Jeho Eminence Blaženost Lubomyr kardinál Huzar, MSU | |
---|---|
Lubomyr kardinál Huzar | |
Církev | Ukrajinská řeckokatolická církev |
Znak | |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 30. března 1958 světitel Ambrozij Andrej Senyšin |
Biskupské svěcení | 2. dubna 1977 světitel Josip Slipyj |
Kardinálská kreace | 21. února 2001 kreoval Jan Pavel II. |
Titul | kardinál kněz od Santa Sofia a Via Boccea |
Osobní údaje | |
Datum narození | 26. února 1933 |
Místo narození | Lvov, Ukrajina |
Datum úmrtí | 31. května 2017 (ve věku 84 let) |
Místo úmrtí | Kyjev |
Národnost | ukrajinská |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lubomyr kardinál Huzar, MSU (ukrajinsky Любомир Гузар; 26. února 1933 Lvov – 31. května 2017) byl ukrajinský řeckokatolický duchovní, vyšší arcibiskup Ukrajinské řeckokatolické církve (2001 – 2011) a kardinál.
Narodil se ve Lvově, mládí prožil na území Polska. V roce 1944 před příchodem sovětské armády opustil spolu s rodinou Ukrajinu a emigroval do Rakouska. V letech 1944–1949 žil v Salcburku, později v USA. Zde studoval filozofii a teologii na univerzitách v Stanfordu, Washingtonu a New Yorku. Studoval rovněž na Papežské univerzitě Urbaniana v Římě. V letech 1958 až 1969 přednášel na univerzitě ve Stanfordu, následující tři roky vyučoval na Urbanianu.
Kněžské svěcení v byzantském ritu přijal 30. března 1958 v katedrále ve Stamfordu. V letech 1966–1969 působil jako duchovní v řeckokatolické farnosti v městě Kerhonkson. V roce 1972 roku vstoupil do řádu studytů (MSU – Monaci Studiti Ucraini), od roku 1974 byl představeným kláštera v Grottaferrata.
Dne 2. dubna 1977 mu arcibiskup Josip Slipyj tajně udělil biskupské svěcení (bez předchozího papežského potvrzení). V roce 1993 se vrátil na Ukrajinu s úkolem vytvořil klášter svého řádu v ternopilské archieparchii.
V roce 1995 byl synodem biskupů Ukrajinské řeckokatolické církve vybrán za exarchu kyjevsko-vyšegorodského. O rok později získal potvrzení svého biskupského svěcení od papeže Jana Pavla II. a 22. února tohoto roku byl jmenován titulárním biskupem Nisa di Licia. Na podzim téhož roku se stal pomocným biskupem lvovského arcibiskupa s titulem koadjutora a mimořádnými pravomocemi. Po smrti kardinála Ljubačivského 23. prosince 2000 byl jmenován apoštolským administrátorem lvovské arcidiecéze.
Dne 25. ledna 2001 ho synod biskupů Ukrajinské řeckokatolické církve zvolil vyšším arcibiskupem Lvova a následně získal potvrzení svého titulu od papeže Jana Pavla II. Ten ho také v 21. února téhož roku při konzistoři jmenoval kardinálem.
V roce 2005 se účastnil konkláve po smrti Jana Pavla II. Od srpna téhož roku jako vrcholný představitel Ukrajinské řeckokatolické církve získal titul vyššího/vrchního arcibiskupa kyjevsko-haličského. Následujících pět let se snažil o vznik řecko-katolického patriarchátu na Ukrajině.[1][2]10. února 2011 rezignoval na svoji funkci. Jeho nástupcem se stal Svjatoslav Ševčuk.[3] Zemřel 31. května 2017.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lubomyr Huzar na polské Wikipedii.
Arcibiskupský exarcha kyjevsko-vyšhorodský | ||
---|---|---|
Předchůdce: - |
1996 Lubomyr Huzar |
Nástupce: Mychajlo Koltun |
Vyšší arcibiskup lvovský | ||
---|---|---|
Předchůdce: Miroslav Ivan Ljubačivskij |
2001–2004 Lubomyr Huzar |
Nástupce: Ihor Vozniak |
Vyšší arcibiskup ukrajinské řeckokatolické církve | ||
---|---|---|
Předchůdce: Miroslav Ivan Ljubačivskij |
2001–2011 Lubomyr Huzar |
Nástupce: Svjatoslav Ševčuk |
Kyjevský archeparcha | ||
---|---|---|
Předchůdce: Vasylij Ihor Medvit |
2004–2011 Lubomyr Huzar |
Nástupce: Svjatoslav Ševčuk |