Jo'av Galant
| Jo'av Galant | |
|---|---|
.jpg) Jo'av Galant (2023) | |
| 22. ministr obrany | |
| Ve funkci: 29. prosince 2022 – 5. listopadu 2024 | |
| Předchůdce | Binjamin Ganc |
| Nástupce | Jisrael Kac |
| 24. ministr školství | |
| Ve funkci: 17. května 2020 – 13. června 2021 | |
| Předchůdce | Rafi Perec |
| Nástupce | Jif'at Šaša-Biton |
| 2. ministr vyššího vzdělávání | |
| Ve funkci: 3. května 2021 – 13. června 2021 | |
| 22. ministr imigrace | |
| Ve funkci: 9. ledna 2019 – 17. května 2020 | |
| Předchůdce | Jariv Levin |
| Nástupce | Pnina Tamano-Šata |
| 23. ministr výstavby | |
| Ve funkci: 14. května 2015 – 2. ledna 2019 | |
| Předchůdce | Uri Ari'el |
| Nástupce | Moše Kachlon |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Kulanu (2015-2019) Likud (2019- ) |
| Vojenská služba | |
| Složka | Izraelské vojenské námořnictvo Jižní velitelství |
| Doba služby | 1977–1982, 1984–2012 |
| Hodnost | generálmajor (aluf) |
| Narození | 8. listopadu 1958 (66 let) Jaffa, Izrael |
| Kneset | 20-25 |
| Sídlo | Amikam |
| Profese | voják, politik a státní úředník |
| Ocenění | Stuha za druhou libanonskou válku |
| Commons | Yoav Galant |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jo'av Galant (hebrejsky יואב גלנט, narozen 8. listopadu 1958 Jaffa, Izrael) je izraelský politik, generál a bývalý velitel Jižního velitelství. Od prosince 2022 do začátku listopadu 2024 byl ministrem obrany. Ministrem obrany byl během války Izraele s Hamásem. V minulosti byl zvažován jako budoucí náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil,[1] čímž by se stal prvním náčelníkem GŠ, který vzešel z izraelského námořnictva.[2] Dne 5. září 2010 jeho nominaci do funkce náčelníka Generálního štábu od ministra obrany Ehuda Baraka potvrdila vláda. Kvůli možným právním sporům však byla Galantova nominace stažena a do funkce náčelníka GŠ byl jmenován Benjamin Ganc.[3]
Dne 20. května 2024 požádal žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan o vydání zatykače na ministra obrany Jo'ava Galanta spolu s premiérem Benjaminem Netanjahu a lídry Hamásu Jahjou Sinvárem, Muhammadem Dajfou a Ismáílem Haníjou, které podezřívá z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných během války Izraele s Hamásem, mimo jiné z využívání hladovění civilistů jako způsobu vedení války a z cílených útoků na civilisty.[4] Dne 21. listopadu 2024 Mezinárodní trestní soud rozhodl o vydání zatykačů na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a v té době čerstvě odvolaného ministra obrany Jo'ava Galanta. Soud tím také odmítl podané námitky Izraele a jeho spojeneckých zemí. Dva ze tří představitelé Hamásu, kteří podle květnové žádosti vrchního žalobce měli také být povoláni před Mezinárodní trestní soud, byli v listopadu 2024 již mrtví.[5][6]
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Jaffě v centrálním Izraeli a s vyznamenáním vystudoval ekonomii a management na Haifské univerzitě, kde získal titul bakalář.[7] Vojenskou kariéru zahájil v roce 1977, kdy se stal příslušníkem elitního námořního komanda Šajetet 13. Po dokončení kurzu námořních důstojníků velel raketovému člunu. Po šesti letech působení v Šajetet 13 si vybral cestovní volno a počátkem 80. let odešel do Spojených států, kde pracoval jako dřevorubec na Aljašce.[2] V roce 1986 se stal velitelem roty a byl povýšen do hodnosti podplukovníka.[7] Počátkem 90. let se nakrátko přesunul do pozemních sil a v roce 1993 se stal velitelem Dženínské brigády. V roce 1994 se však opět vrátil k námořnictvu, kde tři roky velel Šajetet 13.[7] V letech 1997 až 1999 působil jako velitel divize Gaza a posléze se stal velitelem obrněné divize Centrálního velitelství. V roce 2001 byl jmenován zástupcem velitele štábu pozemních sil.[2] O rok později byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se vojenským poradcem premiéra Ariela Šarona, čímž se dostal do Generálního štábu. Když Šaron v roce 2005 prosadil jednostranné izraelské stažení z Pásma Gazy, byl Galant jmenován velitelem Jižního velitelství, kde působil do roku 2010. Z této pozice se mimo jiné zapojil do operace Lité olovo, kterou naplánoval a řídil.[2] V říjnu jej na postu nahradil Tal Ruso.
