Nikolaj Nikolajevič Polikarpov

Nikolaj Nikolajevič Polikarpov
Narození28. květnajul. / 9. června 1892greg.
Orel
Úmrtí30. července 1944 (ve věku 52 let)
Moskva
Příčina úmrtírakovina žaludku
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Alma materPetrohradská státní polytechnická univerzita (od 1911)
Orelský teologický seminář
Lyceum S. N. Bulgakovova
Povoláníletecký inženýr, politik, pilot a konstruktér
ZaměstnavateléRusso-Balt (od 1916)
Dux (od 1918)
CKB–39 (od 1929)
CSKB-Progress (1939–1940)
Moskevský letecký závod č. 39
Nižněnovgorodský letecký závod Sokol
Polikarpov
Taškentský mechanický závod
Moskevský letecký institut
OceněníLeninův řád (1935)
Řád rudé hvězdy (1937)
medaile Srp a kladivo (1940)
Hrdina socialistické práce (1940)
Leninův řád (1940)
… více na Wikidatech
RodičeNikolaj Polikarpov
Funkceposlanec Nejvyššího sovětu SSSR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Nikolajevič Polikarpov (rusky Николай Николаевич Поликарпов; 8. června 1892, vesnice Georgijevskoje, Orlovská gubernie – 30. července 1944, Moskva)[1] byl sovětský letecký konstruktér.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Náhrobek na Novoděvičím hřbitově

Nikolaj Nikolajevič Polikarpov zemřel v roce 1944 na následky rakoviny žaludku.

Po absolvování gymnázia ve městě Orel studoval v Petrohradě na Polytechnickém institutu mechaniku, konstrukci lodí a letadel. Po získání diplomu v roce 1916 nastoupil do místní továrny zabývající se stavbou lodí a letadel.

V březnu 1918 přešel do Moskvy na centrální správu vojenského letectva, kde byl zodpovědný za zavádění letadel do sériové výroby a výstavbu nových továren k jejich výrobě.

Od srpna toho roku přešel do továrny Dux, která byla v té době největší sovětskou společností vyrábějící letadla. Zde zodpovídal za konstrukci a zkoušky materiálů. Koncem roku byl letoun Dux R-1 (přestavba stroje De Havilland D.H.4) připraven k létání, avšak chyběly ještě motory.

Polikarpov se v roce 1919 stal členem Technické Komise vojenského letectva a pracoval zde v několika výborech. V lednu převzal Polikarpov konstrukční kancelář vytvořenou z bývalých pracovníků zrušené firmy Dux. Vyvíjela se tu menší verze letounu Dux R-1 vybavená motory Liberty 12. První vlastní konstrukcí byla stíhačka Polikarpov I-1, samonosný jednoplošník. Protože Polikarpov nebyl členem komunistické strany, byl za krátký čas této vedoucí funkce zbaven.

V říjnu 1929 byl Polikarpov uvězněn[1] a odsouzen k trestu smrti. Po dvou letech čekání na vykonání rozsudku byl přemístěn do speciální konstrukční kanceláře OGPU (známé jako šaraška) ve věznici Butyrka a rozsudek byl změněn na 10 let nucených prací. V červnu 1931 byl na základě amnestie společně s dalšími odsouzenými propuštěn.[1] V Butyrce společně s Dmitrijem P. Grigorovičem pracoval na vývoji letounu Polikarpov I-5. V dalších letech pracoval i v konstrukční kanceláři Andreje Tupoleva.

Rehabilitován byl v roce 1956.[1]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • Polikarpov obdržel četná sovětská vyznamenání a ocenění včetně Stalinovy ceny (1941, 1943) a titulu Hrdina socialistické práce (1940). Dvakrát získal i Leninův řád.
  • Ve městě Orel mu byl postaven památník, pamětní desky jsou umístěny na místech, kde žil.
  • Po N. N. Polikarpovovi je pojmenován štít na Pamiru a náměstí a ulice v různých ruských městech.

Letadla N. N. Polikarpova

[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějšími typy Polikarpovových strojů jsou Polikarpov Po-2 (1927), I-15 a Polikarpov I-16 (1933), první moderní stíhač se zatahovacím podvozkem. Polikarpov se podílel na vývoji téměř 70 různých typů letadel. V roce 1943 se stal profesorem na Centrálním aerodynamickém institutu.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Поликарпов, Николай Николаевич na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-12-19]. Heslo ПОЛИКА́РПОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-12-19. (rusky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]