Jean-Claude Brialy (30. března 1933 Aumale, dnes Sour El Ghozlane , Alžírsko – 30. května 2007 Monthyon , Seine-et-Marne ) byl francouzský divadelní a filmový herec , režisér , scenárista a spisovatel , držitel Césara .
Narodil se do rodiny důstojníka francouzské armády v tehdejším Francouzském Alžírsku ,[1] v roce 1942 rodina přesídlila do Francie . Původně začal studovat ve vojenské kadetce, maturoval však na konzervatoři ve Štrasburku a s tamním uměleckým souborem se pak zúčastnil turné po jihovýchodní Francii.[1] Následně absolvoval u armádní filmové služby vojenskou službu ,[1] v roce 1954 se přestěhoval do Paříže [2] a po krátkém vystupování v zdejším divadle Dauno[1] hned v roce 1954 debutoval ve filmu. Jeho prvním snímkem se stal krátkometrážní film Paris, mon copain .
Záhy se stal jedním z nejvýraznějších hereckých představitelů francouzské nové vlny [2] a ve svých filmech jej obsadili nejvýznamnější režiséři tohoto směru, například Éric Rohmer , Jean-Luc Godard , Louis Malle , François Truffaut , Agnès Varda nebo Jacques Rozier , zejména ale Claude Chabrol , který si jej v padesátých letech vybral do svých filmů Krásný Serge (1958) a Bratranci (1959). Typickou jeho postavou se pak stala role milovníků nebo uhlazených, šarmantních a většinou i cynických nebo ironických mužů. Odklon od tohoto typu postav znamenalo až účinkování v Rohmerově filmu Klářino koleno (1970).
V roce 1972 debutoval jako režisér snímkem Églantine z dětského prostředí, za který získal ocenění na Filmovém festivalu v San Sebastiánu . Od té doby režíroval ještě několik málo filmů, které se však již nesetkaly s tak příznivým ohasem.
V sedmdesátých letech se stal jedním z nejobsazovanějších francouzských filmových herců. V roce 1976 vytvořil komediální roli v posledním Gabinově filmu Svatý rok a ztvárnil úlohu cynického prokurátora Villedieua v Tavernierově snímku Soudce a vrah , za kterou byl nominován na Césara . Z dalších významných režisérů spolupracoval například s Rogerem Vadimem , Claudem Lelouchem nebo Luisem Buñuelem . V osmdesátých letech pokračoval v bohaté filmové kariéře a v roce 1988 získal Césara za nejlepší herecký výkon za vedlejší roli homosexuálního dirigenta ve filmu Les Innocents .
Jeho posledním snímkem byl televizní film Monsieur Max (2007), ve kterém ztvárnil úlohu homosexuálního žida , který konvertuje na katolickou víru, přesto však později umírá v koncentračním táboře .[2]
Během celého svého života hrál rovněž v divadle , kde se představil například v hrách Georgese Feydeaua a v několika dramatech francouzského divadelníka Sachu Guitryho . Jednou z jeho nejúspěšnějích divadelních kreaví byla právě Guitryho hra Iluzionista , ve které hrál v roce 1989 .[2] Později se stal ředitelem pařížského divadla Hébertot a v roce 1986 divadla Bouffes-Parisiens.[1] Rovněž řídil divadelní festival v Anjou [2] a jistou dobu měl vlastní televizní pořad, kam si zval osobnosti francouzského umění a kultury .[1]
Vydal dvě autobiografické knihy Le Ruisseau des Singes (2000) a J’ai oublié de vous dire (2004) a později o sobě prozradil, že je bisexuál .[3] Byl nositelem vysokých stupňů několika francouzských státních vyznamenání (Řád čestné legie , Řád za zásluhy , Řád umění a literatury ) a monackého kulturního vyznamenání Ordre du Mérite Culturel .[4] V letech 1974 a 1984 byl hostem na filmovém festivalu v Karlových Varech .[1]
