Robert Browning | |
---|---|
Heliogravura z roku 1865: Julia Margaret Cameronová | |
Narození | 7. května 1812 Camberwell, Londýn Spojené království |
Úmrtí | 12. prosince 1889 (ve věku 77 let) Benátky Italské království |
Místo pohřbení | Westminsterské opatství Poets' Corner |
Alma mater | Univerzitní kolej v Londýně |
Povolání | dramatik, básník, spisovatel a dramaturg |
Zaměstnavatel | Oxfordská univerzita |
Nábož. vyznání | ateismus |
Choť | Elizabeth Barrettová-Browningová (1846–1861)[1] |
Děti | Robert Barrett Browning[2] |
Příbuzní | Sarianna Browning (sourozenec) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Robert Browning (7. května 1812 Camberwell, Londýn – 12. prosinec 1889 Benátky, Italské království) byl přední anglický básník viktoriánského období.
Narodil se v Camberwellu, předměstí Londýna, v rodině Roberta a Sarah Anny Browningových.[3] Jeho otec byl původně vyslán do východní Indie jako správce plantáží cukrové třtiny.[4] Instituce otroctví byla ale pro něho nepřijatelná a proto se vrátil, ve zlém se rozešel se svým otcem (dědem Roberta Browninga) a pracoval jako úředník v Bank of England.[5] Přestože se touto změnou připravil o rodinné dědictví a měl podstatně menší příjmy, dokázal si vybudovat postavení, oženit se, založit rodinu a shromáždit knihovnu o 6000 svazcích.[6] Matka byla silně věřící evangelička a vynikající klavíristka z rejdařské rodiny ve skotském Dundee.
Jeho vzdělání bylo soukromé, i když v roce 1828 navštěvoval i přednášky Londýnské university (University of London).[7] Hodně cestoval (Rusko – 1834, Itálie – 1838, 1844). Hmotně zajištěn otcem se cele věnoval literatuře.
V roce 1845 se seznámil s Elizabeth Barrett, se kterou si déle než rok dopisovali.[8] V září 1846 se tajně nechali oddat proti vůli Elizabethina otce a odcestovali do Itálie. Po krátkém pobytu v Pise přesídlili do Florencie, kde žili až do Elizabethiny smrti v roce 1861. Poté se Robert Browning vrátil do Londýna spolu se svým synem Robertem (Robert Wiedemann Barrett Browning, 1849–1912[9]). Vydal manželčinu literární pozůstalost a účastnil se literárního života. Podnikal cesty do Evropy, při takové cestě po Itálii v roce 1889 zemřel v Benátkách. Pohřben je ve Westminsterském opatství v tzv. "koutku básníků" (Poets’ Corner) v jižním transeptu.
Ve své tvorbě se Browning inspiroval dílem Byronovým, Keatsovým a především Shellyovým. Typicky osobní romantickou poezii začal kombinovat s popisem objektivní skutečnosti. Své verše obohatil tehdy neobvyklými nepravidelnými rytmy a nezvyklými rýmy. Na příklad v básni Meeting at night (Noční schůzka[10]) využil schému abccba.[11], která se jenom zřídka vyskytuje v evropské poezii[12] Nejvíce psal však v blankversu, nerýmovaným pětistopým jambu. Příkladem je zde epická báseń Prsten a kniha, která má 21 tisíc řádků.[13] Často využíval také aliteraci:
All the breath and the bloom of the year in the bag of one bee:
All the wonder and wealth of the mine in the heart of one gem:
(Summum bonum)
Obsahově nejsou jeho díla soustředěna na děj nebo na konflikty postav. Jedná se zpravidla o osobní pohled jedné z postav na události i na vlastní vnitřní konflikty. O svém dramatu Stafford např. řekl, že je to "děj v postavě spíše než postava v ději". Tento žánr je pak nazván dramatický monolog.[14][15] Na Browningovo dílo v tomto směru navazují například Thomas Stearns Eliot, Ezra Pound nebo Robert Frost. Je to předznamenání techniky proudu vědomí v moderní literatuře.
V některých svých pracích Browning kladl dost značné nároky na věcné znalosti čtenáře (poéma Sordello, 1840), a proto získal pověst nesrozumitelného básníka.
Knižně vydané drama Paracelsus bylo dobře přijato. Napsal dalších sedm dramat, ale uvedena byla jen některá a to bez úspěchu. Za svého života byla jeho žena Elizabeth populárnější než její manžel.
Mezi nevýznamnější Browningovy básně patří Rytíř Roland přišel k temné věži.[16] Velice populární je dětská báseň Krysař z Hamelnu (česky také Strakatý pištec z Hamelnu[17]).
Robert Browning je pravděpodobně první básník, kterého hlas byl nahrán na Edisonově fonografu.[18]
Některé Browningovy básně přeložil Jaroslav Vrchlický. Překlady byly otištěny v časopisu Květy v roce 1894. Jsou to Jak nesli dobrou novinu z Gentu do Cách (How they Brought the Good News from Ghent to Aix), Biskup nařizuje, jak má býti vztyčen jeho hrob v kostele Santa Prassede (The Bishop Orders His Tomb at Saint Praxed's Church), Událost z francouzské války (Incident of the French Camp), Myšlénky o domově na moři (Home-Thoughts, from the Sea), Transcendentalismus. Báseň ve dvanácti knihách (Transcendentalism: A Poem in Twelve Books) a Toccata Galuppiho (A Toccata of Galuppi's).[19]
Já skočil jsem v střemen a Joris a on,
já cválal, Dírek cválal, my cválali vhbon,
„Zdar s vámi!" křikla stráž, my venku juž z bran,
„As vámi!" houk oblas v cval z valu všech stran;
a zapadla fortna, všech světel zhas třpyt,
a půlnocí hlubokou začli jsme hřmít.
Jak nesli dobrou novinu z Gentu do Cách