Janina Lewandowska

Janina Lewandowska
Janina Lewandowska před letounem RWD-8
Janina Lewandowska před letounem RWD-8
Rodné jménoJanina Antonina Dowbor-Muśnicka
Narození22. dubna 1908
Charkov
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí22. dubna 1940 (ve věku 32 let)
Katyň
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
RodičeJózef Dowbor-Muśnicki
PříbuzníAgnieszka Dowborová-Muśnická (sestra)
Vojenská kariéra
HodnostPoručík
Doba služby1939 – 1940
Sloužila Polská armáda
Složka Lotnictwo Wojskowe
VálkyDruhá světová válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Janina Antonina Lewandowska, rozená Dowbor-Muśnicka (22. dubna 1908, Charkov – 22. dubna 1940, Katyň)[1] byla polská pilotka kluzáků a letounů, podporučice letectva Druhé Polské republiky, jediná vojákyně zabitá v Katyni v rámci katyňského masakru, posmrtně povýšená do hodnosti poručíka.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Jana Lewandowska se narodila v tehdy ruském Charkově významnému polskému generálovi Józefovi Dowboru-Muśnickému a Agnieszce, rozené Korsońské. Její sestrou byla Agnieszka Dowbor-Muśnicka, polská protinacistická odbojářka popravená během masakru v Palmiry.[2] Po návratu do Polska žila s rodiči v Batorově. Po absolvování gymnázia v Poznani studovala na hudební konzervatoři. Snažila se stát zpěvačkou, ale otcův nesouhlas a její slabý hlas jí v tom zabránily. Pracovala na poště a příležitostně na polské Národní výstavě.[3]

Armádní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na střední škole se pod dojmem ukázek na letišti Ławica začala zajímat o plachtění. Byla členkou poznaňského aeroklubu. Absolvovala Vyšší pilotní školu a kurzy radiotelegrafie ve Lvově a Dęblinu. V roce 1937 byla vyslána do radiotelegrafického kurzu ve Lvově, kde se školila na tiskařských strojích, tzv. "juzach", které byly tehdy ve výbavě armády. Získala hodnost kadeta a později byla povýšena do hodnosti podporučíka v záloze.[4]

Druhá světová válka a zajetí

[editovat | editovat zdroj]

Jako první žena v Evropě provedla seskok padákem z výšky 5 km. Během výstavy kluzáků v Tęgoborze u Nového Sącze se seznámila s poručíkem Mieczysławem Lewandowskim (1892–1964), instruktorem kluzáků a dříve důstojníkem 10. sapérského pluku. Vzali se 10. června 1939.[5][6]

Dne 3. září 1939 se na cestě z Nekly do Września připojila ke kolovému oddílu letecké základny č. 3, kterému velel důstojník 3. leteckého pluku, kapitán pilot Józef Sidor. Sověti ji pravděpodobně zajali 22. září v oblasti Husiatyn. Podle jedné verze byla sestřelena Němci a při seskoku padákem se ocitla na sovětské straně, kde byla jako polská podporučice zajata.[7] Podle jiné verze byla sestřelena Rudou armádou nad východním územím.[8]

Nejprve byla držena v Ostaškově, poté v táboře Kozelsk.[9] Zůstali tam její známí z letectva, s nimiž udržovala kontakt; jedním z nich byl podporučík Michał Kulikowski, lékař 51. průzkumné letky.[10] Její osoba byla zmíněna v táborových vzpomínkách dalších vězňů tábora Kozelsk: majora Kazimierze Szczekowského a Włodzimierze Wajdy (popisují, že se statečně a vzorně držela na nohou a že byla pozvána na skromnou večeři)[11], dále Witolda Ogniewicze[12] či Henryka Gorzechowského.[12]

Lebka Janiny Lewandowske v muzeu v Lusowě

Wacław Mucho ve svých vzpomínkách uvedl, že obecně se u ostatních vězňů v táboře nevědělo, kdo je Lewandowská původem, a pouze se proslýchalo, že je příbuzná nebo dcera generála.[11] Informace o zadržování Janiny Lewandowské v sovětském táboře předal jejím příbuzným (konkrétně její sestřenici Zofii Ostromęcké z Dowbór-Muśnických). Podle vyprávění Rafała Bnińskiho měla Janina Lewandowská v kozelském táboře samostatnou místnost a účastnila se tajného náboženského života tábora, mimo jiné i pečením oplatků na hostie, za což čelila perzekucím.

Smrt a identifikace

[editovat | editovat zdroj]

Transport z tábora vyrazil kolem 20. dubna 1940. S největší pravděpodobností následující den nebo o dva dny později, 22. dubna 1940 (v den jejích narozenin), byla jako jediná žena mezi oběťmi zavražděnými v Katyni zavražděna důstojníky NKVD. Oběti této části katyňského masakru byly pohřbeny na současném polském válečném hřbitově v Katyni.[13]

Tělo Janiny Lewandowské našli Němci při první exhumaci z katyňských hrobů v roce 1943. Byl u toho mimo jiné Józef Mackiewicz.[14] Byla jedinou ženou exhumovanou z hrobu, což Němci nedokázali vysvětlit a z obavy před nečekanými propagandistickými dopady tuto skutečnost nezveřejnili. O dva roky později se její lebka spolu s dalšími šesti lebkami dostala z Katyně do rukou profesora Gerharda Butze z katedry soudního lékařství německé univerzity ve Vratislavi. Těsně před svou smrtí v roce 1997 prozradil tajemství svým spolupracovníkům. Identifikována byla v květnu 2005 metodou superprojekce na katedře soudního lékařství Lékařské akademie ve Vratislavi.[15]

Hrob rodiny Dowbor-Musnicki, kde je Janina Lewandowska pohřbena

Po identifikaci 4. listopadu 2005 byla lebka s vojenskými poctami pohřbena ve speciální urně v hrobce rodiny Dowbor-Muśnicki na hřbitově v Lusowě.[3]

Vzpomínka

[editovat | editovat zdroj]

Rozhodnutím ministra národní obrany dne 5. října 2007 byla posmrtně povýšena do hodnosti poručíka. Povýšení bylo oznámeno 9. listopadu 2007 ve Varšavě během slavnostního ceremoniálu „Katyń Pamiętamy - Uczcimy Pamięć Bohaterów“.

