Raymond Ruyer

Raymond Ruyer
Raymond Ruyer (7. července 2019)
Raymond Ruyer (7. července 2019)
Narození13. ledna 1902
Plainfaing
Úmrtí22. června 1987 (ve věku 85 let)
Nancy
Alma materÉcole normale supérieure
Povolánífilozof, neurovědec a kybernetik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raymond Ruyer (1902, Plainfaing u Colmaru – 1987, Nancy) byl francouzský filosof, který se zabýval také biologií, kybernetikou, utopiemi, teorií hodnot a kritikou ideologií.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v městečku Plainfaing ve Vogézách na hranici s Německem, asi 60 km jihozápadně od Štrasburku. Brzy osiřel a po maturitě studoval na École normale supérieure v Paříži, kde roku 1937 promoval prací o fenomenologii vědomí. Válečná léta 1940-1944 strávil v zajateckém táboře v Göpfritz v Rakousku, asi 30 km jižně od Znojma, kde se svými přáteli organizoval pravidelnou „táborovou univerzitu“. Z této velice široké inspirace pak po válce vytěžil řadu svěžích, neideologických knih o mnoha tématech, počínaje filosofií vědomí a kybernetikou až po filosofii hodnot a svobody. Protože však zároveň kritizovaly tehdy módní levicový existencialismus, neměly ve Francii velkou odezvu.

Od roku 1946 byl Ruyer profesorem filosofie na univerzitě v Nancy, v 70. letech se stal dopisujícím členem Institut de France a dostal i nabídku profesury na Sorbonně, kterou však odmítl, protože nechtěl opustit prostředí svých přátel v Nancy. Na radu svého přítele, sociologa Raymonda Arona se pak Ruyer obrátil k populárnějšímu žánru. Teprve knížka „Princetonská gnóze“ (1974), fiktivní výklad kosmologických názorů skupiny amerických akademiků, měla větší ohlas v USA i v Evropě. V jedné z dalších knih pak obhajoval názor, že autorkou Homérských básní byla žena, a vydal také „Umění být vždycky spokojen“.

Myšlenky

[editovat | editovat zdroj]

Ruyer byl silně ovlivněn fenomenologií, kterou však chápal jako návod k pečlivému a kritickému zkoumání zkušenosti, včetně zkušenosti vědecké a občanské. Proti všem akademickým i ideologickým schématům hájil vždy kritický postoj zdravého rozumu, který často nacházel u myslitelů anglosaských. Přesto jeho myšlení nikdy není primitivní, ale naopak provokuje k hlubšímu domýšlení. U nás na Ruyera upozorňoval už brzy po válce Jan Patočka.

Ruyerovým východiskem je představa evoluce Vesmíru jako nesmírného živého i duchovního celku, na rozdíl od Bergsona však přisuzoval hlavní vývojovou roli tématům či ideám, jimiž se lidé a společnosti nechávají vést a jimž také věnoval největší pozornost. Byl velkým kritikem jak Descartovského dualismu, tak také mechanismu a scientismu. Tak jako živý organismus není stroj, není ani lidské myšlení jen zpracováním informací. Zejména v posledních letech také silně kritizoval „sebevražedné“ tendence moderní permisivní kultury, která zaměňuje svobodu s libovůlí, podřizuje morálku ekonomice a ignoruje životní význam tradice.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • La conscience et le corps (Vědomí a tělo) - Alcan, Paris 1937,
  • Éléments de psycho-biologie (Základy psycho-biologie) - Presses Universitaires de France, Paris, 1946
  • Le monde des valeurs (Svět hodnot) - Aubier, Paris, 1947,
  • L'Utopie et les Utopies (Utopické myšlení a různé Utopie) - Presses Universitaires de France, Paris, 1950,
  • ‘’L’action à distance d’après la science contemporaine’’ (Působení na dálku v současné vědě) - Revue Métapsychique, 1951, n°16, 183-196
  • ‘'Néofinalisme (Nový finalismus) - Presses Universitaires de France – Paris - 1952,
  • La cybernétique et l'origine de l'information (Kybernetika a původ informace) - Flammarion, Paris 1954,
  • La genèse des formes vivantes (Původ živých forem) - Flammarion, Paris, 1958,
  • La philosophie de la valeur (Filosofie hodnot) - Armand Colin, Paris, 1959,
  • Paradoxes de la conscience et limites de l'automatisme (Paradoxy vědomí a meze automatů) - Albin Michel, Paris 1960,
  • L'animal, l'homme, la fonction symbolique (Živočich, člověk, symbolická funkce) - Gallimard, Paris, 1964
  • Éloge de la société de consommation (Chvála konzumní společnosti) - Calmann-Lévy, Paris, 1969,
  • Dieu des religions, Dieu de la science (Bůh náboženství, Bůh vědy) - Flammarion, Paris 1970,
  • Les nuisances idéologiques (Otravování s ideologiemi) – Calmann-Lévy, Paris, 1972,
  • La gnose de Princeton (Princetonská gnoze) - Fayard, Paris, 1974 ,
  • Les nourritures psychiques. La politique du bonheur (Potrava pro duši. Politika štěstí) - Calmann-Lévy, Paris, 1975,
  • Les cent prochains siècles (Sto příštích staletí) - Fayard, Paris, 1977,
  • Homère au féminin ou La jeune femme auteur de l'Odyssée (Homér v ženském rodě) - Copernic, Paris 1977,
  • L'art d'être toujours content. Introduction à la vie gnostique (Umění být vždycky spokojen. Úvod do gnostického života) - Fayard, Paris, 1978,
  • Le sceptique résolu (Rozhodný skeptik) - Robert Laffont, Paris, 1979.
  • Souvenirs -1- Ma famille alsacienne et ma vallée vosgienne (Vzpomínky 1. Moje alsaské rodina a vogézské údolí) - Vent d'Est, Paris 1985.
  • L’embryogenèse du monde et le Dieu silencieux (Embryogeneze světa a mlčící Bůh) 1983 (nepublikovaný rukopis)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Raymond Ruyer na Wikimedia Commons

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Ve francouzštině:

  • Fabrice Colonna - Ruyer. Les Belles Lettres, Paris, 2007 (ISBN 2-251-76056-3)
  • Laurent Meslet - La philosophie biologique de Raymond Ruyer (Biologická filosofie R. Ruyera) – 1997
  • Laurent Meslet – Le psychisme et la vie (Psychika a život) – Harmattan, 2005 (ISBN 2-7475-8688-X)
  • L. Vax – J.-J. Wunenburger (vyd.), Raymond Ruyer, de la science à la théologie (R. R., od vědy k teologii), Editions Kimé, 1995.
  • Sylvie Leclerc-Reynaud - Pour une documentation créative, l'apport de la philosophie de Raymond Ruyer (Pro tvořivou dokumentaci. Přínos filosofie R. R.) - Coll. Science et techniques de l'information, 2007 (ISBN 2-84365-085-2)