József Mindszenty

József Mindszenty
kardinál Mindszenty během proslovu 1. listopadu 1956
kardinál Mindszenty během proslovu
1. listopadu 1956
Rodné jménoPehm József
Narození29. března 1892
Csehimindszent
Úmrtí6. května 1975 (ve věku 83 let)
Vídeň
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníMariazellská bazilika (1975–1991)
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Vojtěcha v Ostřihomi (od 1991)
Alma materPremonstrátské gymnázium sv. Norberta v Szombathely (od 1903)
Povoláníkatolický kněz, arcibiskup a katolický biskup
Oceněníčestný občan Budapešti (2019)
čestný občan Ostřihomi (2019)
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkcebiskup vesprémský (od 1944)
ostřihomský arcibiskup (1945–1974)
kardinál (1946–1975)
kníže-primas
katolický arcibiskup
PodpisJózsef Mindszenty – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ctihodný József kardinál Mindszenty (narozen jako József Pehm, 29. března 1892 Csehimindszent, Rakousko-Uhersko – 6. května 1975 Vídeň, Rakousko) byl maďarský katolický duchovní, arcibiskup ostřihomský a kníže-primas maďarský v letech 1945–1973. Byl politickým vězněm nacismu a komunismu, v letech komunistického režimu se stal symbolem maďarského odporu vůči komunistickému zřízení.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v původem švábské rodině jako József Pehm. Na kněze byl vysvěcen v roce 1915. V roce 1941 si změnil německy znějící jméno Pehm na Mindszenty podle obce svého narození. Důvodem ke změně bylo, že většina maďarských Němců podporovala nacistický Volksbund. V březnu 1944 se stal biskupem ve Veszprému. V listopadu 1944 byl uvězněn maďarskou fašistickou vládou poté, co kritizoval genocidu Židů prováděnou v Maďarsku.[1]

Znak kardinála Józsefa Mindszentyho

Po skončení druhé světové války byl v září 1945 jmenován arcibiskupem v Ostřihomi. Před svobodnými volbami v listopadu 1945 odsoudil Mindszenty v pastýřském listu „marxistické zlo“ a vyzval věřící k volební podpoře Strany nezávislých malorolníků. Po volbách, které malorolníci přesvědčivě vyhráli, neúspěšně podporoval ideu obnovení monarchie v Maďarsku.[2] V roce 1946 jej papež Pius XII. jmenoval kardinálem.

József Mindszenty v roce 1974

Pro svůj boj za obranu náboženských svobod se kardinál stal od roku 1947 terčem rozsáhlé propagandistické kampaně, v jejímž rámci byl označen za „hlavu klerikální reakce“. Už v prosinci 1948 byl kardinál Mindszenty zatčen jako první z hlavních církevních představitelů v nových komunistických režimech. V předtuše svého zatčení založil do církevního archivu následující prohlášení: „Počínaje dnešním dnem, prohlašuji neplatným a nepravdivým jakékoli přiznání viny připisované mé osobě.“[1] V následujícím vykonstruovaném procesu byl odsouzen k doživotnímu vězení na základě vynuceného přiznání. Po jeho zatčení následovalo v Maďarsku masové zatýkání kněží a perzekuce církví.[3][4]

Z vězení byl propuštěn teprve 30. října 1956 během maďarského povstání (důstojník, který jej z internace přivezl do Budapešti, byl později za Kádárova režimu popraven). Ve veřejném rozhlasovém projevu vyzval k odporu proti komunistickému režimu, ale vyslovil se i proti jeho dědicům (míněna vláda Imreho Nagye, zčásti složená z reformních komunistů). Po porážce povstání se kardinál uchýlil na americké velvyslanectví v Budapešti, kde nuceně strávil v politickém azylu následujících 15 let. Teprve v roce 1971 mu bylo komunistickým režimem po dlouhém vyjednávání umožněno vycestovat do zahraničí.[5]

Budova amerického velvyslanectví v Budapešti, kde strávil Mindszenty 15 let v nuceném politickém azylu

Na úřad ostřihomského arcibiskupa odmítl rezignovat, nicméně v roce 1973 jej papež Pavel VI., který jej prohlásil za „oběť historie“, na nátlak maďarských komunistů zbavil úřadů a prohlásil jeho arcidiecézi za neobsazenou. To umožnilo, aby Vatikán v duchu své východní politiky nalezl kompromisní dohodou s maďarskou komunistickou vládou o znovuobsazení tohoto úřadu. Jeho nástupcem se tak stal László Lékai, nicméně zprvu jen jako apoštolský administrátor - plnoprávným arcibiskupem a primasem se stal až v roce 1976, po Mindszentyho smrti. Byl řádovým prelátem a nositelem duchovního velkokříže Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Pozornost vyvolaly Mindszentyho Paměti, které zveřejnil v exilu a v nichž se vůči vatikánské východní politice vyslovuje rezervovaně. Kniha byla záhy přeložena do několika jazyků. Věznění a následný azyl na americkém velvyslanectví mu neumožnily zúčastnit se papežských voleb, které proběhly v době, kdy byl kardinálem (1958, 1963). Zemřel v roce 1975 v exilu v Rakousku a pohřben byl v maďarské kapli v klášteře Mariazell. V roce 1991 bylo jeho tělo přeneseno do katedrály v Ostřihomi a slavnostně uloženo tam. Dne 12. února 2019 byl papežem Františkem prohlášen za Ctihodného.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2009-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-14. 
  2. ↑ KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. dopl.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 605 s. ISBN 80-7106-616-8. S. 364–365. Dále jen Dějiny Maďarska. 
  3. ↑ KŘEN, Jan. Dvě století střední Evropy. Praha: Argo, 2005. 1109 s. ISBN 80-7203-612-2. S. 680. Dále jen Dvě století střední Evropy. 
  4. ↑ Dějiny Maďarska, s. 376
  5. ↑ Dvě století střední Evropy, s. 684, 782

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]