Urban V.

Blahoslavenský
Urban V.
200. papež
Urban V.
Urban V.
Církevřímskokatolická
Zvolení28. září 1362
Uveden do úřadu6. října 1362 (intronizace)
Pontifikát skončil19. prosince 1370
PředchůdceInocenc VI.
NástupceŘehoř XI.
ZnakZnak
Zasvěcený život
Institutbenediktini
Opatská benedikcesrpen 1361
Svěcení
Biskupské svěcení6. listopadu 1362
světitel Andouin Aubert
Kardinálská kreace6. listopadu 1362
kreoval kardinál Andouin Aubert
Osobní údaje
Rodné jménoGuillaume de Grimoard
Datum narození1310
Místo narozeníGrisac, Le Pont-de-Montvert, Francouzské království Francie
Datum úmrtí19. prosince 1370
Místo úmrtíAvignon, Papežský stát Papežský stát
Místo pohřbeníopatství Saint-Victor de Marseille, Marseille
PříbuzníAngel de Grimoard (sourozenec)
Svatořečení
Beatifikace10. března 1870
Řím
beatifikoval Pius IX.
Svátek19. prosince
Uctíván církvemiřímskokatolická církev,
řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Atributypapežská roucha
Seznam papežů nosících jméno Urban
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Urban V., rodným jménem Guillaume de Grimoard, (1310, na zámku Grisac, Le Pont-de-Montvert, Francie – 19. prosince 1370, Avignon) byl 200. papežem katolické církve. Sídlil v Avignonu.

Papežský úřad zastával v době od 28. září 1362 do své smrti.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Urban V. se narodil ve francouzské diecézi Mende, stal se benediktinským mnichem v malém převorství v Chiracu, kde také studoval kanonické právo. V roce 1362 mu byl udělen doktorát po následných studiích v Toulouse, Montpellieru, Paříži a Avignonu.[1] Na těchto univerzitách následně i vyučoval a později se stal opatem kláštera v Auxerre a poté v Montpellieru.[2] Papež Inocenc VI. jej pověřoval mnoha diplomatickými misemi, Urban se ovšem nikdy nestal kardinálem a do papežského úřadu byl po smrti svého předchůdce zvolen 28. září 1362, když pobýval v Neapoli jako papežský legát. Proto byl vysvěcen v Avignonu až 6. listopadu.

Pontifikát

[editovat | editovat zdroj]

Jako papež vedl Urban V. přísný život a bojoval proti svatokupectví, prosazování příbuzných na důležitá místa (nepotismus) a proti nemravnosti u církevních představitelů a řeholníků. Snažil se také působit mírotvorně v napjaté situaci při mocenských bojích panovníků evropských monarchií.

Papežský stolec neměl v letech jeho pontifikátu sídlo v Římě, ale v Avignonu, ovšem Urban V. se o návrat usilovně snažil. V tomto snažení mu pomáhal kardinál Albornoz, který se pokoušel v Římě završit obnovu politicky zdevastovaného církevního státu a potlačit všechny odpůrce papežova římského primátu.[3] Papež díky svému a kardinálovu snažení do Říma nakonec opravdu roku 1367 přesídlil, což bylo uvítáno obrovským nadšením samotného města i většiny západního křesťanského světa. Samotné nadšení ovšem k udržení pozice v Římě nestačilo a Urban V. byl v září roku 1370 nucen přesídlit zpět do Avignonu, kde po krátké době onemocněl a 19. prosince 1370 následkům své nemoci podlehl.[4] Byl pohřben v auxerrském opatství a díky svým zásluhám byl roku 1870 blahořečen papežem bl. Piem IX.

Pro české dějiny je také poměrně významným faktem, že Urban dne 1. listopadu 1368 korunoval ve velechrámu sv. Petra v Římě na římskou císařovnu Alžbětu Pomořanskou, českou a římskou královnu. Po korunovaci poté opět odjel do Avignonu.[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pope Bl. Urban V [online]. Catholica [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ VRÁNA, Karel a kol. (ed.). V jednom společenství: Životní příběhy světců. Praha: Vyšehrad, 2009. 552 s. ISBN 978-80-7021-990-4. S. 534. 
  3. ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů: dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 8072075748. S. 408. 
  4. ↑ VRÁNA, Karel a kol. (ed.). V jednom společenství: Životní příběhy světců. Praha: Vyšehrad, 2009. 552 s. ISBN 978-80-7021-990-4. S. 536. 
  5. ↑ Svatí na stránkách Svatých[nedostupný zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • RENDINA, Claudio. Příběhy papežů: dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 408. 
  • VRÁNA, Karel a kol. (ed.). V jednom společenství: Životní příběhy světců. Praha: Vyšehrad, 2009. 552 s. ISBN 978-80-7021-990-4. S. 536. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Papežové
Seznam papežů
1.–4. století
5.–8. století
9.–12. století
  • Štěpán IV.
  • Paschal I.
  • Evžen II.
  • Valentin
  • Řehoř IV.
  • Sergius II.
  • Lev IV.
  • Benedikt III.
  • Mikuláš I. Veliký
  • Hadrián II.
  • Jan VIII.
  • Marinus I.
  • Hadrián III.
  • Štěpán V.
  • Formosus
  • Bonifác VI.
  • Štěpán VI.
  • Roman
  • Theodor II.
  • Jan IX.
  • Benedikt IV.
  • Lev V.
  • Sergius III.
  • Anastasius III.
  • Lando
  • Jan X.
  • Lev VI.
  • Štěpán VII.
  • Jan XI.
  • Lev VII.
  • Štěpán VIII.
  • Marinus II.
  • Agapetus II.
  • Jan XII.
  • Lev VIII.
  • Jan XIII.
  • Benedikt VI.
  • Benedikt VII.
  • Jan XIV.
  • Jan XV.
  • Řehoř V.
  • Silvestr II.
  • Jan XVII.
  • Jan  XVIII.
  • Sergius IV.
  • Benedikt VIII.
  • Jan XIX.
  • Benedikt IX.
  • Silvestr III.
  • Benedikt IX.
  • Řehoř VI.
  • Klement II.
  • Benedikt IX.
  • Damasus II.
  • Lev IX.
  • Viktor II.
  • Štěpán IX.
  • Mikuláš II.
  • Alexandr II.
  • Řehoř VII.
  • Viktor III.
  • Urban II.
  • Paschalis II.
  • Gelasius II.
  • Kalixt II.
  • Honorius II.
  • Inocenc II.
  • Celestýn II.
  • Lucius II.
  • Evžen III.
  • Anastasius IV.
  • Hadrián IV.
  • Alexandr III.
  • Lucius III.
  • Urban III.
  • Řehoř VIII.
  • Klement III.
  • Celestýn III.
  • Inocenc III.
    		•
    13.–16. století
    17. století–současnost
    Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.