Sergej Lukjaněnko

Sergej Vasiljevič Lukjaněnko
Sergej Lukjaněnko (2011)
Sergej Lukjaněnko (2011)
Rodné jménoСергей Васильевич Лукьяненко
Narození11. dubna 1968 (56 let)
Karatau
Povolánílékař-spisovatel, psychiatr, autor dětské literatury, scenárista, autor sci-fi, prozaik, spisovatel, bloger a lékař
Alma materKazašská národní lékařská univerzita
Žánrsci-fi literatura a spekulativní fikce
Tématafantasy literatura, vědecká fikce, sci-fi literatura, blog a lékařství
Významná dílaBludiště odrazů
Noční hlídka
Spektrum
OceněníHvězdný most (1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2009)
Cena Aelity (1999)
Tarlan (2005)
Cena Boba Moranea (2007)
Cena Alexandra Grina (2010)
… více na Wikidatech
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sergej Lukjaněnko

Sergej Vasiljevič Lukjaněnko (rusky Серге́й Васи́льевич Лукья́ненко; * 11. dubna 1968, Karatau, Kazachstán, Sovětský svaz) je známý ruský spisovatel, autor převážně fantastických románů a povídek. V České republice je známý především cyklem románů Hlídka, který vychází od roku 2005.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

První fantastická povídka s názvem Porucha (Нарушение) mu vyšla v časopise Záře (Заря) v roce 1988. Zpočátku byla v jeho dílech patrná inspirace ruským autorem Vladislavem Krapivinem nebo Američanem Robertem A. Heinleinem, rychle však našel svůj vlastní styl. V roce 1990 dokončil Státní lékařský institut v Alma Atě se specializací lékař-terapeut, začal pracovat jako psychiatr a potom se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Světy (Миры). Známým se stal díky svým románům Rytíři čtyřiceti ostrovů (Рыцари Сорока Островов) a Atomový sen (Атомный сон). Od roku 1993 (někdy se uvádí 1995) se věnuje výhradně psaní. V roce 1996 se přestěhoval do Moskvy, kde od té doby trvale žije. Je držitelem celé řady literárních cen, včetně nejprestižnější ruské ceny Aelity, udělované za největší přínos k rozvoji fantastických žánrů. Je ženatý a má jednoho syna.

Postoj k ruské invazi na Ukrajinu

[editovat | editovat zdroj]

Lukjaněnko jako první signatář spolu s dalšími spisovateli (celkem 80) podepsal dopis podporující ruskou invazi na Ukrajinu a Vladimira Putina. V dopise spisovatelé konstatují, že „milují ukrajinský národ a chtějí, aby Ukrajina byla nezávislou, svobodnou a vzkvétající zemí,“ a že „pokud by Rusko nezasáhlo, nacisté by nadále pochodovali po Kyjevu a vraždili novináře, učitelé ruštiny by seděli ve vězeních, ti co upálili lidi v Oděse, by nebyli potrestáni a Rusku by hrozila banderovská špinavá atomová bomba.“ Vyčítá „Západem podporovaným banderovcům“ jejich oběti, věří v odplatu a označuje invazi za „speciální operaci“ s cílem „denacifikovat a demilitarizovat Ukrajinu.“[1][2] Postup ruské armády označuje dopis za „jasný, profesionální a obětavý“ a „bez odplaty těm, kdo umožnili militarizaci Ukrajiny,“ se podle něj „Ukrajina nemůže vrátit k normálnímu, konstruktivnímu životu.“[3]

České nakladatelství Argo se 11. března 2022 v reakci na Lukjaněnkovo schvalování ruské invaze na Ukrajinu od spisovatele distancovalo a oznámilo, že s okamžitou platností přestává vydávat jeho knihy a že výtěžek z jeho už vydaných knih půjde na sbírku „Pomoc Ukrajině“ společnosti Post Bellum.[3] Spisovatel k tomu uvedl, že „nakladatelství má právo ho nevydávat a že autoři zase mají právo na své názory a nejsou povinni sdílet cizí politický postoj, jinak by to nebylo dílo spisovatele, ale práce najatého klauna“. Vyčetl České republice „aktivní protiruský postoj“ a uvedl, že si všichni pamatují, „jak nám tam bourali pomníky…, jak se zacházelo s hroby našich vojáků“, a že „projevy nacismu zapustily kořeny a dál vzkvétají“. Zalitoval, že „naše země při osvobozování Prahy ztratila 300 tisíc vojáků a snažila se pomoci a zachovat všechny památky,“ vyčetl Čechům „nedostatek vděčnosti“ a vyslovil podezření, že „německou nadvládu nepovažovali za okupaci a žilo se jim dobře, když vyráběli vybavení pro wehrmacht.“ Použití příjmů z jeho knih na pomoc „kyjevskému režimu“ označil za „urážlivé“ a uvedl, že si myslí, že to je nezákonné a že si promluví se svým literárním agentem o tom, „jak je to vůbec možné ve společnosti, která si říká legální,“ a že jim „pravděpodobně sám zakáže publikovat své knihy.“[4]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Česky vydaná díla jsou vyznačena tučně.

cyklus Rytíři čtyřiceti ostrovů

cyklus Hranice snů

cyklus Hvězdy, ty studené hračky

cyklus Bludiště odrazů

cyklus Lord z planety Země

  • Princezna stojí za smrt (Принцесса стоит смерти), povídka, 1996
  • Planeta, která není (Планета, которой нет), román, 1996
  • Skleněné moře (Стеклянное море), román, 1996
  • Lord z planety Země, souborné vydání cyklu Lord z planety Země (Princezna stojí za smrt, Neexistující planeta, Skleněné moře), česky poprvé 2009 (ISBN 978-80-7387-326-4)

cyklus Hledači nebe

cyklus Hlídka

cyklus Genom

cyklus Pohraničí

ostatní

Filmová zpracování

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Кто хочет жертв? - Статьи - Литературная газета. www.lgz.ru [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ GLYER, Mike. Numerous Russian SFF Writers Support Ukraine Invasion in Open Letter [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Nakladatelství Argo přestává vydávat knihy ruského spisovatele Lukjaněnka, České noviny.cz, 11. 3. 2022
  4. ↑ Tomáš Štástka: Rudá armáda měla nechat Čechy nacistům, reagoval na stopku ruský spisovatel, iDnes.cz, 22. 3. 2022
  5. ↑ Stránky filmu Noční hlídka Archivováno 15. 3. 2010 na Wayback Machine. (anglicky)
  6. ↑ Stránky filmu Denní hlídka Archivováno 7. 2. 2009 na Wayback Machine. (rusky)
  7. ↑ Stránky filmu Aziris Nuna (rusky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]