Moše Kacav

Moše Kacav
משה קצב
Kacav během náboženského obřadu v roce 2007
Kacav během náboženského obřadu v roce 2007
8. prezident Izraele
Ve funkci:
1. srpna 2000 – 1. červenec 2007
Předseda vládyEhud Barak
Ariel Šaron
Ehud Olmert
PředchůdceEzer Weizman
NástupceŠimon Peres
20. ministr dopravy
Ve funkci:
22. prosince 1988 – 13. července 1992
Předseda vládyJicchak Šamir
PředchůdceChajim Korfu
NástupceJisra'el Kesar
Ministr práce a sociální péče
Ve funkci:
13. září 1984 – 22. prosince 1988
Předseda vládyŠimon Peres
Jicchak Šamir
PředchůdceAharon Uzan
NástupceJicchak Šamir
Poslanec Knesetu
Ve funkci:
13. června 1977 – 1. srpna 2000
Stranická příslušnost
ČlenstvíLikud

Narození5. prosince 1945 (78 let)
Jazd, Írán
Národnostizraelská
Kneset9., 10., 11., 12., 13., 14., 15.
ChoťGila Kacavová (od 1968)
Alma materHebrejská univerzita v Jeruzalémě
mládežnická vesnice Ben Šemen
Profesepolitik
Náboženstvíjudaismus
Oceněníhonorary doctor of the China Agricultural University (2003)
Řád peruánského slunce (2005)
čestný doktor Bar-Ilanovy univerzity
Řád zlatého rouna
CommonsMoshe Katsav
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moše Kacav (hebrejsky משה קצב‎, rodným jménem Músá Qassáb, persky موسى قصاب‎; 5. prosince 1945, Jazd, Írán) je bývalý izraelský politik,[1] který byl v letech 2000–2007 prezidentem Izraele. Byl také předním poslancem Knesetu za stranu Likud a zastával různé ministerské posty ve vládě. Po Jicchaku Navonovi byl druhým Mizrachim, který byl zvolen do prezidentského úřadu.

Konec jeho prezidentství byl poznamenán kontroverzí, která vyplynula z obvinění ze znásilnění jedné podřízené a sexuálního obtěžování dalších. V roce 2007 se v rámci dohody o přiznání viny vzdal prezidentského úřadu.[2] Později dohodu s prokurátory odmítl a slíbil, že svou nevinu prokáže u soudu.[2] V bezprecedentním případě[3][4] byl 30. prosince 2010 odsouzen za dvojnásobné znásilnění,[5] maření výkonu spravedlnosti a další obvinění.[3][4] Dne 10. listopadu 2011 Nejvyšší soud potvrdil rozsudek i trest.

Dne 7. prosince 2011 nastoupil do věznice Ma'asijahu v Ramle k výkonu sedmiletého trestu.[2] Z vězení byl za omezujících podmínek propuštěn 21. prosince 2016, kdy si odpykal pět let trestu.

Narodil se ve městě Jazd v centrálním Íránu, a když mu byl rok, přestěhovala se jeho rodina do Teheránu. V roce 1951 ve svých pěti letech s rodiči přesídlil do Izraele. Tam zprvu žili v přistěhovaleckém stanovém táboře u města Ašdod. V zimě 1951 tábor zasáhlo několik povodní, v jejichž důsledku zemřel Kacavův dvouměsíční bratr Sijon. Po studiu na zemědělské škole v mládežnické vesnici Ben Šemen a na škole v mošavu Be'er Tuvja nastoupil na povinnou vojenskou službu u izraelské armády. Nejprve sloužil u signálního sboru (C4I), následně byl přiřazen na velitelství obrněného sboru.

V roce 1968 začal studovat ekonomii a historii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a během studií vyučoval historii a matematiku na střední škole. O rok později se oženil s Gilou Perdanovou, s níž měl později pět dětí. Rovněž v roce 1969 se se stal ve dvaceti čtyřech letech starostou Kirjat Mal'achi. V roce 1971 absolvoval a získal bakalářský titul.

Poslancem a ministrem

[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1977 byl v parlamentních volbách zvolen poslancem za stranu Likud. Tehdy došlo v Izraeli k politické revoluci, neboť po více než třiceti letech od vzniku státu se stala poprvé vítězem voleb pravicová politická strana.[6] Poslanecký mandát následně zastával v sedmi po sobě jdoucích funkčních obdobích více než dvacet let. Za tu dobu se angažoval v četných parlamentních výborech (především v prvním funkčním období), s důrazem na vzdělání a kulturu, ale i řady dalších.

