Jurij Romaněnko
| Jurij Viktorovič Romaněnko | |
|---|---|
 | |
| Sovětský kosmonaut | |
| Státní příslušnost |  SSSR/ Rusko |
| Datum narození | 1. srpna 1944 (80 let) |
| Místo narození | Koltubanovskij, Orenburská oblast SSSR |
| Jiné zaměstnání | Pilot |
| Čas ve vesmíru | 430d 18d 21m |
| Kosmonaut od | 1970 |
| Mise | Sojuz 26, Sojuz 38, Sojuz TM-2 |
| Znaky misí |  |
| Kosmonaut do | 1988 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jurij Viktorovič Romaněnko, rusky Юрий Викторович Романенко, (*1. srpna 1944 ve vesnici Koltubanovskij[1], Orenburská oblast SSSR), je sovětský vojenský letec a kosmonaut ruské národnosti.
Život
[editovat | editovat zdroj]Otec byl námořní kapitán první třídy a velel torpédoborci v Severním loďstvu. Matka byla lékařkou. Žili 14 let na poloostrově Kola. Po demobilizaci otce se odstěhovali do Kaliningradu.[2] Tady si rozvíjel svou zálibu, letecké modelářství. Pomáhal mu plukovník letectva v záloze A.Malinovskij a také mu vštípil touhu po létání v opravdových letadlech. Po ukončení základní školy pracoval rok jako betonář, ale pak se rozhodl a nastoupil na černigovské letecké učiliště se čtyřletou učební dobou. Stal se poté leteckým instruktorem a zvyšoval si kvalifikaci. Ke kosmonautice jej nakonec získal German Titov, krátce po svatbě. Ve Hvězdném městečku se objevil v roce 1970 a prokázal své schopnosti při tvrdém výcviku. Členem výcvikového střediska byl od 27.4.1970 do 11.10.1988. V roce 1978 byl Romaněnko na návštěvě ČSSR a obdržel zde 27. dubna titul Hrdina ČSSR. Od 9. srpna 1971 měl syna Romana, který byl ve výcvikovém středisku kosmonautů od roku 1998. Od roku 1990 byl náčelník přípravného střediska J.A.Gagarina ve Hvězdném městečku.
Lety do vesmíru
[editovat | editovat zdroj]V roce 1977 letěl z Bajkonuru poprvé. Bylo to lodí Sojuz 26, společně v posádce s Grečkem letěli na stanici Saljut 6, kde se později setkali i s československým kosmonautem Vladimírem Remkem. V té době mu bylo 33 let a měl hodnost podplukovníka. Vrátil se dolů se Sojuzem 27 po více než třech měsících na oběžné dráze.
O tři roky později v roce 1980 letěl na Saljut 6 podruhé, tentokrát se Sojuzem 38 v rámci programu Interkosmos, dolů se vrátil za 8 dní.
V roce 1987 letěl do vesmíru potřetí na Sojuzu TM 2, tentokrát na stanici Mir, kde strávil celých 326 dní, což byl tehdejší světový rekord. Za svůj život byl tedy ve vesmíru 3x a strávil tam 430 dní. Naučil se doma anglicky a absolvoval odbornou stáž v Houstonu. Má za sebou čtyři výstupy mimo kosmickou stanici. Při všech třech letech končily mise přistáním na padácích na území Kazachstánu.[3].
- Sojuz 26, Sojuz 27 (10. prosinec 1977 – 16. březen 1978)
- Sojuz 38 (18. září 1980 – 26. září 1980)
- Sojuz TM-2 (5. února 1987 – 29. prosince 1987)
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Sovětská a ruská vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Hrdina Sovětského svazu – 16. března 1978 a 26. září 1980
Leninův řád – 16. března 1978, 26. září 1980 a 29. prosince 1987
Řád rudé hvězdy – 1976
Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru – 12. dubna 2011 – za velké zásluhy v oblasti výzkumu, vývoje a využívání kosmického prostoru, za mnoho let svědomité práce a za aktivní společenské aktivity[4]
_ribbon.svg){kind=small}
Zahraniční vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Hrdina Kubánské republiky – 1980[5][6]
Hrdina Československé socialistické republiky – 16. března 1978[7]
Hrdina Sýrie
Řád Klementa Gottwalda – Československo, 16. března 1978
Řád Bulharské lidové republiky I. třídy – Bulharsko, 1979
Řád Playa Girón – Kuba, 1980[5][6]
Řád Madarského jezdce I. třídy – Bulharsko, 2008
.png){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 6, s. 73.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Jurij Viktorovič Romaněnko, s. 192.
- ↑ Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online
- ↑ a b Юрий Викторович Романенко. www.astronaut.ru [online]. [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b 1980: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Čestný titul Hrdina ČSSR s právem nosit zlatou hvězdu Hrdiny ČSSR: Seznam nositelů (podle matriky nositelů) Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jurij Viktorovič Romaněnko na Wikimedia Commons - Romaněnko na Space
- Romaněnko na MEK
