Svetozar Borojević von Bojna
| Svetozar Boroëvić von Bojna | |
|---|---|
 Svetozar Borojević von Bojna v uniformě důstojníka rakousko-uherské císařské armády. | |
| Narození | 13. prosinec 1856 Umetić - Chorvatsko, (Rakouské císařství) |
| Úmrtí | 23. květen 1920 (63 let) Celovec, První Rakouská republika |
| Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost |  Polní maršál (Feldmarschall) |
| Doba služby | 1872–1918 |
| Sloužil | Rakousko-Uhersko (do roku 1918) |
| Složka | Rakousko-uherská armáda (do roku 1918) |
| Války | První světová válka |
| Vyznamenání | Pour le Mérite Velitel vojenského řádu Marie Terezie |
 multimediální obsah na Commons | |
Svetozar Borojević von Bojna, (chorvatsky Svetozar Borojević von Bojna, 13. prosince 1856, Umetić nedaleko Hrvatske Kostajnice, Rakouské císařství (dnes Chorvatsko) – 23. května 1920, Celovec, Rakousko) byl rakousko-uherský polní maršál za první světové války. Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně pruského řádu Pour le Mérite nebo vojenského řádu Marie Terezie.
Život
[editovat | editovat zdroj]Borojević se narodil 13. prosince 1856 ve vesnici Umetić v chorvatské vojenské hranici v Rakouském císařství.[1] Jeho otec Adam byl důstojníkem pohraniční stráže,[2] jeho matka byla Stana Kovarbašić von Zboriste.[1] Pokřtěn byl v pravoslavné církvi, s největší pravděpodobností ve farním kostele v Mečenčani, kde jeho otec sloužil.[3]
Borojević byl srbského původu.[4][5][6][7][8][9][10] Sám se zmínil, že je Chorvat a Chorvatsko jeho vlast,[3] zatímco je jednoduše nazýván "Chorvatem".[3][11][12][13][14][15]
Borojević byl vedle Hermanna Kövess von Kövesshaza a Eduarda von Böhm-Ermolli jeden z nejschopnějších rakousko-uherských maršálů první světové války. Do roku 1915 bojoval na ruské frontě (Komarow, karpatské průsmyky, Gorlice-Tarnow), ale jeho jméno je spojeno zejména s italskou frontou v letech 1915-1918 (12 sočských ofenziv a bitva na Piavě). Přes značné úsilí a početní i materiální převahu Italů, podařilo se mu zamezit jejich proniknutí do nitra říše. Byl přísným mužem s železnou vůlí, který kladl důraz především na disciplínu a v tom směru byl i bezohledný a brutální. Během bitev nikdy nespal. Mezi prostými vojáky nebyl oblíbený, ale vysoce vážený. Za zmínku stojí, že ač byl příslušníkem srbské menšiny s pravoslavným vyznáním, dosáhl nejvyšší hodnosti v rakousko-uherské armádě. Absolvoval vojenskou přípravku v Petrovaradínu a pak kadetku v Liebenau u Štýrského Hradce. Postupoval v hodnostech: 1874 (kadet), 1875 (podporučík), 1880 (nadporučík). Roku 1878 se podílel na okupaci Bosny. V letech 1887-1891 absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1892 byl povýšen na majora, v roce 1896 na plukovníka, 1904 generálmajora. V roce 1908 získal hodnost podmaršálek, 1916 generálplukovník. 1. února 1918 jej císař Karel První povýšil do hodnosti polního maršála.
Po uzavření příměří se stáhl se zbytky vojska do Rakouska a nabídl císaři Karlovi vojenskou intervenci a obsazení Vídně za účelem likvidace republiky, což císař odmítl. V prosinci 1918 nabídl nové vládě jihoslovanské (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců), své služby, ale byl příkře odmítnut. Pak zatrpklý a zcela bez příjmů žil v Celovci, kde zemřel po atace cévní mozkové příhody. Je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni v hrobu, který zakoupil excísař Karel. Pohřeb byl velikou manifestací monarchie, ale masová účast tisíců prostých vojáků svědčila o Borojevičově obrovském respektu, který si v širokých vojenských kruzích vybudoval.