V srpnu 1981 se stal náměstkem ministra bydlení a výstavby ve druhé Beginově vládě. Svůj první ministerský post však získal až v září 1984 ve vládě národní jednoty (jak pod vedením Šimona Perese, tak Jicchaka Šamira), v níž zastával post ministra práce a sociální péče. Tuto funkci zastával až do voleb v roce 1988, po nichž stanul v čele ministerstva dopravy. V této funkci působil do roku 1992, kdy pravice prohrála volby. Do vlády se opětovně dostal až v roce 1996 za první Netanjahuovy vlády, kde zastával pozici místopředsedy vlády, ministra turismu a ministra bez portfeje.

Prezidentství

[editovat | editovat zdroj]
Kacav během setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v dubnu 2005

V polovině července 2000 rezignoval prezident Ezer Weizman, v důsledku čehož se ještě koncem téhož měsíce konaly nové prezidentské volby. Kacava do nich navrhla jeho strana Likud a jeho protivníkem se stal Šimon Peres, navržený aliancí Jeden Izrael. Pro absenci většiny hlasů v prvním kole volby bylo přistoupeno k druhému, v němž Kacav nad Peresem překvapivě zvítězil většinou 63 hlasů ku 57.[7] Slavnostní přísahu složil 1. srpna a stal se tak vůbec prvním pravicovým prezidentem v dějinách země a zároveň prvním izraelským prezidentem, který nastoupil sedmiletý funkční mandát.

V roce 2003 během státní návštěvy Itálie požádal Vatikán, aby navrátil cennosti údajně dovezené do Říma po pádu Jeruzaléma v roce 70 n. l.[8]

Koncem března 2005 veřejně ocenil devět „hrdinů“, izraelských agentů, kteří v červnu 1954 plánovali a částečně i provedli v Egyptě teroristické útoky na různé egyptské, britské a americké cíle – po odhalení se tato operace pod falešnou vlajkou stala ve světě známou jako Lavonova aféra – a jejichž existenci Izrael dlouho popíral.

V dubnu téhož roku se zúčastnil pohřbu papeže Jana Pavla II., kde v důsledku abecedního zasedacího pořádku seděl v blízkosti íránského prezidenta Muhammada Chátamího, který se narodil nedaleko Kacavova rodiště v Jazdu. Po pohřbu tisku sdělil, že si s Chátamím potřásl rukou a hovořili persky. Ten to však později popřel.[9]

Obvinění ze znásilnění

[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2006 se Kacav obrátil na generálního prokurátora Menachema Mazuze s informací, že je vydírán zaměstnankyní.[10] Vyšetřování se však rychle obrátilo proti němu samému, jelikož zaměstnankyně (označovaná jako „A“) vznesla obvinění sexuálního charakteru.[11] Tvrdila, že v době, kdy pod Kacavem pracovala na ministerstvu turismu, ji dvakrát znásilnil a sexuálně obtěžoval.[12] Postupně byl Kacav obviněn ze znásilnění a sexuálního obtěžování až deseti žen. Dne 22. srpna prohledala policie jeho dům a zabavila mu počítače a řadu dokumentů. Prezident byl vyzván k rezignaci či přerušení svého mandátu.[13] Následující den byl vyslechnut policií.[14]

Dne 7. září, poté, co již obdržela stížnosti nejméně čtyř žen, se policie rozhodla, že má dostatek důkazů pro obžalování. Podle policie celkem sedm žen svědčilo proti Kacavovi a mezi obvinění bylo „porušení důvěry, podvod a podílení se na nelegálním odposlouchávání“.[15] Dne 18. září prokurátor Mazuz oznámil, že pravděpodobnost, že se prezident stal obětí spiknutí je „dosti malá“.[16] O tři dny později se počet žen svědčících proti prezidentovi rozrostl na osm.[17]

Dne 15. října policie oznámila, že u pěti žen nebude stížnost dále prošetřována, neboť promlčecí lhůta již vypršela.[18] Dne 29. října bylo Kacavovi doporučeno, aby odstoupil. Ten i nadále veškerá obvinění popíral a oznámil, že rezignuje, pokud bude obviněn.[19]

Přerušení úřadu

[editovat | editovat zdroj]

V úterý 23. ledna 2007 vydala kancelář zástupce generálního prokurátora prohlášení, že má dostatek důkazů, aby jej mohla obžalovat a generální prokurátor doporučil prezidenta obžalovat.[20] Oznámil, že uvažuje o obvinění prezidenta ze znásilnění, sexuálního obtěžování, porušení důvěry, maření vyšetřování, obtěžování svědka a podvod. Vzhledem k tomu, že je prezident po dobu výkonu úřadu chráněn imunitou, by mohl být souzen až po vypršení funkčního období v srpnu 2007 či po své rezignaci. Konečné rozhodnutí o obžalování mělo být vyneseno po slyšení, kde měl mít Kacav možnost přednést svoji verzi.

