Jean-Pierre Raffarin | |
---|---|
Jean-Pierre Raffarin (21. ledna 2013) | |
165. premiér Francie | |
Ve funkci: 6. května 2002 – 31. května 2005 | |
Prezident | Jacques Chirac |
Předchůdce | Lionel Jospin |
Nástupce | Dominique de Villepin |
Stranická příslušnost | |
Členství | Unie pro francouzskou demokracii Démocratie Libérale Unie pro lidové hnutí Les Républicains |
Narození | 3. srpna 1948 (76 let) Poitiers |
Choť | Anne-Marie Raffarin |
Rodiče | Jean Raffarin |
Alma mater | Univerzita Paříž-Panthéon-Assas ESCP Europe |
Profese | politik a advokát |
Náboženství | katolická církev |
Ocenění | Národní řád Quebecu (2003) honorary doctor of the Beihang University (2011) Řád přátelství (2019) velkokříž Řádu čestné legie (2022) velkodůstojník Řádu čestné legie … více na Wikidatech |
Webová stránka | www |
Commons | Jean-Pierre Raffarin |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jean-Pierre Raffarin (* 4. srpna 1948 Poitiers) je francouzský konzervativní politik a senátor za departement Vienne.
Absolvoval Obchodní školu v Paříži a také práva. V letech 1988–1995 byl poslancem Evropského parlamentu, v letech 1995–1997 ministrem pro malé a střední podniky a od 6. května 2002 do 31. května 2005 francouzským premiérem. Rezignoval vzápětí poté, co Francouzi zamítli v referendu návrh Evropské ústavní smlouvy.
V letech 2011 až 2014 byl místopředsedou Senátu. V roce 2017 se vzdal postu senátora a zaměřil se na činnost v nevládní organizaci Leaders for Peace.[1] V prezidentských volbách 2022 podpořil Emmanuela Macrona. Je znám blízkými vztahy s čínským režimem a odmítáním nezávislosti Tchaj-wanu. Vydal knihy Ce que la Chine nous a appris a Chine, le grand paradoxe a v roce 2019 mu byla udělena Medaile přátelství.[2]