Rafík Harírí | |
---|---|
Předseda vlády Libanonu | |
Ve funkci: 23. října 2000 – 21. října 2004 | |
Prezident | Émile Lahoud |
Předchůdce | Selim Hoss |
Nástupce | Omar Karámí |
Ve funkci: 31. ledna 1992 – 2. prosinec 1998 | |
Prezident | Elias Hrawi Émile Lahoud |
Předchůdce | Rašíd Solh |
Nástupce | Selim Hoss |
Stranická příslušnost | |
Členství | Hnutí budoucnosti |
Narození | 1. listopadu 1944 Sidón |
Úmrtí | 14. února 2005 (ve věku 60 let) Bejrút, Libanon |
Příčina úmrtí | suicide car bombing |
Místo pohřbení | Bejrút |
Choť | Nidal Boustany Nazik Hariri |
Rodiče | Bahaa Hariri a Hind Hariri |
Děti | Saād Harīrī Bahaa Hariri Fahd Hariri Hind Hariri Hossam El-Din Hariri Ayman Hariri |
Příbuzní | Bahia Hariri (sourozenec) |
Alma mater | Beirut Arab University |
Profese | politik a podnikatel |
Náboženství | islám sunnitský islám |
Ocenění | honorary doctorate from the University of Nice-Sophia Antipolis (1988) velkokříž Řádu čestné legie (1996) Global Citizen Awards (2011) rytíř Řádu umění a literatury velkostuha Řádu trůnu … více na Wikidatech |
Commons | Rafic Hariri |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rafik Bahaa El Din Hariri (1. listopadu 1944 Sidon, Libanon – 14. února 2005 Bejrút) byl libanonský politik, obchodník a milionář. Vírou se hlásil k sunnitským muslimům.
Rafik Hariri dvakrát působil jako premiér Libanonu (v letech 1992–1998 a podruhé 2000–2004). Během jeho vlády, která následovala po libanonské občanské válce, se mu podařilo obnovit ekonomiku státu. Poprvé z premiérského postu odešel již v roce 1998, protože odmítal zastávat tento post po zvolení nového prezidenta Emila Lahúda. Poté se však do vlády vrátil a odešel až v říjnu 2004. Haríri pomáhal zlepšovat situaci v Libanonu, založil nadaci, která přispěla několika desítkami milionů na obnovu libanonských nemocnic a škol. Dále finančně podporoval mírovou konferenci v Taifu (Saúdská Arábie), která napomohla k ukončení libanonské občanské války.
Byl zavražděn neznámými útočníky při explozi nálože u projíždějící kolony. Podezření padlo na Sýrii, která měla na území Libanonu rozmístěno několik tisíc svých vojáků a Harírí byl významným představitelem opozice, která žádala jejich stažení.
Bombový atentát na Rafíka Haríriho se odehrál 14. února 2005 v libanonské metropoli Bejrútu. Bomba byla nastražena v automobilu poblíž hotelu Saint George, který se nachází v komerční zóně Bejrútu. Výbuch zasáhl kolonu devíti vozů, ve které byl také expremiér Haríri, a poškodil mnoho okolních budov a aut. Při explozi bylo spolu s Harírim zabito dalších 22 lidí, včetně dvou bývalých ministrů Harírího vlády Sámira ad-Džisra a Básila Flajhána a dalších 100 lidí bylo zraněno.
1. března 2009 v holandském Haagu zahájil činnost Zvláštní tribunál pro Libanon, jež má objasnit vraždu Rafíka Harírího. Soud má 60 dní na to, aby požádal Libanon o vydání podezřelých osob a důkazního materiálu. Prokurátor tribunálu Daniel Bellemare u této příležitosti uvedl, že během několika týdnů bude vznesena žádost o vydání hlavních podezřelých, kteří jsou ve vazbě v Libanonu. Těmi jsou bývalý velitel prezidentské gardy Mustafa Hamdán, někdejší šéf policie Alí Hadždž, bývalý velitel vojenské zpravodajské služby Raymond Azar a ředitel všeobecného bezpečnostního výboru Džamil Sajjid.[1][2]