Marina Stakusicová

Marina Stakusicová
Marina Stakusicová na Washington Open 2024
Marina Stakusicová na Washington Open 2024
StátKanadaKanada Kanada
Datum narození27. listopadu 2004 (19 let)
Místo narozeníMississauga, Ontario, Kanada[1]
Výška174 cm
Profesionál od2022
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek221 809 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů86–57
Tituly0 WTA, 3 ITF
Nejvyšší umístění128. místo (16. září 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
French Open3. kolo kvalifikace (2024)
Wimbledon1. kolo (2024)
US Open1. kolo kvalifikace (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů15–12
Tituly0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění448. místo (14. srpna 2023)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupvítězka (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240916a16. září 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marina Stakusicová (srbsky Marina Stakušić / Марина Стакушић, * 27. listopadu 2004 Mississauga, Ontario) je kanadská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala tři tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2024 na 128. místě a ve čtyřhře v srpnu 2023 na 448. místě.[3]

V kanadském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2023 finálovým turnajem v Seville. Ve dvouhře základní skupiny proti Španělsku porazila jako hráčka třetí stovky světovou pětašedesátku Rebeku Masárovou a dosáhla první výhry nad členkou Top 100. Kanaďanky zvítězily 3:0 na zápasy a poté získaly historicky první titul, když celý ročník ovládly. Ve finálovém turnaji vyhrála tři ze čtyř dvouher, do nichž nastoupila. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 3–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Jejím starším bratrem je kanadský tenista Marko Stakusic.[5]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci okruhu ITF debutovala jako 14letá v říjnu 2019,[6] když na turnaji v Saguenay dotovaném 60 tisíci dolary prošla kvalifikací. V úvodním kole dvouhry podlehla Britce Taře Mooreové z šesté světové stovky. První polovinu roku 2023 nehrála pro zranění kolena.[1] Premiérové tři tituly v této úrovni tenisu pak vybojovala na podzim 2023, když ovládla 25tisícovku ve Valladolidu a 60tisícovky v Berkeley a na torontském Tevlinově challengeru. V září 2023 byla vyhlášena hráčkou měsíce na okruhu ITF.[6][7]

Divokou kartu obdržela do kvalifikace srpnového National Bank Open 2022 v Torontu, turnaje z kategorie WTA 1000. Po zisku úvodní sady nad Číňankou Wang Sin-jü jí soupeřka z deváté desítky žebříčku skrečovala. Do hlavní soutěže však nepostoupila po prohře s Terezou Martincovou. Ve dvouhře i čtyřhře okruhu WTA Tour tak debutovala o dva týdny později na kanadském Championnats Banque Nationale de Granby 2022. V kvalifikaci přehrála Norku Eikeriovou i Australanku Routliffeovou. První singlový zápas na okruhu pak vyhrála v granbyjské dvouhře nad Jaimee Fourlisovou z poloviny druhé stovky, než ji vyřadila desátá nasazená Ukrajinka Marta Kosťuková, přestože získala úvodní set.[8] V granbyjské čtyřhře skončila s krajankou Cadence Braceovou v úvodním kole na raketách čtvrtých nasazených Nadiji Kičenokové s Terezou Mihalíkovou.[7][2]

Na finálovém turnaji Billie Jean King Cupu 2023 výrazně přispěla k historicky prvnímu titulu Kanady v soutěži. Kapitánka El Tabakhová ji jako 258. hráčku žebříčku ve dvouhrách upřednostnila před zkušenější dvojkou týmu Marinovou z druhé světové stovky, ačkoli v sezóně neodehrála ani jednu dvouhru na okruhu WTA Tour. Startovala pouze na túře ITF. V 18 letech tak debutovala základní skupinou finále, v níž porazila světovou pětašedesátku Rebeku Masárovou ze Španělska[1][6][9] a o dvě místa výše postavenou Katarzynu Kawaovou z Polska, znamenající první dvě kariérní výhry nad členkami Top 100. V semifinále utržila jedinou porážku od desáté ženy žebříčku Barbory Krejčíkové. Přesto Kanaďanky přes Česko postoupily do finále, když následně získaly dva body. V souboji o titul zdolala čtyřicátou třetí hráčku klasifikace Martinu Trevisanovou a připsala si premiérovou výhru nad členkou Top 50. Druhý rozhodující bod proti Itálii přidala Fernandezová, čímž Kanada vybojovala první titul a stala se třináctou vítěznou zemí v soutěži.[10][11]