Postavu Janiny Lewandowské použil v proslovu polský premiér Donald Tusk ve svém projevu během oslav výročí 7. dubna 2010 v Katyni. Byla jedinou obětí katyňského masakru, která byla v projevu jmenovitě zmíněna.[16][17]

Socha Janiny Lewandowské je jedním z prvků Národního památníku Katyň v Baltimoru od Andrzeje Pityńského.

V roce 2010 natočil Zbigniew Wacław Kowalewski hraný dokumentární film „Z nebe do nebe“ věnovaný postavě Janiny Lewandowské.

V roce 2006 po ní krakovská radnice pojmenovala kruhový objezd mezi ulicemi Marie Dąbrowské a Mieczysława Medweckého.[18]

Dne 22. dubna 2011 byl po Janině Lewandowské pojmenován 5. poznaňský skautský oddíl „Wędrowne Ptaki“.[19]

V dubnu 2019 pojmenovala poznaňská radnice část ulice Podgórna po Janině Lewandowské.[20][21]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janina Lewandowska na polské Wikipedii.

  1. ↑ Szczegóły. archive.ph [online]. 2012-12-21 [cit. 2022-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-21. 
  2. ↑ Agnieszka Dowbor-Muśnicka | #M2WSwirtualnie | Muzeum II Wojny Światowej. muzeum1939.pl [online]. [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. (polsky) 
  3. ↑ a b Janina Lewandowska – polská pilotka zavražděná Sověty v Katyni | SECURITY MAGAZÍN. www.securitymagazin.cz [online]. [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ Amazons to fighter pilots : a biographical dictionary of military women. Westport, Conn.: Greenwood Press 2 volumes (lxviii, 760 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-313-29197-7, ISBN 978-0-313-29197-5. OCLC 51281184 
  5. ↑ Lista oficerów WP 1914-1939. web.archive.org [online]. 2014-12-26 [cit. 2022-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-26. 
  6. ↑ Lewandowski Mieczysław Antoni [online]. 2014-03-01 [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. (polsky) 
  7. ↑ SNYDER, Timothy. Krvavé země : Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Vyd. 1. vyd. Praha: Paseka 493 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7432-254-9, ISBN 80-7432-254-8. OCLC 862712823 
  8. ↑ MATERSKI, Wojciech. Katyń--nasz ból powszedni. Wyd. 1. vyd. Warszawa: Światowy Związek Żołnierzy Armii Krajowej 157 s. Dostupné online. ISBN 978-83-7399-278-8, ISBN 83-7399-278-2. OCLC 311073498 
  9. ↑ SZCZEŚNIAK, Andrzej Leszek. Katyń : lista ofiar i zaginionych jeńców obozów Kozielsk, Ostaszków, Starobielsk. Wyd. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwa Alfa 366 s. Dostupné online. ISBN 83-7001-294-9, ISBN 978-83-7001-294-6. OCLC 21870526 
  10. ↑ STAHL, Zdzisław. Zbrodnia katyńska w świetle dokumentów. [s.l.]: Gryf 504 s. Dostupné online. (polsky) Google-Books-ID: 71TOAAAAMAAJ. 
  11. ↑ a b Pamiętniki znalezione w Katyniu. Paris: Editions Spotkania 223 s. Dostupné online. ISBN 2-86914-044-4, ISBN 978-2-86914-044-8. OCLC 21553174 
  12. ↑ a b Katyń : relacje, wspomnienia publicystyka. Wydanie I. vyd. Warszawa: [s.n.] 357 pages, 8 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 83-7001-296-5, ISBN 978-83-7001-296-0. OCLC 22358781 
  13. ↑ Archivovaná kopie. www.rp.pl [online]. [cit. 2022-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-06-01. 
  14. ↑ MADAJCZYK, Czesław. Dramat katyński. Wyd. 1. vyd. Warszawa: Książka i Wiedza 188 pages, 16 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 83-05-12355-3, ISBN 978-83-05-12355-6. OCLC 20991072 
  15. ↑ Wyborcza.pl. wroclaw.wyborcza.pl [online]. [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. 
  16. ↑ Tusk: Ofiary Katynia czekają, by przemoc i kłamstwo zmienić w pojednanie. TOK FM [online]. [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. (polsky) 
  17. ↑ Połczyn-Zdrój - kurort z duszą | Ku czci ofiar Katynia. web.archive.org [online]. 2014-02-28 [cit. 2022-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-28. 
  18. ↑ Uchwala- Biuletyn Informacji Publicznej Miasta Krakowa - BIP MK. www.bip.krakow.pl [online]. [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. 
  19. ↑ Patronka | 5 PŻDH Wędrowne Ptaki im. Janiny Lewandowskiej. web.archive.org [online]. 2016-10-26 [cit. 2022-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-26. 
  20. ↑ W Poznaniu będzie jednak ulica Janiny Lewandowskiej. radiopoznan.fm [online]. [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. (polsky) 
  21. ↑ Wyborcza.pl. poznan.wyborcza.pl [online]. [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]