Volej v tenise představuje jeden ze základních úderů, v němž hráč zasahuje míč ještě před dopadem, přímo ze vzduchu. Obvykle je hrán v přední polovině dvorce, především u sítě.
Voleje jsou hrány především na rychlejších površích (tráva, tvrdý povrch), kde mají vyšší účinnost. Systém servis-volej, kdy po podání hráč nabíhá na síť s volejem jako druhým úderem, je však v moderní éře tenisu opouštěn a preferována je hra ze základní čáry.
Základním cílem při hraní voleje je vytvořit nátlakovou hru na protihráče, zkrácením jeho reakční doby pro odehrání míče. Soupeř má méně času na přesun po dvorci, nevytváří si ideální tenisové postavení a hraje míč pod tlakem. Další výhodou je eliminace možnosti špatného odrazu z nerovného povrchu na travnatých površích. Postavení u sítě dovoluje hráči zahrát míč na soupeřovu polovinu pod ostřejším úhlem ven z dvorce či úspěšněji provést zkrácení hry. Při voleji je nutná dobrá koordinace oka a ruky v kombinaci s rychlými reflexy. Kratší reakční doba je také nevýhodou pro útočícího hráče, který je u sítě. Zpravidla nepokryje celou šíři dvorce, čímž je ohrožen prohozy jak v podélném, tak i křižném směru, stejně jako loby.
Osa obou ramen směřuje k síti, nohy jsou pokrčené v kolenou, těžiště těla snížené, protilehlá noha než na jaké straně je hrán míč nakročená dopředu směrem k síti (u praváka při forhendovém voleji levá noha), míč je hrán bez či s krátkým nápřahem a úder je dokončen protáhnutím do základního postavení.
V otevřené éře jsou řazeni mezi nejlepší tenisty hrající voleje John McEnroe, Pete Sampras, Stefan Edberg, Roger Federer či Patrick Rafter. Mezi ženami pak Martina Navrátilová či Jana Novotná.
Někteří tenisté s výbornou volejovou technikou: