Philippe Suchard

Philippe Suchard
Narození9. října 1797
Boudry
Úmrtí14. ledna 1884 (ve věku 86 let)
Neuchâtel
Povolánípodnikatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philippe Suchard (9. října 1797 Boudry (kanton Neuchâtel) – 14. ledna 1884 Neuchâtel) byl švýcarský výrobce čokolády a podnikatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině hostinského Guillauma Sucharda a jeho ženy Louise Sophie Dubey.[1] Kolem roku 1803 nastoupil jako učeň v cukrárně svého bratra Frédérica v Bernu a v letech 1815–1823 byl společníkem v tomto podniku.[2] V květnu 1824 si splnil svůj velký sen a vydal se na cestu do Ameriky. V jeho zavazadlech byly švýcarské hodinky a výšivky, kterými se chtěl prosadit jako obchodník. Kýžený úspěch se však nedostavil. Později o svých cestách napsal knihu.[3] Po návratu do Švýcarska si v roce 1825 otevřel ve městě Neuchâtel svou první cukrárnu/čokoládovnu.[4] Již v roce 1826 se továrna Chocolat Suchard přestěhovala do prázdného mlýna na neuchâtelském předměstí Serrières.[5] Philippe Suchard vynalezl melanžér – stroj na míchání cukru a kakaového prášku, který se používá dodnes.[6] K pohonu mlýnků ve své továrně se dvěma zaměstnanci využíval vodní energii nedaleké řeky. Suchard používal melanžer, který se skládal z horké žulové desky a několika žulových válců pohybujících se dopředu a dozadu. Tato konstrukce se dodnes používá k přípravě kakaové hmoty.[7]

Čokoláda nebyla levná ani nebyla produktem pro každého. Suchard se na počátku své kariéry čokolatiéra potýkal s finančními problémy. Úspěch přišel v roce 1842, kdy dostal velkou objednávku od pruského krále Fridricha Viléma IV., který byl zároveň knížetem z Neuchâtelu. To vyvolalo boom a brzy jeho čokolády získaly ceny na Světové výstavě v Londýně v roce 1851 a na Světové výstavě v Paříži v roce 1855.[8] Do konce 19. století se Suchard stal největším výrobcem čokolády.[9]

Po Philippově smrti v roce 1884 v Neuchâtelu převzala fungování jeho továrny jeho dcera Eugénie Suchardová a její manžel Carl Russ-Suchard.[10] Carl Russ-Suchard otevřel první Suchardovu továrnu v zahraničí v roce 1880 v německém Lörrachu.[11][12]

Další zájmy

[editovat | editovat zdroj]
Suchardův dům v Neuchâtelu postavený v roce 1865 architektem Louisem-Danielem Perrierem, inspirovaný jeho cestou na Blízký východ.

Suchard nebyl jen výrobcem čokolády. V 1834 provozoval a byl kapitánem parníku l'Industriel na Neuchâtelském jezeře.[13] V roce 1840 se podílel na založení Rýnské plavební společnosti Basilej–Rotterdam. Jeho zájem o hospodaření s říční vodou a kontrolu povodní vedl k poklesu hladiny Neuchâtelského jezera. Obnažený břeh jezera odhalil keltskou osadu La Tène z doby kolem roku 450 př. n. l.[14] V roce 1837 se pokusil rozvinout chov bource morušového v Serrières. Epidemie v roce 1843 způsobila, že tento pokus ztroskotal.[15] V letech 1841–1846 byl ředitelem asfaltového dolu La Presta ve Val de Travers. Inspirován cestou do Orientu v roce 1865 si Suchard nechal vyzdobit svůj dům minaretem od architekta Louise-Daniela Perriera.[9]

