V roce 1917 se spojili tři malí japonští výrobci optiky a vytvořili optickou firmu Nippon Kogaku K.K. V roce 1921 zahájila firma výrobu prvních malých binokulárních dalekohledůMIKRON. V roce 1925 byla zahájena výroba mikroskopu JOICO. V roce 1932 byla poprvé pro fotografickou optiku použita dodnes používaná značka Nikkor.
Hlavní rozvoj prodělala firma za 2. světové války. Díky armádním zakázkám a získání technologií ze spřáteleného Německa zvětšila svou velikost více než 100×.
Po druhé světové válce v roce 1948 firma zahájila výrobu prvního malého fotoaparátu Nikon I. V témže roce přestal optiku Nikonu používat jeho největší konkurent – Canon.
V roce 1959 začala firma vyrábět Nikon F – svou první jednookou zrcadlovku
První aparát pro kosmický výzkum sice vycházel z osvědčeného Nikonu F, ale musel být pro splnění přísných kritérií NASA výrazně přepracován. Poprvé byl použit až v roce 1970 v misi Apollo 15 (čtvrté přistání na Měsíci).
Nikon poznatky získané při vývoji a využití tohoto aparátu aplikoval pro svůj další vývoj, takže další aparáty založené na komerčních F2 a F3 již potřebovaly pro použití v NASA výrazně menší úpravy a aparát z roku 1989 založený na komerčním F4 má již jen několik kosmetických úprav týkajících se snadnějšího ovládání ve skafandru a beztížném stavu.
V roce 1997 zahájila výrobu prvního digitálního fotoaparátuNikon Coolpix 100. V roce 1999 vyrobila svou první digitální jednookou zrcadlovku Nikon D1. V roce 2006 ukončila výrobu všech kinofilmových zrcadlovek s výjimkou profesionálního modelu Nikon F6. V roce 2007 dala na trh svou první full-frame (senzor má velikost políčka kinofilmu) digitální zrcadlovku (i přes několik vyjádření firmy z roku 2006, že tuto velikost čipu podporovat nebude[1]).
Současný největší japonský rival Nikonu na poli fotografické techniky, firma Canon, ve svých prvních aparátech v letech 1935 – 1948 používala výhradně optiku Nikkor. Dnes jsou fotoaparáty obou firem prakticky nekompatibilní.
Existuje však řada nezávislých výrobců, kteří vyrábějí své příslušenství (objektivy, blesky) ve variantách přizpůsobených pro těla fotoaparátů Nikon, Canon i dalších značek. Mnoho dalšího příslušenství je natolik standardizováno, že je použitelné prakticky na jakoukoliv značku (filtry, stativy).
Pro označení objektivů používá Nikon následující zkratky:
AF – Autofocus – automatické ostření (motorem z těla fotoaparátu).
AF-S – Autofocus-Silent – používá pro ostření ultrazvukový piezomotor (rychlejší a tiché ostření).
AF-I – Autofocus-Internal – největší teleobjektivy mají svůj vestavěný elektrický motor, protože motor v těle fotoaparátu by je neutáhl.
ED – Extra-low Dispersion glass – využito speciální sklo snižující chromatickou aberaci.
IF – Internal Focus – Při ostření se pohybují jen elementy uvnitř objektivu, objektiv nemění své vnější rozměry.
DX – Lens – objektiv pro použití jen v digitálních zrcadlovkách, které mají snímač formátu APS-C (u digitálních zrcadlovek s čipem FF nevykreslé cel pole).
VR – Vibration Reduction – Uvnitř objektivu je soustava piezoelementů natáčejících obraz proti směru vibrací. Umožňuje fotografování „z ruky“ v situacích, které by normálně už vyžadovaly stativ.
D – Distance/Dimension (udáváno za f-číslem) – Objektiv podporuje systém pro měření expozice3D Matrix.
G – (udáváno za f-číslem) Objektiv nemá kroužek pro změnu clony. Ta se mění elektronicky z těla fotoaparátu (totéž mají objektivy s označením D).
AI/AI-S – Auto (aperture) Indexing – objektiv má výstupek pro přenos informace o nastavené cloně do těla aparátu (používaly první fotoaparáty vybavené expoziční poloautomatickou a automatikou).