Zemřel v roce 2007 na rakovinu .[2] Na jeho pohřbu na pařížském hřbitově Montmartre byl přítomen tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy a řada významných osobností francouzského filmu a kultury .[5]
Celovečerní filmy
1956 : Elena a muži (Elena et les hommes ), režie Jean Renoir
1958 : Krásný Serge (Le Beau Serge ), režie Claude Chabrol
1958 : Kristýna (Christine ), režie Pierre Gaspard-Huit
1958 : Milenci (Les Amants ), režie Louis Malle
1958 : Výtah na popraviště (Ascenseur pour l'échafaud ), režie Louis Malle
1959 : Bratranci (Les Cousins ), režie Claude Chabrol
1959 : Le Chemin des écoliers (Le Chemin des écoliers ), režie Michel Boisrond
1959 : Nikdo mne nemá rád (Les Quatre cents coups ), režie François Truffaut
1960 : Paříž patří nám (Paris nous appartient ), režie Jacques Rivette
1961 : Amours célèbres (Amours célèbres ), režie Michel Boisrond
1961 : Vanina Vanini (Vanina Vanini ), režie Roberto Rossellini
1961 : Žena je žena (Une femme est une femme ), režie Jean-Luc Godard
1962 : Adieu Philippine (Adieu Philippine ), režie Jacques Rozier
1962 : Arsene Lupin kontra Arsene Lupin (Arsène Lupin contre Arsène Lupin ), režie Edouard Molinaro
1962 : Cléo od pěti do sedmi (Cléo de 5 à 7 ), režie Agnès Varda
1962 : Ďábel a desatero (Le Diable et les dix commandements ), režie Julien Duvivier
1962 : Les Petits matins (Les Petits matins ), režie Jacqueline Audry
1962 : Les Sept péchés capitaux (Les Sept péchés capitaux ), víc režisérů
1963 : Karamboly (Carambolages ), režie Marcel Bluwal
1963 : Láska u moře (L'Amour à la mer ), režie Guy Gilles
1963 : Les Veinards (Les Veinards ), víc režisérů
1963 : Meč a váhy (Le Glaive et la balance ), režie André Cayatte
1964 : Honba na muže (La Chasse à l'homme ), režie Edouard Molinaro
1964 : La Ronde (La Ronde ), režie Roger Vadim
1964 : Pán ze společnosti (Un monsieur de compagnie ), režie Philippe de Broca
1965 : Prachy a smůla (Cent briques et des tuiles ), režie Pierre Grimblat
1965 : Znal jsem ji dobře (Io la conoscevo bene ), režie Antonio Pietrangeli
1966 : Srdcový král (Le Roi de cœur ), režie Philippe de Broca
1967 : Le Plus vieux métier du monde (Le Plus vieux métier du monde ), víc režisérů
1968 : Manon 70 (Manon 70 ), režie Jean Aurel
1968 : Nevěsta byla v černém (La Mariée était en noir ), režie François Truffaut
1970 : Klářino koleno (Le Genou de Claire ), režie Éric Rohmer
1974 : Láska v dešti (Un amour de pluie ), režie Jean-Claude Brialy
1974 : Přízrak svobody (Le Fantôme de la liberté ), režie Luis Buñuel
1976 : Barocco (Barocco ), režie André Téchiné
1976 : Soudce a vrah (Le Juge et l'assassin ), režie Bertrand Tavernier
1976 : Svatý rok (L'Année sainte ), režie Jean Girault
1977 : Smolařka Julie (Julie pot de colle ), režie Philippe de Broca
1978 : La Chanson de Roland (La Chanson de Roland ), režie Frank Cassenti
1980 : Bankéřka (La Banquière ), režie Francis Girod
1981 : Jedni a druzí (Les Uns et les autres ), režie Claude Lelouch
1982 : Noc ve Varennes (La Nuit de Varennes ), režie Ettore Scola
1983 : Dědoušek se dal na odboj (Papy fait de la résistance ), režie Jean-Marie Poiré
1983 : Dívka z Terstu (La Ragazza di Trieste ), režie Pasquale Festa Campanile