Po odchodu z aktivní služby se zapojil do politiky. Ve volbách v roce 2015 byl zvolen do Knesetu za novou stranu Kulanu.[8] Od května 2015 zastává ve čtvrté Netanjahuově vládě post ministra výstavby.[9]
V prosinci 2022 byl jmenován ministrem obrany v šesté vládě Benjamina Netanjahua. Netanjahu ho však z funkce ministra obrany odvolal v březnu 2023, protože ministr tehdy vyzval k zastavení kontroverzní reformy soudnictví. Proti reformě po dobu několika měsíců pravidelně demonstrovaly desítky tisíc lidí. V dubnu 2023 proto své rozhodnutí změnil s tím, že Galant kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v zemi ve funkci zůstane.[10]
Po vypuknutí války s Hamásem Jo'av Galant 9. října 2023 oznámil, že IOS zahájily úplnou blokádu Pásma Gazy (zastavení veškerých dodávek vody, potravin, energií nebo paliv). Během projevu označil nepřítele dehumanizačním označením „lidská zvířata“.[11]
Dne 20. května 2024 požádal žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan o vydání zatykače na Jo'ava Galanta za jeho podíl na údajných válečných zločinech ve válce s Hamásem. Žádost o zatykač žalobce podal také na premiéra Netanjahua a představitele Hamásu.
Na konci srpna 2024, podpořili vládní ministři Netanjahuův požadavek na trvající přítomnost izraelské armády v tzv. Filadelfském koridoru. Proti hlasoval jen Jo'av Galant, který s požadavkem nesouhlasil, a zdržel se ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, který naopak chtěl zachovat poválečnou přítomnost izraelské armády v celém Pásmu Gazy, nejen v koridorech.[12] Hlasování provázela do té doby největší roztržka mezi premiérem Netanjahuem a ministrem obrany Galantem. V ostré výměně názorů Galant obvinil premiéra, že stále novými požadavky blokuje dohody o příměří a propuštění rukojmích. Premiér odpověděl, že rozhodnutí je na něm a že jen síla může donutit Hamás ke složení zbraní. V přímé konfrontaci Netanjahu uvedl, že v případě, že by si měl vybrat mezi přítomností vojáků ve Filadelfském koridoru a propuštěním rukojmích, vybral by si vojáky.[13] Dne 5. listopadu 2024 Netanjahu odvolal ministra obrany Jo'ava Galanta (Likud). Ten byl jeho nejhlasitějším kritikem, který prosazoval přijetí dohody o příměří a zřízení státní vyšetřovací komise k prošetření pochybení před útokem Hamásu na Izrael. V reakci vyšly tisíce Izraelců do ulic, aby proti tomuto protestovali. Netanjahu se pokusil Galanta odvolat již v březnu 2023, kdy kritizoval jeho kontroverzní justiční reformu. Do funkce ministra obrany byl poté jmenován dosavadní ministr zahraničí Jisra'el Kac (Likud).[14][15]
Je ženatý a společně se svou manželkou Claudine, která dokončila vojenskou službu v hodnosti podplukovnice, žije v mošavu Amikam.[7] Mají dvě dcery a syna.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yoav Galant na anglické Wikipedii.
- ↑ Ashkenazi congratulates Galant [online]. The Jerusalem Post, 2010-08-22 [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d KATZ, Yaacov. Who is Yoav Galant? [online]. The Jerusalem Post, 2010-08-22 [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RONEN, Gil. Next IDF Chief of Staff: Maj.-Gen. Benny Ganz [online]. Aruc Ševa, 2011-02-05 [cit. 2011-02-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Statement of ICC Prosecutor Karim A.A. Khan KC: Applications for arrest warrants in the situation in the State of Palestine [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.
- ↑ Mezinárodní trestní soud vydal zatykače na Netanjahua a Galanta. Viní je z válečných zločinů. iROZHLAS [online]. 2024-11-21 [cit. 2024-11-21]. Dostupné online.
- ↑ Soud v Haagu vydal zatykač na izraelského premiéra Netanjahua. Novinky [online]. 2024-11-21 [cit. 2024-11-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d GREENBERG, Hanan. 1st chief of staff from Naval Commando [online]. Ynetnews, 2010-08-22 [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SHARON, Itamar. Who’s who in Netanyahu’s 2015 government [online]. The Times of Israel, 2015-05-15 [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Netanjahu odvolal ministra obrany. ‚Bezpečnost Izraele vždy zůstane mým posláním,‘ reagoval Galant. iROZHLAS [online]. 2024-11-05 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online.
- ↑ Defense minister announces ‘complete siege’ of Gaza: No power, food or fuel. timesofisrael.com [online]. 2023-10-09 [cit. 2024-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Ministers back Netanyahu’s demand for IDF to stay in Philadelphi Corridor in any deal. timesofisrael.com [online]. 2024-08-30 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online.
- ↑ Netanyahu tells ministers he prioritizes Philadelphi over hostages, horrifying Gallant. timesofisrael.com [online]. 2024-08-31 [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Netanjahu odvolal ministra obrany Galanta kvůli. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-11-06]. Dostupné online.
- ↑ ŠVEC, Michael. „Je to zrádce!“ Netanjahu šokoval Izrael odvoláním ministra obrany, do ulic vyšly tisíce lidí. Deník N [online]. 2024-11-05 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jo'av Galant na Wikimedia Commons 
Osoba יואב גלנט ve Wikicitátech (hebrejsky)
- (anglicky) Izraelské obranné síly – Jo'av Galand: Biografie
- (anglicky) Haaretz – Yoav Galant named as next Israel Defense Forces chief of staff (08/2010)
- (anglicky) The Jerusalem Post – Galant: Hamas attack boldest since pullout (04/2008)
Šablona:Členové dvacátého pátého Knesetu Šablona:Členové dvacátého čtvrtého Knesetu
