Mortimer Adler | |
---|---|
Narození | 28. prosince 1902 New York |
Úmrtí | 28. června 2001 (ve věku 98 let) Palo Alto |
Povolání | filozof, spisovatel, vysokoškolský učitel a vychovatel |
Alma mater | Kolumbijská univerzita |
Témata | filozofie |
Ocenění | Aquinas Medal (1976) St. Louis Literary Award (1978) Charles Frankel Prize (1990) National Humanities Medal John Jay Award |
Vlivy | Aristotelés John Locke Tomáš Akvinský Hans Vaihinger |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mortimer Jerome Adler (28. prosince 1902 – 28. ledna 2001) byl americký aristotelský filosof a spisovatel, spolutvůrce programu The Great Books.
Narodil se v New Yorku v rodině židovského imigranta, prodavače klenotů. Ve 14 letech odešel ze školy a začal se živit jako asistent a poslíček v redakci New York Sun, přičemž doufal, že se jednou stane novinářem. O rok později začal ve svém volném čase navštěvovat večerní hodiny literatury a psaní na Columbia University. Kde se dozvěděl o autorech velkých děl, jež se mu stali vzorem. K nim patřili především Platón, Aristoteles, Tomáš Akvinský, John Locke a John Stuart Mill. Zvláště po přečtení autobiografie anglického filosofa Johna Stuarta Milla, ve kterém se Adler dočetl, že Mill již v pěti letech přečetl Platona, jehož dílo on sám doposud neznal, se začal zajímat o filosofii. Hned si od svého souseda vypůjčil jednu z Platónových knih a od té chvíle se stal filosofií posedlým. Rozhodl se studovat filosofii na Columbia University, kde obdržel stipendium. Mortimer Adler však i přes svůj obrovský zájem o filosofii tento obor nedokončil, protože nesplnil požadavky, které na něj byly kladeny v hodinách tělocviku (neuspěl v testu z plavání). Nesplnil tedy podmínky nutné k získání bakalářského titulu, což mu však nezabránilo v zapsání do kvalifikačního programu na Columbia University, kde mu byl v roce 1984 udělen titul B.A. (bakalář svobodných umění jako uznání za jeho celoživotní práci).
V roce 1920 začal Adler pracovat na Columbia University jako lektor a již po roce jeho působení mu byl udělen doktorát. Nadále se také podílel na Honors programu, dnes Core Curriculum, který započal John Erskine. Tento program se soustřeďuje na četbu děl velkých klasiků. Za svého pobytu na univerzitě měl možnost se seznámit s takovými osobnostmi, jakými byli Erskine a John Dewey, známý americký filosof. Toto prostředí v něm brzy probudilo zájem o čtení a studium velkých knih západní civilizace. Také podporoval myšlenku o sjednocení filosofie s vědou, literaturou a náboženstvím.
Ve studiu filosofie pokračoval na Columbia University. V období po nástupu na Kolumbijskou univerzitu na místo profesora napsal mnoho knih o západní filosofii a náboženství, jeho první knihou byla Dialektika, publikovaná v roce 1927.
V roce 1930 ho Robert Hutchins, nově jmenovaný prezident University of Chicago, se kterým se Adler již několik let znal, jmenoval na Chicagské právnické škole profesorem filosofie práva. Krom toho Adler vyučoval filosofii práva na Aspen Institutu, na jehož založení se podílel. Tím se Adler stal prvním neprávníkem na právnické škole.
Adler a Robert Hutchins také spolupracovali na sestavování programu "Skvělých knih západního světa" (Great Books of the Western World) a v nadaci Skvělé knihy (Great Books Foundation). V roce 1952 Adler zakládá Institut filosofických studií, kde působí ve funkci ředitele. V roce 1974 vystřídal Roberta Hutchinse na pozici předsedy Encyklopedie Britannica, kde před tím působil jako šéfredaktor. Za dobu, kdy byl ve funkcích ředitele a redaktora, naplánoval patnáct edicí Britannica a byl také strůjcem celkového přeorganizování vědomostního obsahu této edice. Výsledkem jeho působení v Paideia Proposal byl průvodce osnovami vysoké školy zaměřený na čtení a diskuze o složité práci soudců v každém stupni. S Maxem Weismannem založili The Center for the Study of The Great Ideas (Centrum pro studium velkých myšlenek).
Adler dlouho bojoval o to, aby přinesl filosofii všem a některé z jeho prací, jako třeba How to Read a Book (Jak číst knihu), se staly populárními bestselery. Byl také obhájcem ekonomické demokracie a napsal vlivnou předmluvu ke "Kapitalistickému manifestu" (The Capitalist Manifesto) Loise Kelsoa. Adler také často pomáhal při psaní Arturu Rubinovi, starému příteli z dob studií na Kolumbijské univerzitě.
Jeho vlastními slovy: „Na rozdíl od mnoha mých současníků jsem nikdy nepsal knihy pro své spolupracovníky – profesory. Nemám vůbec zájem na akademickém publiku. Zajímám se o Joe Doakese. Veřejnost může číst kteroukoliv mou knihu a dělá to.“
Adlerovi trvalo v jeho životě dlouho, než si utvořil jednotný názor v teologických záležitostech. Když v roce 1980 psal knihu How to Think About God (Jak přemýšlet o Bohu), považoval sám sebe za pohana. V roce 2001 Ken Myerd zařadil v pořadu Journal na rádiu Mars Hill rozhovor s Adlerem, vedený v době po publikaci jeho díla Jak přemýšlet o Bohu. Myers vzpomíná: „Během rozhovoru jsem se ho zeptal, proč nikdy neobrátil svou víru ke křesťanství. Vysvětloval, že to byly vždy mravní, ne intelektuální překážky v jeho přestupu. Víc nevysvětlil.“
Myers pokračuje poukázáním na to, že Adler nakonec několik let po tomto rozhovoru svou víru přiznal. Důvody Adlerovy konverze (přestupu k náboženství) Meyer cituje v článku z časopisu Christianity vydaného v roce 1990. V roce 2000 se Adler stal římským katolíkem. Zemřel 28. ledna 2001.
V roce 1980 se Adlera v rozhovoru zeptali, kterou knihu by si s sebou vzal na opuštěný ostrov, odpověděl že následujících 11 knih:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mortimer Adler na anglické Wikipedii.