1983 : Edith a Marcel (Édith et Marcel ), režie Claude Lelouch
1983 : Mortelle randonnée (Mortelle randonnée ), režie Claude Miller
1983 : Zločin (La Crime ), režie Philippe Labro
1985 : L'Effrontée (L'Effrontée ), režie Claude Miller
1985 : Sedmá velmoc (Le 4eme pouvoir ), režie Serge Leroy
1985 : Telefon zvoní vždycky dvakrát (Le Téléphone sonne toujours deux fois ), režie Jean-Pierre Vergne
1986 : Inspektor Lavardin (Inspecteur Lavardin ), režie Claude Chabrol
1986 : Muž a žena po 20 letech (Un homme et une femme, 20 ans déjà ), režie Claude Lelouch
1987 : Bolest lásky (Maladie d'amour ), režie Jacques Deray
1990 : Prohnilí proti prohnilým (Ripoux contre ripoux ), režie Claude Zidi
1990 : S'en fout la mort (S'en fout la mort ), režie Claire Denis
1994 : Královna Margot (La Reine Margot ), režie Patrice Chéreau
1994 : Monstrum (Il Mostro ), režie Roberto Benigni
1995 : Francouzka (Une femme française ), režie Régis Wargnier
1995 : Les Cent et une nuits de Simon Cinéma (Les Cent et une nuits de Simon Cinéma ), režie Agnès Varda
1996 : Rošťák Beaumarchais (Beaumarchais, l'insolent ), režie Edouard Molinaro
1996 : Rozmary řeky (Les Caprices d'un fleuve ), režie Bernard Giraudeau
1996 : Stínohra (Portraits chinois ), režie Martine Dugowson
2000 : Herci (Les Acteurs ), režie Bertrand Blier
2001 : Klíč k lásce (South Kensington ), režie Carlo Vanzina
2002 : To nám ještě scházelo! (C'est le bouquet! ), režie Jeanne Labrune
2004 : Pouze pro zvané (People Jet Set 2 ), režie Fabien Onteniente
Krátkometrážní filmy
Televize
1980 : Arsène Lupin joue et perd (Arsène Lupin joue et perd ), televizní seriál, režie Alexandre Astruc
1995 : Sandra, princezna rebelka (Sandra princesse rebelle ), televizní seriál, režie Didier Albert
1998 : Hrabě Monte Cristo (Le Comte de Monte Cristo ), televizní film, režie Josée Dayan
2000 : Modrý bicykl (La Bicyclette bleue ), televizní seriál, režie Thierry Binisti
2004 : Soudce Ferrare: Případ Pierra Valéry (Le Président Ferrare: L'affaire Pierre Valéra ), televizní film, režie Alain Nahum
2005 : Prokletí králové (Les Rois maudits ), televizní seriál, režie Josée Dayan
2006 : Soudce Ferrare: Případ Denise Chabrierové (Le Président Ferrare: L'affaire Denise Chabrier ), televizní film, režie Alain Nahum
2006 : Soudce Ferrare: Případ Gillese d'Auberta (Le président Ferrare: L'affaire Gilles d'Aubert ), televizní film, režie Alain Nahum
Ocenění
Nominace
↑ a b c d e f g FIKEJZ, Miloš . Slovník zahraničních filmových herců konce XX. století . Svazek 1. Praha: Volvox Globator, 2002. 2 svazky (1500 s.). ISBN 80-7207-489-X . S. 199–200.
↑ a b c d e f g h i BERGAN, Ronald. Jean-Claude Brialy [online]. The Guardian , 2007-06-01 [cit. 2013-12-23]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Têtu . Červenec-srpen 2007, s. 22. ISSN 1265-3578 . (francouzsky)
↑ Ordonnance Souveraine n° 15.565 du 18 novembre 2002 portant promotions ou nominations dans l'Ordre du Mérite Culturel [online]. 2002-11-18 [cit. 2013-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-17. (francouzsky)
↑ Obsèques de Jean-Claude Brialy: des centaines d'anonymes, des stars et le président Sarkozy [online]. La Dépêche du Midi , 2007-06-04 [cit. 2014-01-03]. Dostupné online . (francouzsky)