Sir James Lovelock, CH CBE FRS | |
---|---|
Narození | 26. července 1919 Letchworth Garden City |
Úmrtí | 26. července 2022 (ve věku 103 let) Abbotsbury |
Příčina úmrtí | komplikace |
Alma mater | Manchesterská univerzita Strand School London School of Hygiene & Tropical Medicine |
Povolání | biolog, chemik, vysokoškolský učitel, mytograf, ekolog, ochránce životního prostředí, autor sci-fi, biochemik, futurolog, independent scientist, autor autobiografie a vědec |
Ocenění | člen Královské společnosti (1974) komandér Řádu britského impéria (1990) Dr A. H. Heineken Prize for Environmental Sciences (1990) Cena Nonino (1996) Volvo Environment Prize (1996) … více na Wikidatech |
Rodiče | Tom Arthur Lovelock[1][2] a Nell March[1][2] |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
James Ephraim Lovelock (26. července 1919, Letchworth, Hertfordshire, Anglie – 26. července 2022, Abbotsbury, Dorset, Anglie) byl anglický nezávislý vědec, environmentalista a futurolog. Nejvíce se proslavil jako autor teorie Gaia, která předpokládá, že Země funguje jako samoregulující se superorganismus.[3]
Lovelock získal doktorát z medicíny a svou kariéru zahájil prováděním kryoprezervačních experimentů na hlodavcích, včetně úspěšného rozmrazování zmražených vzorků. Jeho metody měly vliv na teorie kryoniky (kryokonzervace lidí).[4] Vynalezl detektor elektronového záchytu a s jeho pomocí jako první zjistil širokou přítomnost chlor-fluorované uhlovodíků v atmosféře. Při navrhování vědeckých přístrojů pro NASA navrhl teorii Gaia.
V prvním desetiletí 21. století navrhl metodu geoinženýrství, kdy mořské řasy měly spotřebovávat oxid uhličitý a snižovat jeho koncentraci. Byl otevřeným členem organizace Environmentalisté pro jadernou energii,[5] tvrdil, že za odporem proti jaderné energii stojí zájmy fosilních paliv, přičemž se odvolával na škodlivé účinky oxidu uhličitého na životní prostředí a varoval před globálním oteplováním v důsledku skleníkového efektu. Od konce 70. let 20. století byl autorem několika knih o životním prostředí založených na hypotéze Gaia.
Lovelock se narodil v Letchworth Garden City v hrabství Hertfordshire a Anglii. Získal nejdřív titul bakaláře chemie na University of Manchester (1941), v roce 1948 získal titul Ph.D. v medicíně na London School of Hygiene and Tropical Medicine, a v roce 1959 titul D.Sc. v oboru biofyzika.
V roce 1961 se v NASA účastnil programu výzkumu Marsu (sondy Viking 1 a Viking 2 – pracoval na vývoji některých přístrojů). Právě srovnání mezi podmínkami na Marsu a na Zemi ho přivedlo k formulování nejprve hypotézy, později teorie Gaia. Tuto teorii rozpracoval především v 70. letech, řadu publikací o ní uveřejni i později.
Teorie Gaia chápe planetu Zemi a život na ní jako jeden sám sebe regulující superorganismus. Tato teorie se stala inspiračním zdrojem hnutí New Age a řadě ekologických organizací.[4] Často však byla používána způsobem a mírou, jakou jím původně nebyla myšlena. Lovelock interakci mezi Zemí a živou přírodou chápal jako seberegulující mechanismus, ale nikdy si nemyslel, že veškerý život na Zemi společně tvoří jedinou bytost (a už vůbec ne s vlastním vědomím).
Lovelock patří mezi vědce, kteří už dlouhou dobu varují před globálním oteplováním; oproti jiným vědcům je značně pesimistický. Domnívá se, že systém (pozitivních) zpětných vazeb způsobí masivní urychlení globálního oteplování, které může do konce 21. století způsobit smrt miliard lidí. Jednou z možností, jak toto oteplování zpomalit, je podle Lovelocka masivní expanze jaderné energetiky.[6]
Mediální senzaci článkem způsobil preferencí jaderné energetiky už v roce 2004[7][8] (pro se však ve skutečnosti vyslovoval už dřív).
Spolu s Chrisem Replayem taky navrhl jiný, netradiční způsob boje s globálním oteplováním: systém rour by pumpoval „výživnější“ vodu z dolních vrstev oceánu do vyšších, čímž by mohlo být stimulováno pohlcování uhlíku mořskými organismy.[9] Tento návrh se však nedočkal příliš vlídného přijetí.
Lovelock stál u zrodu kryoniky, která se zabývá zmrazováním a opětovným rozmrazováním organismů, a je rovněž vynálezcem řady přístrojů a technických zlepšení, např. vynalezl detektor elektronového záchytu.[4]
Zemřel v den svých 103. narozenin po komplikacích způsobených pádem.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Lovelock na anglické Wikipedii.