Theodor Haecker | |
---|---|
Narození | 4. června 1879 Mulfingen |
Úmrtí | 9. dubna 1945 (ve věku 65 let) Ustersbach |
Povolání | jazykovědec, spisovatel, překladatel, odbojář, filozof a kritik umění |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Theodor Haecker (4. června 1879 Eberbach, Württemberg – 9. dubna 1945 Usterbach u Augsburgu) byl německý katolický spisovatel, překladatel a personalistický myslitel, představitel odporu proti nacismu.
Heacker se narodil v úřednické rodině, vyrůstal v Esslingen, nedokončil gymnázium a pracoval v různých redakcích. Roku 1905 se přestěhoval do Mnichova, kde udělal maturitu a navštěvoval univerzitní přednášky. Překládal Vergiliovy básně, díla Sorena Kierkegaarda a kardinála J. H. Newmana a roku 1921 konvertoval ke katolictví. Publikoval v časopise Hochland a velmi brzy se dostal do sporu s nastupujícím nacismem. Od roku 1936 měl zákaz publikovat a veřejně vystupovat a psal si jen deníky (Tage- und Nachtbücher), obraz vnitřní emigrace v Německu. Za války přednášel na schůzkách studentské skupiny Bílá růže, která vydávala protinacistické letáky; šest jejích členů (mimo jiné Hans Scholl a Sophie Scholl) za to bylo roku 1943 popraveno. Když Haeckerův mnichovský byt zničily bomby, uchýlil se na vesnici, kde krátce před koncem války zemřel.[1] Po válce měly jeho spisy velký vliv, zejména deníky. Haeckera vysoko cenil básník T. S. Eliot a Heinrich Böll si zvolil jako název románu "Kdes byl, Adame?" citát z Th. Haeckera.
„ | Nenávist je poslední Zjevení odpadlých duchů, logika zrušení. Ale také zrušení logiky. | “ |
— Tag- und Nachtbücher. 1947, str. 283. |
„ | Nedůvěřuj žádné radosti, pokud v ní není kus vděčnosti. | “ |
— Str. 11. |
„ | Světová katastrofa se dá využít k ledačemu, třeba jako alibi před Bohem. – „Kdes byl, Adame?“ – „Ve světové válce.“ | “ |
— Str. 51. |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theodor Haecker na německé Wikipedii.