Levi Eškol
| Levi Eškol לֵוִי אֶשְׁכּוֹל | |
|---|---|
 Levi Eškol, 1963 | |
| 4. premiér Izraele | |
| Ve funkci: 21. června 1963 – 26. února 1969 | |
| Prezident | Zalman Šazar Jicchak Ben Cvi |
| Předchůdce | David Ben Gurion |
| Nástupce | Golda Meirová |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ma'arach (dříve Mapaj) |
| Narození | 25. října 1895 Oratov, Ruské impérium (nyní Ukrajina) |
| Úmrtí | 26. února 1969 (73 let) Jeruzalém, Izrael |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Herzlova hora |
| Kneset | 2., 3., 4., 5., 6. |
| Choť | Miriam Zelikovicová Eliševa Eškolová Rebeka Maharšeková |
| Děti | Noa Eshkol Ofra Nevo-Eshkol Tama Shochat |
| Příbuzní | Sheizaf Rafaeli (vnuk) Avraham Šochat (zeť) Eliezer Rafaeli (zeť) |
| Profese | politik |
| Náboženství | judaismus |
| Ocenění | čestný doktor Yeshiva University (1964) čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1964) Nebraska Admiral (1965) Národní řád Čadu (1965) velkokříž Národního řádu Pobřeží slonoviny (1966) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Levi Eshkol |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Levi Eškol (hebrejsky: 
לֵוִי אֶשְׁכּוֹל, rodným jménem Levi Školnik, hebrejsky: לֵוִי שׁקוֹלנִיק, rusky: Леви (Лев) Школьник; 25. října 1895, Oratov – 26. února 1969, Jeruzalém) byl v pořadí třetí izraelský premiér. Tuto funkci zastával od roku 1963 až do své smrti v roce 1969. Během své politické kariéry dále zastával posty ministra financí, obrany, zemědělství a bydlení.[1] Byl členem levicové strany Mapaj, kterou přetransformoval na Ma'arach. Stal se prvním izraelským premiérem, který zemřel během svého funkčního období.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako Levi Školnik v obci Oratov nedaleko Kyjeva v carském Rusku (dnešní Ukrajina). Pocházel z bohaté chasidské rodiny (jeho matka měla chasidské předky, zatímco otec byl mitnagdim). Levimu se dostalo tradičního židovského vzdělání ve Vilně (dnešní Vilnius). V šestnácti letech vstoupil do sionistické organizace Ce'irej Cijon (Mladí Siónu). O tři roky později, v roce 1914, emigroval do Palestiny, která v té době ještě byla pod osmanskou správou.[2]
Po příchodu do Palestiny
[editovat | editovat zdroj]Po svém příchodu pracoval jako zemědělský dělník a politický aktivista.[3] Brzy na to vstoupil do Židovské legie, jež byla součástí britské armády, a během první světové války bojoval proti Turkům. Po válce patřil ke skupině osadníků, která v roce 1920 založila kibuc Deganja Bet.[4] V roce 1921 se stal jedním ze zakládajících členů Histadrutu a v roce 1930 byl u založení strany Mapaj. V roce 1937 sehrál důležitou roli při založení vodní společnosti Mekorot a z této pozice hrál rovněž významnou roli při přesvědčování německé vlády v umožnění židovské emigrace do Palestiny (emigrující si mohli část svého majetku vyměnit za německé zboží, které si poté mohli vzít s sebou).[4] Ve společnosti Mekorot působil jako výkonný ředitel až do roku 1951 a do té doby zavedl systém státního vodohospodářství, které umožnilo intenzivní zemědělské zavlažování. Vrcholem jeho úsilí se stalo vybudování Národního rozvaděče vody, který byl spuštěn v roce 1964, kdy již byl premiérem.[4]
V roce 1940 vstoupil do Hagany a stal se členem jejího vrchního velení, kde byl zodpovědný za nákup zbraní. Během izraelské války za nezávislost se stal vůbec prvním generálním ředitelem na ministerstvu obrany a během svého působení v tomto úřadě se aktivně podílel na budování izraelského obranného průmyslu. V tomto období si rovněž hebraizoval své příjmení na Eškol.[3] V letech 1944 až 1948 byl tajemníkem telavivského magistrátu a od roku 1948 se stal rovněž předsedou Světové sionistické organizace.[2] Byl rovněž členem vedení Židovské agentury, kde zastával dvě významné funkce, a to konkrétně funkci pokladníka (v letech 1949 až 1951) a ředitele oddělení osadnictví (v letech 1948 až 1963).[5]
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]V roce 1951 byl v parlamentních volbách poprvé zvolen poslancem Knesetu za Mapaj. Po svém zvolení byl jmenován ministrem zemědělství a průmyslu a tuto funkci zastával až do roku 1952, kdy se po smrti Eli'ezera Kaplana stal ministrem financí; tuto pozici poté zastával dalších jedenáct let až do roku 1963. Jeho funkční období je charakterizováno velkým ekonomickým růstem (HDP mělo 10% meziroční růst),[6] a to navzdory velkým finančním výdajům spojeným s přijetím velkého množství židovských imigrantů z arabských zemí, rozvojovými projekty, vyzbrojováním Izraelských obranných sil či sinajskou válkou.[3] Stal se rovněž významnou postavou ve vedení Mapaje a sám premiér David Ben Gurion jej označil za svého nástupce.[5]
