Miguel Delibes

Miguel Delibes Setién
Narození17. října 1920
Murcia
Úmrtí12. března 2010 (ve věku 89 let)
Valladolid
Příčina úmrtíkolorektální karcinom
Místo pohřbeníPanteón de Hijos Vallisoletanos Ilustres
PseudonymMax
Povoláníspisovatel, romanopisec, novinář, advokát a básník
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Alma materUniverzita ve Valladolidu
Žánrpoezie
Významná dílaEL HEREJE
El camino
Blahoslavení chudí duchem
Lovcův deník
OceněníNadalova cena (1947)
Fastenrathova cena (1957)
Cena kněžny asturské za literaturu (1982)
čestný doktor Univerzity ve Valladolidu (1983)
čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1987)
… více na Wikidatech
DětiMiguel Delibes de Castro
Germán Delibes de Castro
PříbuzníLéo Delibes (prastrýc)
Alicia Delibesová Liniersová (neteř)[1]
Jaime Gil de Biedma (bratrancův syn)[2][3]
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miguel Delibes Setién (17. října 1920 Valladolid[4] — 12. března 2010 tamtéž[5]) byl španělský romanopisec a od roku 1975 člen Španělské královské akademie.[6]

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Zprvu se živil jako sloupkař a novinář v deníku El Norte de Castilla, které později řídil, dokud se postupně nezačal věnovat v první řadě svým románům. Delibes byl velkým znalcem kastilského rurálního prostředí, jeho flóry a fauny, a také příznivcem lovu.

Byl jedním z nejoceňovanějších španělských autorů doby po občanské válce (včetně Premio Nadal 1947 a Cervantesovy ceny 1993); množství jeho děl bylo zdramatizováno nebo sloužilo za předlohu filmovým projektům (např. dílo 'Blahoslavení chudí duchem').[7]

V roce 1946 se oženil s Ángeles de Castro,[8] se kterou měl sedm dětí.[9][10] Od roku 1998 trpěl rakovinou,[11] což mu znemožňovalo pokračovat v práci.

Díla přeložená do češtiny

[editovat | editovat zdroj]
  • Lovcův deník (Diario de un cazador; Praha, Odeon 1972); přel. Josef Forbelský
  • Můj synáček Sisí (Mi idolatrado hijo Sisí; Praha, Odeon 1978); přel. Olga Rychlíková
  • Pět hodin s Mariem (Cinco horas con Mario; Praha, Vyšehrad 1972; in: Pět hodin s Mariem / Blahoslavení chudí duchem, Odeon 1986); přel. Jana Novotná
  • Podobenství o trosečníkovi (Parábola del náufrago; Praha, Odeon 1986); přel. Blanka Stárková
  • Spor o hlas pana Caya (El disputado voto del seňor Cayo; Praha, Vyšehrad 1983); přel. Jana Novotná

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Dům, v kterém se Miguel Delibes narodil (Valladolid)
    Dům, v kterém se Miguel Delibes narodil (Valladolid)
  • Miguel Delibes jako dítě
    Miguel Delibes jako dítě
  • Miguel Delibes v cca 60. letech 20. století
    Miguel Delibes v cca 60. letech 20. století
  • Miguel Delibes (1991)
    Miguel Delibes (1991)
  • Placa a Miguel Delibes en la Calle Santiago de Valladolid.
    Placa a Miguel Delibes en la Calle Santiago de Valladolid.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2018-01-20].
  2. ↑ El Adelantado de Segovia. Segovia. 9. prosince 2020. Dostupné online.
  3. ↑ Dostupné online.
  4. ↑ MIGUEL DELIBES 1920-2010 | Especiales | elmundo.es [online]. www.elmundo.es [cit. 2015-12-30]. El Mundo. Dostupné online. 
  5. ↑ Literatur: Der spanische Autor Miguel Delibes ist tot [online]. ZEIT ONLINE [cit. 2015-12-30]. Die Zeit. Dostupné online. 
  6. ↑ Miguel Delibes Setién | Real Academia Española [online]. www.rae.es [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ TKÁČOVÁ, Anna. iLiteratura - Delibes, Miguel [online]. iliteratura.cz [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ PAÍS, Ediciones El. Muere Miguel Delibes, alma del castellano [online]. EL PAÍS, 2010-03-12 [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. (španělsky) 
  9. ↑ PAÍS, Ediciones El. "Delibes gritaba: 'Soy el más feliz" [online]. EL PAÍS, 2010-08-28 [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. (španělsky) 
  10. ↑ Los hijos de Miguel Delibes ultiman la futura fundación del escritor. nortecastilla.es [online]. www.elnortedecastilla.es [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ Muere Miguel Delibes | Cultura | elmundo.es [online]. www.elmundo.es [cit. 2015-12-30]. El Mundo. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Cervantesovy ceny
1976–2000
Jorge Guillén (1976) • Alejo Carpentier (1977) • Dámaso Alonso (1978) • Jorge Luis Borges (1979) • Juan Carlos Onetti (1980) • Octavio Paz (1981) • Luis Rosales (1982) • Rafael Alberti (1983) • Ernesto Sábato (1984) • Gonzalo Torrente Ballester (1985) • Antonio Buero Vallejo (1986) • Carlos Fuentes (1987) • María Zambrano (1988) • Augusto Roa Bastos (1989) • Adolfo Bioy Casares (1990) • Francisco Ayala (1991) • Dulce María Loynaz (1992) • Miguel Delibes (1993) • Mario Vargas Llosa (1994) • Camilo José Cela (1995) • José García Nieto (1996) • Guillermo Cabrera Infante (1997) • José Hierro (1998) • Jorge Edwards (1999) • Francisco Umbral (2000)
2001–2020
Álvaro Mutis (2001) • José Jiménez Lozano (2002) • Gonzalo Rojas (2003) • Rafael Sánchez Ferlosio (2004) • Sergio Pitol (2005) • Antonio Gamoneda (2006) • Juan Gelman (2007) • Juan Marsé (2008) • José Emilio Pacheco (2009) • Ana María Matute (2010) • Nicanor Parra (2011) • José Manuel Caballero Bonald (2012) • Elena Poniatowska (2013) • Juan Goytisolo (2014) • Fernando del Paso (2015) • Eduardo Mendoza (2016) • Sergio Ramírez Mercado (2017) • Ida Vitaleová (2018) • Joan Margarit (2019) • Francisco Brines (2020)
2021–
Cristina Peri Rossi (2021) • Rafael Cadenas (2022) • Luis Mateo Díez (2023)