O den později prezident uspořádal tiskovou konferenci, na níž obvinil novináře z toho, že jej pronásledují a odsuzují, aniž by byly předloženy všechny důkazy. Tvrdil, že média byla vůči jeho prezidentství nepřátelská od samého začátku.[21] Dále obvinil televizní kanál 2 z pořádání honu na čarodějnice. Oznámil svůj úmysl dočasně přerušit prezidentský úřad, ale odmítl rezignovat, dokud nebude obžalován. Kacavův projev vyvolal šok a odsouzení, jak od novinářů, tak od politiků a právníků.[22] V rozhovoru, který jen pár minut po tiskové konferenci poskytl premiér Ehud Olmert, vyzval prezidenta k rezignaci.

Dne 25. ledna schválil Kneset prezidentovi tříměsíční přerušení úřadu. Zastupující prezidentkou se stala předsedkyně Knesetu Dalia Iciková.[23]

Dne 7. března ztroskotal pokus o impeachment.[24]

Dohoda o přiznání viny a rezignace

[editovat | editovat zdroj]

Koncem června 2007 dosáhli Kacavovi právníci dohody o přiznání viny se státní prokuraturou, na jejímž základě by se Kacav přiznal k několika případům sexuálního obtěžování a nevhodného chování a obdržel pouze podmíněný trest. Dále by zaplatil kompenzaci dvěma obětem. Obvinění ze znásilnění vznesená zaměstnankyní „A“ by bylo staženo, stejně tak jako obvinění z vydírání vznesené Kacavem. Dohoda vyvolala nevoli mezi izraelským obyvatelstvem, především pak mezi organizacemi bojujícími za práva žen. Podle průzkumu veřejného mínění se 70 % respondentů stavělo proti dohodě.[25][26] Odpůrci též zorganizovali protestní demonstraci na Rabinově náměstí v Tel Avivu.[25] Generální prokurátor tvrdil, že dohoda ušetří prezidentský úřad potupy, zatímco Kacavovi právníci ji přijali, aby se vyhnuli náročnému soudnímu procesu.[11]

Na základě dohody s prokuraturou nakonec Kacav rezignoval 1. července (jeho sedmiletý mandát měl skončit 15. července).[27] Ještě předtím se 13. června konaly prezidentské volby, v nichž zvítězil Kacavův někdejší protivník Šimon Peres.

Soudní proces a odsouzení

[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. října prokuratura oznámila Nejvyššímu soudu, že změnila názor na obžalování na základě důkazů od dvou klíčových svědků. Odvolávala se přitom na schůzku s Kacavovými právníky, kteří poukázali na rozpory ve výpovědích, včetně zapáleného dopisu jedné z žen poté, co se měly uskutečnit dvě údajná znásilnění. Tento krok prokuratury vedl k ostré kritice ze strany Kacavových právních zástupců.[28] V dubnu 2008 Kacav odvolal dohodu o přiznání viny. Podle jednoho ze svých advokátů, Avigdora Feldmana, věřil, že prokuratura nemá dostatek důkazů, které by jej usvědčily.[29]

Nakonec se tak ale stalo a v roce 2008 Kacav odmítl nabídku soudu, že by byl souzen „pouze“ na základě sexuálního obtěžování. Dne 30. prosince 2010 byl nakonec odsouzen za dvojnásobné znásilnění a sexuální obtěžování[30] a překážení výkonu spravedlnosti.[31] 7. prosince 2011 nastoupil výkon trestu ve věznici Ma'asijahu. Kacav je nejvýše postavený izraelský činitel, který byl poslán za mříže.[32] V průběhu výkonu trestu požádal třikrát o zkrácení trestu. Jeho žádosti bylo vyhověno v roce 2016 poté, co uznal své zločiny a vyjádřil lítost nad svými činy. Z vězení byl propuštěn 21. prosince 2016 po odpykání pěti let a patnácti dnů ze svého sedmiletého trestu odnětí svobody.[33]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moshe Katsav na anglické Wikipedii.