Suchard byl členem Ligy svobodných zednářů; jeho lóže La Bonne Harmonie[16] sídlí v Neuchâtelu.[17]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Suchard, Philippe. hls-dhs-dss.ch [online]. [cit. 2022-07-10]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ BREIDING, R. James. Swiss made : the untold story behind Switzerland's success. London: Profile Books, 2012. 764 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84765-809-8, ISBN 1-84765-809-1. OCLC 823720134 S. 16–17. 
  3. ↑ SUCHARD, Philippe (1827). Mein Besuch Amerikas im Sommer 1824 (My visit to America in the summer of 1824). Switzerland: Aarau.
  4. ↑ NEWTON, David C. Trademarked : a history of well-known brands, from Aertex to Wright's Coal Tar. Stroud: Sutton Publishing 1 online resource (xii, 372 pages, 8 unnumbered pages of plates) s. Dostupné online. ISBN 0-7524-9612-3, ISBN 978-0-7524-9612-2. OCLC 893707400 
  5. ↑ NUSSBAUM, Claire-Aline (2005). Suchard: entreprise familiale de chocolat, 1826-1938 : naissance d'une mutinationale suisse Front Cover. Presse Alphil, Université de technologie de Belfort-Montbéliard.
  6. ↑ Historie čokolády. chocoskyshop.cz [online]. [cit. 2022-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-20. 
  7. ↑ MOSS, Sarah; ALEXANDER, Badenoch. Chocolate : a global history. London: Reaktion Books, 2009. 136 s. Dostupné online. ISBN 978-1-86189-524-0, ISBN 1-86189-524-0. OCLC 318873203 S. 61. 
  8. ↑ VOEGTLI, Michaël. Crise de foi dans l'industrie chocolatière Suchard : du paternalisme à l'État social (1870-1940). A contrario. Roč. 1, čís. 2. Dostupné online [cit. 2022-07-10]. ISSN 1660-7880. DOI 10.3917/aco.012.115. (francouzsky) 
  9. ↑ a b CLARENCE-SMITH, William Gervase. Cocoa and chocolate, 1765-1914. London: Routledge 319 s. Dostupné online. ISBN 0-415-21576-5, ISBN 978-0-415-21576-3. OCLC 43913171 S. 59. 
  10. ↑ Musée de l'Areuse, Boudry. www.le-musee.ch [online]. [cit. 2022-07-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ HUGUENIN, Régis. La photographie industrielle entre image documentaire et image publicitaire. Conserveries mémorielles. Revue transdisciplinaire. 2009-12-26, čís. #6. Dostupné online [cit. 2022-07-10]. ISSN 1718-5556. (francouzsky) 
  12. ↑ SCHMID, Olivier (1999). ""Une fabrique modèle". Paternalisme et attitudes ouvrières dans une entreprise neuchâteloise de chocolats: Suchard (1870-1930)". Cahiers d'histoire du mouvement ouvrier. 15: s. 51–69.
  13. ↑ FAUST, Albert B. (1916). Guide to the materials for American history in Swiss and Austrian archives. Washington, DC: Carnegie Institution of Washington. s. 173.
  14. ↑ BUREN, Jean De. de Büren Family: Funding Suchard's Steam Boat [online]. 2010-09-12 [cit. 2022-07-10]. Dostupné online. 
  15. ↑ STUCKI, Lorenz (1971). The secret empire: the success story of Switzerland. Herder and Herder. s. 109.
  16. ↑ Résultats de recherche pour «  » – La Bonne Harmonie – Loge maçonnique à Neuchâtel. www.labonneharmonie.ch [online]. [cit. 2022-07-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ LENNHOFF, Eugen; POSNER, Oskar; BINDER, Dieter A. Internationales Freimaurerlexikon. Überarb. und erw. Neuaufl. (Stand Februar 2000) der Ausg. von 1932. vyd. München: [s.n.] 951 S s. Dostupné online. ISBN 978-3-7766-2161-7, ISBN 3-7766-2161-3. OCLC 247481122 

Související články

[editovat | editovat zdroj]