V 19 letech debutovala v hlavní grandslamové soutěži, když postoupila z kvalifikace do dvouhry Wimbledonu 2024.[12] Na úvod ji vyřadila dvacátá sedmá nasazená Kateřina Siniaková, která si v utkání vypracovala vysoký počet 24 brejkbolů. Proměnila však jen čtyři z nich.[13] V úrovni WTA 1000 debutovala díky divoké kartě na torontském National Bank Open 2024. Přes kvalifikantku Eriku Andrejevovou prošla do druhého kola,[14] v němž získala jen dva gamy s členkou osmé desítky klasifikace Taylor Townsendovou.[15] Na zářijovém Guadalajara Open Akron 2024 z kategorie WTA 500 porazila ve druhém kole světovou dvanáctku Jeļenu Ostapenkovou po odvrácení čtyř mečbolů. Dosáhla tak první kariérní výhry nad příslušnicí světové dvacítky. Ve čtvrtfinále turnaje WTA 500 se objevila jako čtvrtá Kanaďanka po Bouchardové, Fernandezové a Wozniakové.[16][17] V něm ale nenašla recept na pozdější vítězku Magdalenu Fręchovou z páté desítky.[18] Po skončení, v polovině září 2024, poprvé figurovala na 128. místě žebříčku.[19]

Tituly na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Kategorie okruhu ITF
Turnaje W100 Turnaje W80
Turnaje W75/W60 Turnaje W50
Turnaje W35/W25 Turnaje W15/W10

Dvouhra (3 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj kategorie povrch poražená finalistka výsledek
1. září 2023 Valladolid, Španělsko W25 tvrdý   Anna Kubarevová 3–6, 7–5, 6–3
2. září 2023 Berkeley, Spojené státy W60 tvrdý USA Allie Kiicková 6–3, 6–4
3. říjen 2023 Toronto, Kanada W60 tvrdý Chorvatsko Jana Fettová 3–6, 7–5, 6–3

Čtyřhra (1 titul)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. červenec 2022 Saskatoon, Kanada W25 tvrdý Kanada Kayla Crossová USA Kendra Bunchová
Srbsko Katarina Kozarovová 		6–3, 7–6(4)

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Výsledek č. datum a místo konání spoluhráčky soupeřky skóre
Vítězka 1. Billie Jean King Cup 2023
12. listopadu 2023
Sevilla, Španělsko
tvrdý (hala), Estadio La Cartuja 		Leylah Fernandezová
Rebecca Marinová
Eugenie Bouchardová
Gabriela Dabrowská 		Itálie Itálie 2–0
Jasmine Paoliniová
Martina Trevisanová
Elisabetta Cocciarettová
Lucia Bronzettiová
Lucrezia Stefaniniová

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marina Stakusic na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Canadian rookie Stakusic upsets Spain's Masarova at Billie Jean King Cup. CBC Sports [online]. 2023-11-08 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Marina Stakusicová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240916a16. září 2024
  3. ↑ Marina Stakusicová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240916a16. září 2024
  4. ↑ Marina Stakusicová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230508a8. května 2023
  5. ↑ LEWIS, Colette. Hovde and Stakusic Reach Girls Final, Anthrop and Weekes Advance to Boys Championship Match at ITF JB1 Pan American Closed; Qualifiers Abound in Semifinals of ITA All-American Championships. Zootennis [online]. 2021-10-08 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Canada’s Marina Stakusic upsets Masarova in opener at Billie Jean King Cup Finals. Toronto Sun [online]. 2023-11-08 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Marina Stakusic Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Les Championnats Banque Nationale de Granby 2022: Kostyuk sees off Marina Stakusic. Tennis Majors [online]. 2022-08-24 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Spain 0-2 Canada: Stakusic announces herself on world stage. Billie Jean King Cup [online]. 2023-11-08 [cit. 2023-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-08. (anglicky) 
  10. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kanaďanky slaví historický triumf v BJK Cupu. Hrdinkami jsou Stakusicová a Fernandezová. TenisPortal.cz [online]. 2023-11-12 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ MCLEAN, Ross. Canada 2-0 Italy: Canada crowned 2023 World Champions. Billie Jean King Cup [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-12 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Wimbledon 2024's Grand Slam debuts: Todoni, Stakusic. Women's Tennis Association [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ KUČERA, Stanislav. Kolik šancí ještě chci? čílila se Siniaková při 24 brejkbolech. Spěchala kvůli tmě. iDNES.cz [online]. 2024-07-03 [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ The Canadian Press. Canada's Marina Stakusic wins National Bank Open debut; Rebecca Marino eliminated. TSN [online]. 2024-08-07 [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Toronto Masters 2024: Townsend beats Stakusic. Tennis Majors [online]. 2024-08-08 [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ROJÍK, Václav. Totální kolaps grandslamové šampionky. Po mečbolech přišel krutý výprask. Sport.cz [online]. 2024-09-13 [cit. 2024-09-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ Stakusic saves four match points, ousts top seed Ostapenko in Guadalajara. Women's Tennis Association [online]. 2024-09-13 [cit. 2024-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ LEWIS, Ben. Frech stops Stakusic in Guadalajara quarterfinals. www.tenniscanada.com [online]. Tennis Canada, 2024-09-14 [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Andreescu, Dabrowski, Fernandez, Marino, and Stakusic set to compete for Team Canada at Billie Jean King Cup Finals in Malaga. www.tenniscanada.com [online]. Tennis Canada, 2024-09-16 [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]