Thomas de Quincey | |
---|---|
Narození | 15. srpna 1785 Manchester |
Úmrtí | 8. prosince 1859 (ve věku 74 let) Edinburgh |
Místo pohřbení | St Cuthbert's Church, Edinburgh |
Povolání | jazykovědec, novinář, spisovatel, romanopisec, překladatel, autor autobiografie, prozaik, esejista, literární kritik a filozof |
Alma mater | Brasenose College Manchester Grammar School Worcesterská kolej King Edward's School |
Významná díla | Zpověď anglického poživače opia Vražda jako krásné umění |
Děti | Paul Frederick de Quincey Florence Elizabeth De Quincey |
Rodiče | Thomas Quincey a Elizabeth Penson |
Příbuzní | Henry de Quincey[1] (sourozenec) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Thomas de Quincey (15. srpna 1785, Manchester – 8. prosince 1859, Edinburgh) byl anglický romantický filozof, prozaik, esejista a literární kritik[2].
Thomas de Quincey se narodil roku 1786 v Manchesteru. Vzdělání nabyl na Oxfordské univerzitě, kde pojal i osudnou náklonnost k opiu, které se již nikdy nedokázal zcela zbavit. Měl velmi blízko k tzv. jezerním básníkům díky své známosti ze Samuelem Taylorem Coleridgem a Williamem Wordsworthem. Proto také roku 1809 odjel do Grasmere v Jezerním okrsku na severozápadě Anglie, kde žil více než deset let a kde se roku 1816 také oženil.
Roku 1821 se Quincey přestěhoval do Londýna a zde o rok později vydal svou slavnou autobiografickou knihu Zpověď anglického poživače opia (1822, Confessions of an English Opium Eater), ve které s pozorovatelským a stylistickým mistrovstvím vylíčil extrémní polohy lidské psychiky, když popsal, jak mu opium otevřelo "bránu rajských rozkoší", svět úchvatných vizí, snů a fantastických smyslových vjemů, jen aby ho vzápětí uvrhlo do propastného utrpení fyzického i duševního.
Roku 1826 se Quincey přestěhoval do Skotska do Edinburghu, kde také roku 1859 zemřel.
Thomas de Quincey je autorem celé řady esejí, které vždy duchaplně pojednávají o nejrozmanitějších předmětech, hlavně z oboru filozofie a literární kritiky. Pro svou velkolepou fantasii a brilantnost bývá považován za předchůdce lartpourlartismu v literatuře. Nesporný vliv měl na Edgara Allana Poea a Charlese Buadelaira, ale obdivoval ho např. také Jorge Luis Borges, který přiznával, že jím byl částečně ovlivněn.