Ljudmila Ruděnková | |
---|---|
Země | Sovětský svaz |
Narození | 27. července 1904 Lubny, Ruské impérium |
Úmrtí | 4. března 1986 (ve věku 81 let) Leningrad, Sovětský svaz |
Tituly | Mistryně světa (1950-3), IM (1950), WGM (1976) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ljudmila Vladimirovna Ruděnková (rusky Людми́ла Влади́мировна Руде́нко – Ljudmila Vladimirovna Ruděnko, ukrajinsky Людмила Володимирівна Руденко; – Ljudmila Volodimirivna Ruděnko; 27. července 1904, Lubny – 4. března 1986, Leningrad) byla sovětská šachistka, po Věře Menčíkové v pořadí druhá žena, která si vybojovala titul mistryně světa v šachu (titul držela v letech 1950 až 1953).[1][2][3] Narodila se v Poltavské gubernii, která odpovídá Poltavské oblasti na Ukrajině, a která byla tehdy součástí Ruského impéria. Šachy se naučila hrát od svého otce v deseti letech. Po skončení střední školy se odstěhovala do Oděsy, kde získala vysokoškolské vzdělání v oboru ekonomie. Pracovala jako plánovač a šachy hrála zpočátku pouze jako svůj koníček. Daleko více se zabývala plaváním a stala se mistryní Oděsy v kategorii 400 metrů prsa.[4] Šachy závodně začala Ruděnková hrát po přestěhování do Moskvy roku 1925. Poté se přestěhovala do Leningradu, kde se v roce 1929 stal jejím trenérem Pjotr Arseňjevič Romanovskij.[4]
Po zisku titulu Mistryně světa jí byl udělen titul IM.[2] Roku 1976 jí FIDE udělila titul WGM.[2]
Roku 1928 zvítězila na mistrovství Moskvy žen v šachu. Po přestěhování do Leningradu v roce 1929 třikrát vyhrála mistrovství Leningradu žen v šachu.[4] Mistrovství Sovětského svazu v šachu žen vyhrála Ruděnková roku 1952.[3]
Když na přelomu let 1949–1950 uspořádala FIDE v Moskvě turnaj o titul mistryně světa v šachu, který měl určit nástupkyni tragicky zahynulé Věry Menčíkové, Ruděnková tento turnaj v konkurenci dalších patnácti šachistek vyhrála s náskokem jednoho bodu před druhou Olgou Rubcovovou a vybojovala tak titul mistryně světa v šachu.[1][5][6]
Titul mistryně světa ztratila roku 1953 v zápase s Jelizavetou Bykovovou, který v Leningradě prohrála 5:7 (=2). Ještě po desáté partii byl stav nerozhodný 4:4 (=2), pak však Ruděnková v posledních čtyřech partiích třikrát prohrála.[1][7]
Protože roku 1955 vyhrála kandidátský turnaj v Moskvě Olga Rubcovová[8] a Ruděnková měla po prohraném zápase o titul právo na odvetu, střetly se Ruděnková, Rubcovová a Bykovová roku 1956 v Moskvě v trojzápase, ve kterém zvítězila Rubcovová a Ruděnková skončila na posledním třetím místě.[1][5][9]
Rok | Turnaj | Místo | Body | Partie | Výhry | Remízy | Prohry | Pořadí | Počet účastnic |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1949-1950 | 8. turnaj mistrovství světa v šachu žen | Moskva | 11,5 | 15 | 9 | 5 | 1 | 1. | 16 |
1953 | Zápas o titul s Jelizavetou Bykovovou | Leningrad | 6,0 | 14 | 5 | 2 | 7 | 2. | 2 |
1956 | Trojzápas o titul s Rubcovovou a Bykovovou | Moskva | 4,5 | 16 | 3 | 3 | 10 | 3. | 3 |
S družstvem Leningradu se účastnila Mistrovství Sovětského svazu družstev v šachu v letech 1948, 1951 a 1963. Nejvýše dosáhla s družstvem Leningradu na 2. místo v roce 1951. V tomto roce dosáhla i největšího úspěchu v této soutěži, když obsadila individuální druhé místo na první ženské šachovnici[10][11]
V roce 1952 reprezentovala tým Iskry na Sovětském šachovém poháru klubů na první ženské šachovnici.[10]
V roce 2001 se objevila na poštovní známce Jugoslávie[12].
Mistryně světa v šachu | ||
---|---|---|
Předchůdce: Věra Menčíková |
1950–1953 Ljudmila Ruděnková |
Nástupce: Jelizaveta Bykovová |