Když Ben Gurion v červnu 1963 rezignoval, Eškol byl zvolen předsedou strany a 23. července téhož roku jej nahradil ve funkci izraelského premiéra a ministra obrany.[4] V pozici premiéra se Eškol snažil zlepšit izraelské zahraniční vztahy. V roce 1964 uskutečnil vůbec první oficiální cestu izraelského premiéra do Washingtonu a zasadil se o úzký vztah mezi těmito dvěma zeměmi.[4] Nejvýznamnějším krokem se v jeho zahraniční politice v roce 1965 stalo navázání diplomatických styků se západním Německem (pokračováním procesu, jejž začal Ben Gurion).[4] Navázal též důležité kulturní vztahy se Sovětským svazem, díky nimž mohli sovětští židé snadněji emigrovat do Izraele.[6]
V roce 1964 učinil smířlivé gesto, když nechal do Izraele převést ostatky Ze'eva Žabotinského, zakladatele a ideologického vůdce revizionistického sionismu, a při státním pohřbu jej pohřbít na Herzlově hoře v Jeruzalémě.[4]
Vztahy Ben Guriona a Eškola se výrazně zhoršily v souvislosti s takzvanou Lavonovou aférou, která se týkala neúspěšné tajné operace Mosadu v Egyptě (operace Susannah), jež se odehrála o desetiletí dříve; Ben Gurion nesouhlasil s očištěním Lavona bez řádné soudní vyšetřovací komise a dokonce jej obvinil ze záměrného maření vyšetřování.[7] Ben Gurion se poté neúspěšně pokusil Eškola v primárních volbách strany porazit, načež společně s několika dalšími členy strany Mapaj opustili a v červnu 1965 založili stranu Rafi.[7] Mezitím se Mapaj sloučila se stranou Achdut ha-avoda a společně vytvořili stranu Ma'arach, jejímž byl Eškol předsedou. V následujících říjnových parlamentních volbách roku 1965 byla Rafi stranou Ma'arach poražena.[7]
Nejvýznamnějším okamžikem jeho premiérského funkčního období se stala šestidenní válka v roce 1967. Před touto válkou vytvořil vládu národní jednoty, v níž v důsledku tlaku veřejnosti přenechal křeslo ministra obrany pro Moše Dajana, a do níž mimo jiné přizval stranu Cherut Menachema Begina, která se vůbec poprvé stala součástí izraelské vlády.[8] Tato válka začala preventivním izraelským útokem proti Egyptu a Sýrii, které se jej chystaly napadnout, a skončila jednoznačným izraelským vítězstvím, při němž získal území východního Jeruzaléma, Golanských výšin, Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Sinajského poloostrova (tj. území dříve pod správou Jordánska, Sýrie a Egypta).[9]
Po válce v roce 1968 s pomocí Goldy Meirové sjednotil tři labouristické strany (Mapaj, Rafi a Achdut ha-Avodu), které daly vzniknout současné izraelské Straně práce.[10]
Levi Eškol zemřel na srdeční příhodu během svého funkčního období přímo ve své kanceláři.[3] Je pohřben na národním hřbitově na Herzlově hoře v Jeruzalémě.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Národní řád Čadu – Čad, 1965
velkokříž Národního řádu Madagaskaru – Madagaskar, 1966
Řád Rubéna Daría – Nikaragua, 1966
velkokříž Národního řádu Pobřeží slonoviny – Pobřeží slonoviny, 1966
Národní řád Beninu Benin
Řád Mono – Togo
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Kneset zmiňuje dvě Eškolovy hebrejsky psané publikace, a to:[5]
- (1958) Porodní bolesti osad
- (1969) Dědictví země
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Levi Eshkol na anglické Wikipedii.
- ↑ Levi Eškol: vládní funkce [online]. Kneset [cit. 2009-04-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Levi Eshkol (1895-1969) [online]. Virtual Jewish Library [cit. 2009-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Levi Eshkol - The Third Prime Minister [online]. Kancelář premiéra Státu Izrael [cit. 2009-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g Levi Eshkol [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael [cit. 2009-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Levi Eškol: Veřejná činnost [online]. Kneset [cit. 2009-04-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Eshkol, Levi (1895-1969) [online]. Židovská agentura [cit. 2009-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-01-09. (anglicky)
- ↑ a b c GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. ISBN 80-7257-740-9. S. 353–355. [Dále jen: Izrael: Dějiny].
- ↑ Izrael: Dějiny. s. 375
- ↑ ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 119.
- ↑ Levi Eshkol [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2009-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Levi Eškol na Wikimedia Commons 
Osoba Levi Eškol ve Wikicitátech- Kneset - Levi Eškol (anglicky)
- Kneset - Levi Eškol (biografie) (anglicky)
- Hebrejská univerzita v Jeruzalémě - Institut Leviho Eškola pro sociální, ekonomický a politický výzkum v Izraeli (anglicky)(hebrejsky)
| Předchůdce | Levi Eškol | Nástupce |
|---|---|---|
| Moše Šaret | Předseda Mapaje 1963–1965 |
strana Ma'arach |
| nová strana | Předseda Ma'arachu 1965–1969 |
Jigal Alon (zastupující) |
