Niccolò Antonio Zingarelli

Niccolò Antonio Zingarelli
italský hudební skladatel
italský hudební skladatel
Narození4. dubna 1752
Neapol, Itálie
Úmrtí5. května 1837
Torre del Greco, Itálie
Povoláníhudební skladatel, dirigent, muzikolog, varhaník a kapelník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Niccolò Antonio Zingarelli (4. dubna 1752 Neapol – 5. května 1837 Torre del Greco) byl italský hudební, převážně operní, skladatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Zingarelli studoval v Neapoli na konzervatoři Santa Maria di Loreto. Jeho učitelem byl mimo jiné Fedele Fenaroli. Svou první operu „I quattro pazzi“ zkomponoval již v 16 letech a byla uvedena v roce 1768 jako školní představení. První veřejně provedenou operou byl „Montezuma“, kterého uvedlo v roce 1781 divadlo San Carlo v Neapoli.

Po studiích odešel do Paříže, kde uvedl operu „Antigona“ (1790). V revoluční době uprchl zpět do Itálie a stal se kapelníkem milánského dómu. Zde setrval až do roku 1794. V tomto roce obdržel místo kapelníka (maestro di cappella) v chrámu Santa Casa v Loretu. V roce 1804 pak vystřídal Pietra Guglielmiho ve funkci sbormistra Sixtinské kaple ve Vatikánu.

V této funkci, jako nadšený vlastenec, odmítl řídit Te Deum na počest narození Napoleonova syna Napoleona II. Za tento čin byl zatčen a deportován do Paříže. Napoleon sám však byl milovníkem Zingarelliho hudby, okamžitě ho omilostnil a ještě mu udělil státní důchod.

V roce 1813 se stal ředitelem konzervatoře v Neapoli a o tři roky později se stal sbormistrem neapolské katedrály po Giovanni Paisiellim. V těchto funkcích již zůstal až do své smrti v roce 1837. Mezi jeho žáky z tohoto období nalezneme slavná jména jako Vincenzo Bellini, Michael Costa nebo Saverio Mercadante.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Zkomponoval na 40 oper. Jeho nejslavnějšími operami se staly „Giulietta e Romeo“ (1796) a jeho předposlední dílo „Berenice“ (1811).

Jednak s ohledem na zaměstnání, která zastával, ale také proto, že byl hluboce věřící člověk, je velmi rozsáhlé i Zingarelliho chrámové dílo (mše, oratoria, kantáty, moteta). Jen pro chrám v Loretu zkomponoval 541 děl a z toho 28 mší. Ještě pouhý měsíc před svou smrtí ve věku 85 let, zkomponoval rozsáhlé oratorium „Útěk do Egypta“ a rekviem pro sebe sama.

Opery

[editovat | editovat zdroj]
  • I quattro pazzi (1768 Neapol)
  • Montezuma (1781 Neapol)
  • Alsinda (1785 Milán)
  • Ricimero (1785 Benátky)
  • Armida (1786 Řím)
  • Antigono (1786 Mantova)
  • Ifigenia in Aulide (1787 Milán)
  • Artaserse (1789 Terst)
  • Antigone (1790 Paříž)
  • Pharamond (1790 ?)
  • La morte de Cesare (1790 Milán)
  • Pirro, rè d'Epiro (1791 Milán)
  • Annibale in Torino (1792 Turín)
  • Atalanta (1792 Turín)
  • L'oracolo sannita (1792 Turín)
  • Il mercato di Monfregoso (1792 Milán)
  • La Rossana (1793 Janov)
  • La secchia rapita (1793 Milán)
  • Artaserse (1793 Milán)
  • Apelle (1793 Benátky)
  • Gerusalemme distrutta (1794 Florencie)
  • Alzira (1794 Florencie)
  • Quinto Fabio (1794 Livorno)
  • Il conte di Soldagna (1794 Benátky)
  • Apelle e Campaspe (1795 Bologna)
  • Gli Orazi e Curiazi (1795 Neapol)
  • Giulietta e Romeo (1796 Milán)
  • Andromeda (1796 Benátky)
  • La morte di Mitridate (1797 Benátky)
  • Ines de Castro (1798 Milán)
  • Carolina e Mexico (1798 Benátky)
  • Meleagro (1798 Milán)
  • I veri amici repubblicani (1798 Turín)
  • Il ratto delle Sabine (1799 Benátky)
  • Clitennestra (1800 Milán)
  • Edipo a Colono (1802 Benátky)
  • La notte dell'amicizia (1802 Benátky)
  • Il bevitore fortunato (1803 Milán)
  • Il ritorno di Serse (1808 Modena)
  • Baldovino (1811 Řím)
  • Berenice, regina d'Armenia (1811 Řím)
  • Malvina (1829 Neapol)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]