Shrnutí vojenské kariéry
[editovat | editovat zdroj]Data povýšení
[editovat | editovat zdroj]- Kaprál (Korporal) - 1. září, 1872
- Feldwebel - 21. červenec, 1873
- Kadet - 1. listopad, 1874
- Kadett-Offiziersstellvertreter - leden, 1875
- Poručík (Leutnant) - 1. květen, 1875
- Nadporučík (Oberleutnant) - 1. květen, 1880
- Kapitán (vojenství) (Hauptmann)
- Major - 1. květen, 1892
- Podplukovník (Oberstleutnant) - 1. květen, 1895
- Plukovník - 1. listopad, 1897
- Generálmajor - 1. květen, 1904
- Generálporučík (Feldmarschall-Leutnant) - 1. květen, 1908
- Generál pěchoty (General der Infanterie)- 1. květen, 1913
- Generaloberst - 1. květen, 1916
- Polní maršál (Feldmarschall) - 1. únor, 1918
Významná vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Královský pruský řád Pour le Mérite, udělen 26. listopad, 1917
Velitel rakouského císařského vojenského řádu Marie Terezie, udělen 2. červen, 1917
Velký kříž řádu železné koruny s válečnou ozdobou, udělen 20. září, 1914
Velký kříž rakouského císařského Leopoldova řádu s válečnou ozdobou, udělen 30. říjen, 1914
Rytířský kříž Mariánského kříže německého řytířského řádu[16], udělen 15. listopad, 1915
Pruský železný kříž I. stupně, udělen červen, 1915
Pruský železný kříž II. stupně, udělen červen, 1915
Královský pruský řád Koruny III. třídy, udělen 15. říjen, 1891
Rakouský císařský vojenský záslužný kříž s válečnou ozdobou, udělen 20. říjen, 1878- Rakouský císařský vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou ozdobou, udělen 9 . květen, 1915
- Rakouská císařská vojenská záslužná medaile v bronzu, udělena 29. červenec, 1915
- Rakouská císařská vojenská záslužná medaile ve stříbře, udělena 2. březen, 1916
Rakouská císařská velká vojenská záslužná medaile ve zlatě s meči a válečnou ozdobou, udělena 17. říjen, 1916
Rakouská císařská velká vojenská záslužná medaile s meči, udělena 5. listopad, 1917
Řád železné koruny III. třídy, udělen 18. říjen, 1902
Meklenbursko-Zvěřínský vojenský záslužný kříž I. třídy - 1916- Meklenbursko-Zvěřínský vojenský záslužný kříž II. třídy - 1916
_lesser_quality_cropped_3.svg){kind=small}
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
"Portrét Svezozara Boroëviće von Bojny z roku 1914." -
"Busta polního maršála Svezozara Boroëviće von Bojny z jeho hrobu na vídeňském centrálním hřbitově." -
"Hrob polního maršála Boroëviće von Bojny na vídeňském hřbitově." -
"Náhrobní kámen hrobu polního maršála Boroëviće von Bojny na vídeňském hřbitově."
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Mirnik 2009, s. 1
- ↑ Dupuy 1992, s. 94: "the son of a Grenzer (border guard) officer; attended the Liebenau cadet school (1875),"
- ↑ a b c Pojić 2006, s. 4
- ↑ Encyclopaedia Britannica 1922, p. 1116: "... who appointed a Serb Orthodox frontiersman (Granicar), General Boroević, to the chief command on the Isonzo front."
- ↑ Matica Srpska 1975: "Био је зван на ручак приликом посете познатог аустријског војсковође, пореклом Србина, Светозара Боројевића."
- ↑ Horvat 1989, s. 344
„ Svetozar Borojević de Bojna, Srbin s Banije (selo Borojevići kraj Mečenčana, odnosno Kostajnice) “ - ↑ Hrvatski biografski leksikon. [s.l.]: [s.n.], 1989. S. 168-169.; Pojić 2006, s. 3
- ↑ Schindler 2001, s. 46
„ son of a Serbian Grenzer family from Croatia. “ - ↑ Palmer 1970
„ regiments on this front; and one of the most successful Habsburg commanders was in fact a Serb from the old 'Military Frontier' region, Marshal Svetozar Boroevic, whose family had fought for the emperors through many generations. “ - ↑ Tucker 1996, s. 135
- ↑ Palmer 2000, s. 185
- ↑ Tucker 1996, s. 762
- ↑ Burg 2004, s. 67
- ↑ Neiberg 2004, s. 47
- ↑ Keegan & Wheatcroft 1976, s. 48: "A Croat (the Croats prided them selves on their particular loyalty to the emperor)."
- ↑ Válka.cz, Mariánský kříž řádu Německých rytířů
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BAUER, Ernest. Der Löwe vom Isonzo : Feldmarschall Svetozar Boroević de Bojna. Graz: Styria, 1986. 159 s. Dostupné online. ISBN 3-222-11650-4. (německy)
- FUČÍK, Josef. Soča (Isonzo) 1917. Praha: Paseka, 1999. 133 s. ISBN 80-7185-255-4.
- FUČÍK, Josef. Piava 1918. Praha: Havran, 2001. 285 s. ISBN 80-86515-05-2.
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svetozar Boroëvić von Bojna na Wikimedia Commons - austro-hungarian-army.co.uk Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
