Rudolf Hrušínský

Tento článek je o herci Národního divadla v Praze narozeném roku 1920. Další významy jsou uvedeny na stránce Rudolf Hrušínský (rozcestník).
Rudolf Hrušínský
Rudolf Hrušínský v Národním divadle v roce 1988
Rudolf Hrušínský v Národním divadle v roce 1988
Narození17. října 1920
Nová Včelnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí13. dubna 1994 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
DětiRudolf Hrušínský a Jan Hrušínský
RodičeRudolf Hrušínský nejstarší
Hermína Červíčková
PříbuzníOndřej Červíček (pradědeček)
Václav Červíček (dědeček)
Anna Budínská-Červíčková (babička)
Miluše Šplechtová (snacha)
Rudolf Hrušínský nejmladší (vnuk)
David Hrušínský (vnuk)
Martin Hrušínský (vnuk)
Kristýna Hrušínská (vnučka)
Podpis
Rudolf Hrušínský – podpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rudolf Hrušínský v roce 1941
Rodný dům Rudolfa Hrušínského v Nové Včelnici
Chata rodiny Hrušínských v Plané nad Lužnicí, kterou má rodina ve vlastnictví od roku 1945

Rudolf Hrušínský starší (17. října 1920 Nový Etynk[1] – 13. dubna 1994 Praha) byl český divadelní a filmový herec. Kromě toho působil jako divadelní a filmový režisér, je rovněž autorem jedné detektivní divadelní hry První případ z roku 1944, počátkem 90. let krátce zasedal jako poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jde o potomka významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Matka Hermína Červíčková (1901–1989), otec Rudolf Hrušínský (nej)starší (1897– 1956), vlastním jménem Rudolf Böhm.[2] Narodil se v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) doslova za jevištěm po představení Taneček panny Márinky. Cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Už v dětství hrál několik rolí v divadle. Později se rodina usadila v Praze v rodinné vile v ulici Nad Nuslemi.

Studoval na gymnáziu, ale pro časté absence kvůli divadelní činnosti byl vyloučen. Uvažoval o různých povoláních (např. právník), ale nakonec se stal hercem. Jeho prvním profesionálním působištěm se stala holešovická Uranie (1935) a Burianovo Déčko. V té době začal vystupovat v prvních filmech, do svých 25 let hrál v 17 filmech. V období 1940–1943, 1945–1948 a znovu pak v letech 1949–1950 působil v Divadle na Vinohradech[3], v letech 1950–1960 v Městských divadlech pražských[4]. Od roku 1960 byl v angažmá v Národním divadle v Praze[5]. Roku 1965 obdržel titul zasloužilého umělce.

Už od konce 30. let se objevoval také ve filmu, postupně se stal úspěšným a vyhledávaným filmovým hercem schopným skvěle ztvárnit nejrůznější charaktery. Mezi jeho erbovní role patří Josef Švejk v dvoudílném cyklu Karla Steklého, démonický pan Kopfrkingl v Herzově Spalovači mrtvol, nezkrotný bacilonosič Prepsl v Pozor, vizita! nebo stoický doktor Skružný v komedii Vesničko má, středisková.

V roce 1968 byl mezi prvními padesáti signatáři článku Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí, ale i o místo pedagoga na DAMU, o významné zahraniční filmové nabídky a měl také zákaz pracovat v rozhlase a režírovat v divadlech. Tehdejší režim se mstil nejen Hrušínskému, ale také oběma jeho synům. Starší Rudolf nemohl po absolvování DAMU nikde najít angažmá a mladší Jan nesměl hrát ve filmu ani v divadle. Tato situace vedla k nedostatku financí v rodině a měla vliv i na Hrušínského zdraví.[6]

Do filmu jej vrátil František Vláčil úlitbou režimu, kdy s ním natočil (velmi odlišně od místy poněkud naivně působící předlohy Doktor Meluzin) podle románu Bohumila Říhy snímek Dým bramborové natě.

„ Předtím jsem seděl celých šest let doma a užíral se. Byl to strašný nátlak na psychiku. Prodělal jsem čtyři infarkty a zhoršila se mi cukrovka. Nevěřil jsem, že se mi podaří v životě zažít ještě něco pozitivního. “

Hrušínský se rolí doktora Meluzina vrátil po letech, kdy byl z filmování odstaven, k práci, kterou miloval. Poslední film, který natočil před zákazem, byl Oáza. Po natočení snímku Dým bramborové natě se začal opět objevovat ve filmech. Následující rok si zahrál v komedii Adéla ještě nevečeřela nebo v krimi Sázka na třináctku a rok na to se objevil v komedii Kulový blesk.[7]

V roce 1977 podepsal Antichartu (seznam signatářů byl zveřejněn v deníku Rudé právo). Byla to daň za to, aby mohl zase plnohodnotně pracovat. Roku 1988 byl za své zásluhy oceněn titulem národního umělce.

Po převratu v roce 1989 se krátce zapojil do politiky. Po volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za Občanské fórum (volební obvod Středočeský kraj). Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil v parlamentním klubu NOF (Nezávislí poslanci Občanského fóra). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[8] Podle svého syna neměl původně o aktivní politickou kariéru zájem a na kandidátku Občanského fóra nastoupil s tím, aby byl zařazen na její zadní pozici. Jenže ve volbách získal tak velké množství preferenčních hlasů, že po zvolení poslancem nechtěl rezignovat na mandát, a tak ve Federálním shromáždění strávil celé volební období. Jak uvádí jeho syn, z parlamentu odcházel po dvou letech zklamán aktivní politikou.[9][10]

Oženil se v prosinci 1945, v roce 1946 se narodil syn Rudolf mladší a roce 1955 Jan, oba se také stali známými herci. Herectví se věnuje i jeho vnučka (Janova dcera) Kristýna Hrušínská a po nějakou dobu i vnuk Rudolf Hrušínský nejmladší.

Pamětní deska Rudolfa Hrušínského na domě čp. 44 v ulici B. Smetany v Nové Včelnici

Vzdáleným příbuzenstvem Rudolfa Hrušínského je také herecký rod Petra Kostky. Oba rody mají společného předka, kterým byl herec Hynek Mušek.[11]

Jako herecký režisér věděl přesně, co si může ke svému kolegovi dovolit. Dovedl se vcítit do jeho postavení a představit si, jak by mu bylo na našem místě. Snad právě proto s ním byla báječná spolupráce. Já měl herecké režiséry moc rád.

Lubomír Lipský [12]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Filmy, výběr

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: typografie
Hrob na Olšanských hřbitovech

Televize

[editovat | editovat zdroj]

Dokumenty

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Tajemství rodu, genealogický pořad České televize (recenze), ToSiPiš.cz, 21. 4. 2013
  3. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192
  4. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  5. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 168
  6. ↑ Dým bramborové natě: Film, který vrátil Hrušínského z pekla zpátky na výsluní. Lifee.cz [online]. 2020-06-09 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ KROPÁČKOVÁ, Lída. Dým bramborové natě: Rudolf Hrušínský si zkusil roli venkovského doktora ještě před kochajícím se doktorem ze známé komedie. KINOTIP2.cz [online]. 2022-09-03 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Šťastný muž pod vlakem [online]. lidovky.cz [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ Rudolf Hrušínský [online]. fdb.cz [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. 
  11. ↑ Tajemství rodu, genealogický pořad České televize (recenze), ToSiPiš.cz, 21. 4. 2013.
  12. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 64, ISBN 80-7243-121-8

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]