  1. Moshe Katsav Former Israeli President Jailed For Rape. www.allvoices.com [online]. 2011-03-22 [cit. 2023-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. a b c Israel ex-President Katsav begins jail term for rape. BBC [online]. 2011-12-07 [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
  3. a b FRIEDMAN, Ron. Moshe Katsav convicted of rape, faces long jail term. The Jerusalem Post [online]. 2010-12-31 [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
  4. a b Israeli ex-president guilty of rape: Judges say Moshe Katsav's testimony was "riddled with lies" before passing verdict in Tel Aviv. Al-Džazíra [online]. 2010-12-30 [cit. 2023-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. Israel ex-President Moshe Katsav found guilty of rape. BBC [online]. 2010-12-30 [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
  6. POJAR, Miloš. Izrael – stručná historie států. 2. vyd. Praha: Libri, 2009. 202 s. ISBN 978-80-7277-435-7. S. 64. 
  7. Previous Presidential Elections [online]. Kneset [cit. 2013-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  8. Israeli President, Moshe Katzav, asks Vatican to reveal list of Temple treasures and Judaica held by them [online]. Temple Mount & Eretz Yisrael Faithful Movement [cit. 2013-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-10. (anglicky) 
  9. Iran denies contact with Israel [online]. BBC News, 2005-04-09 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. IZENBERG, Dan; CASHMAN, Greer Fay. A-G orders Katsav investigation [online]. The Jerusalem Post, 2006-11-07 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b KERSHNER, Isabel. Israeli president to plead guilty but avoid jail [online]. The New York Times, 2007-06-28 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Complainant begged Katsav: 'Stop, I don't want to' [online]. Ynetnews, 2011-01-16 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. YOAV, Yuval. Police question president of Isrtael in a rape case, evidence against him 'dramatic' [online]. Haaretz, 2006-08-23 [cit. 2013-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  14. Israel police question president [online]. BBC News, 2006-08-23 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. FRENKEL, Sheera Claire. Katsav allegations include wiretapping [online]. The Jerusalem Post, 2006-09-14 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. חקירת פרשת קצב מצויה בשלבי סיום; נחוצות השלמות [online]. Haaretz, 2006-09-18 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  17. SINGER-HERUTI, Roni. Eighth allegation of sexual assault filed against Katsav [online]. Haaretz, 2006-09-20 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. FEDERMAN, Josef. Rape Charge Advised Vs. Israel President [online]. The Washington Post, 2006-10-15 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Israeli leader calls rape charges 'horrible lies' [online]. NBC News, 2007-01-23 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Prokurátor doporučil obvinit izraelského prezidenta. Novinky.cz [online]. Borgis, 2007-01-23 [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. 
  21. HOROVITZ, David. Comment: Katsav's rending battle cry [online]. The Jerusalem Post, 2007-01-25 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Israeli law professors shocked by Katsav speech [online]. Ynetnews, 2007-01-25 [cit. 2013-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-21. (anglicky) 
  23. FRENKEL, Sheera Claire. Dalia Itzik becomes acting president [online]. The Jerusalem Post, 2007-01-25 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. 
  24. ALON, Gideon. President Katsav escapes impeachment over likely rape charges [online]. Haaretz, 2007-03-07 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b Thousands flock to Tel Aviv square to demand Israel's president stand trial on rape charges [online]. International Herald Tribune, 2007-07-01 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Women's Coalition: Our intifada has begun [online]. Ynetnews, 2007-06-30 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Izraelský prezident Moše Kacav rezignoval [online]. iDNES.cz, 2007-06-29 [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. 
  28. IZENBERG, Dan. "Evidence changed our minds about Katsav" [online]. The Jerusalem Post, 2007-10-31 [cit. 2013-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-18. (anglicky) 
  29. Katsav to fight sex crime charges [online]. BBC News, 2008-04-08 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Exprezident Izraele byl uznán vinným ze znásilnění. Novinky.cz [online]. Borgis, 2010-12-30 [cit. 2010-12-30]. Dostupné online. 
  31. Izraelský exprezident byl usvědčen ze znásilnění [online]. Britské listy, 2010-12-31 [cit. 2011-01-02]. Dostupné online. 
  32. ŠŤÁSTKA, Tomáš. Izrael popravuje nevinného, řekl exprezident a nastoupil do vězení [online]. iDNES.cz, 2011-12-07 [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. 
  33. Former president Katsav released from prison [online]. Ynetnews, 2016-12-21 [cit. 2016-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]