronta mezi rakousko-uherskou a ruskou armádou.[2]
V období druhé polské republiky mezi roky 1918–1939 byl Horochiv okresním městem. V roce 1937 zde žilo 7 800 obyvatel, z nichž 40 % tvořili Židé.
24. června 1941 město dobyla nacistická armáda. Ještě v tomto roce zde došlo k násilí na židovském obyvatelstvu. V srpnu 1941 donutilo gestapo a místní policie 300 Židů vykopat si vlastní hromadný hrob, než byli všichni zastřeleni a pohřbeni.
Nacisté v městě vytvořili židovské ghetto, které existovalo do 8. září 1942. Ten den bylo ghetto zlikvidováno a zastřeleno bylo okolo 3 000 obyvatel města.[3]
Během volyňského masakru v letech 1943–1944 se Horochiv stal útočištěm pro zhruba 1200 utečenců z okolních obcí. Nacisté z těchto lidí – převážně Poláků – vytvořili 150členný Schutzmannschaft, který spolupracoval s Banderovou Ukrajinskou povstaleckou armádou.[4]
Doprava, geografie
[editovat | editovat zdroj]V městě je významná železniční stanice trati Lvov–Luck a zastavují tu autobusy na téže trase.
Horochivem protéká řeka Styr. Ve městě se nachází 200 let starý park s rozlohou 7 hektarů.
Významní rodáci
[editovat | editovat zdroj]Jan Dzierżysław Tarnowski (1835–1894), polský politik
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Ukrajinská státní statistická služba: Чисельність наявного населення Українина 1 січня 2022. Kyjev: Ukrajinská státní statistická služba. Dostupné online.
- ↑ ORŁOWICZ, Mieczysław. Ilustrowany przewodnik po Wołyniu: z 101 ilustracjami i mapką województwa. Luck: nakł. Wołyńskiego Towarzystwa Krajoznawczego i Opieki nad Zabytkami Przeszłości w Łucku, 1929. Dostupné online. (polsky)
- ↑ ALTMAN, Ilja. Холокост на территории СССР: Энциклопедия. Moskva: Научно-просветительный центр «Холокост», 2009. ISBN 978-5-8243-1296-6. S. 233. (rusky)
- ↑ SIEMASZKO, Władysław; SIEMASZKO, Ewa. Ludobójstwo dokonane przez nacjonalistów ukraińskich na ludności polskiej Wołynia 1939-1945. Varšava: von Borowiecky, 2000. ISBN 83-87689-34-3. S. 194. (polsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Horochiv na Wikimedia Commons - Oficiální stránky (ukrajinsky)
- Statistické údaje Horochivu (ukrajinsky)
- Česky psaný web se zmínkou o Horochivu
