Wilhelm Keitel

Wilhelm Keitel
Wilhelm Keitel v roce 1942
Rodné jméno	Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel
Narození	22. září 1882 Helmscherode
Úmrtí	16. října 1946 (ve věku 64 let) Norimberská soudní věznice
Místo pohřbení	Wenzbach
Choť	Lisa Fontaine ​(1909–1946)
Děti	6
Příbuzní	Bodewin Keitel[1] (sourozenec)
Vojenská kariéra
Hodnost	Generalfeldmarschall (Polní maršál)
Doba služby	1901–1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918) Výmarská republika (do roku 1933) Třetí říše
Složka	Německá císařská armáda (do roku 1918) Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht (do roku 1945)
Velel	Oberkommando der Wehrmacht
Války	První světová válka Druhá světová válka
Vyznamenání	Rytířský kříž Železného kříže Zlatý stranický odznak stříbrný záslužný kříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Válečný záslužný kříž Kříž Friedricha-Augusta Hanseatic Cross (Bremen) spona k Železnému kříži Kříž cti Wound Badge (1918) in Black medaile Na památku 13. března 1938 velkokříž Řádu kříže svobody Hanseatic Cross (Hamburg)
Podpis
multimediální obsah na Commons

Generalfeldmarschall Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel (22. září 1882, Helmscherode – 16. října 1946, Norimberk) byl válečný zločinec, vysoce vyznamenaný veterán první světové války, německý polní maršál za druhé světové války a náčelník Hitlerova Oberkommanda der Wehrmacht. Po válce patřil mezi hlavní obžalované u Norimberských procesů. Posléze byl odsouzen k trestu smrti a v Norimberku popraven.

Mládí a první světová válka

Keitel se narodil v Helmscherode, Brunswick v Německém císařství jako syn Carla Keitela, velkostatkáře ze střední vrstvy, a Apollonie Visseringové. Jeho mladší bratrem byl generálmajor Bodewin Keitel. Po dokončení svého vzdělání v Göttingenu se rozhodl pro vojenskou službu a v roce 1901 je s hodností Fahnenjunker (důstojnický čekatel) přiřazen k 6. pluku Dolno-Saského polního dělostřelectva. V roce 1909 se oženil s Lisou Fontaine, dcerou bohatého velkostatkáře s níž měl dohromady šest dětí, z nichž jedno zemřelo ještě v útlém věku. Během první světové války byl Keitel převelen k 46. pluku polního dělostřelectva ve Wolfenbüttelu, se kterým později bojoval na západní frontě. Dne 14. září roku 1914, během bojů ve Flandrech v Belgii, byl vážně raněn střepinou granátu do pravého předloktí a 8. října téhož roku povýšen do hodnosti Hauptmann (kapitán). Při této příležitosti byl rovněž vyznamenán železným křížem prvního stupně.

Keitel byl v březnu roku 1915 hned po svém zotavení přeřazen do generálního štábu německé armády a na frontu se nikdy nevrátil. Po skončení války zůstal v nově vytvořeném Reichswehru a působil též v jednotkách Freikorps, kde pomáhal s organizací pohraniční stráže na hranici s Polskem. Keitel působil také jako divizní štábní důstojník a později učil téměř dva roky ve vojenské škole pro jezdectvo v Hannoveru.

Později v roce 1924 byl Keitel přeložen na Ministerstvo obrany (Reichswehrministerium) do kanceláře vojska. Brzy byl však povýšen na šéfa organizačního úřadu a pozici si udržel i poté, co se dostali nacisté k moci v roce 1933. Na základě doporučení generála Wernera von Fritsche se stal velitelem nově vytvořeného nacistického úřadu ozbrojených sil (Wehrmachtamt).

Druhá světová válka

V roce 1937 byl Keitel povýšen do hodnosti General der Artilerie (generál dělostřelectva) a následující rok se díky Aféře Blomberg-Fritsch stal náhradou za ministra obrany (Reichskriegsministerium) a zároveň převzal funkci vrchního velitele Oberkommanda der Wehrmacht.

V říjnu 1938 byl Keitel krátce vojenským velitelem Sudet.

Roku 1940 byl s blížícím se koncem Francouzského tažení povýšen do hodnosti polního maršála a zároveň byl vyznamenán rytířským křížem za ujednání příměří s Francií, přestože nebyl velitelem jednotek účastnících se boje.

Během druhé světové války Keitel prokázal, že je slabý a opatrný. Snažil se Adolfu Hitlerovi rozmluvit invazi do Francie a dokonce byl i proti Operaci Barbarossa. V obou dvou případech sklání před Hitlerem tvář a předkládá mu svoji rezignaci. Vůdce ji odmítá přijmout.

20. července 1944 vyvázl nezraněn z posledního atentátu na Adolfa Hitlera – viz Operace Valkýra.

Po válce byl souzen mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku a odsouzen k trestu smrti oběšením za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Shrnutí vojenské kariéry

Data povýšení

• Fahnenjunker – 9. březen, 1901
• Fänrich – praporčík – 14. říjen, 1901
• Poručík – 18. srpen, 1902
• Nadporučík – 18. srpen, 1910
• Kapitán – 8. říjen, 1914
• Major – 1. červen, 1923
• Podplukovník – 1. únor, 1929
• Plukovník – 1. říjen, 1931
• Generalmajor – 1. duben, 1934
• Generalporučík – 1. leden, 1936
• General pěchoty – 1. srpen, 1937
• Generalplukovník – 1. listopad, 1938
• Generalfeldmarschall – 19. červenec, 1940

Významná vyznamenání

• Rytířský kříž železného kříže – 30. září, 1939
• Pruský železný kříž I. třídy – říjen, 1914
• Pruský železný kříž II. třídy – 1914
• Spona k pruskému železnému kříži II. třídy – září, 1939
• Spona k pruskému železnému kříži I. třídy – září, 1939
• Odznak za zranění v černém (První světová válka)
• Odznak za zranění ze 20. července, 1944 v černém – 1944
• Sudetská pamětní medaile se sponou Pražský hrad
• Medaile za Anschluss
• Medaile za navrácení Memelu
• Zlatý stranický odznak – 20. duben, 1939
• Kříž cti
• | | | Služební vyznamenání wehrmachtu od IV. do I. třídy
• Královský rumunský řád Michala Chrabrého I. třídy – 14. říjen, 1941
• Královský rumunský řád Michala Chrabrého II. třídy – 14. říjen, 1941
• Královský rumunský řád Michala Chrabrého III. třídy – 14. říjen, 1941
• Finský řád kříže svobody I. třídy s meči – 25. březen 1942
• Finský řád bíle růže s meči a náprsní hvězdicí
• Rytířský kříž domácího řádu Hohenzollernů s meči (První světová válka)
• Rakousko-Uherský vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou ozdobou (První světová válka)
• Brunšvický válečný záslužný kříž I. třídy (První světová válka)
• Brunšvický válečný záslužný kříž II. třídy (První světová válka)
• Velkovévodské hesenské vyznamenání za statečnost (První světová válka)
• Vévodský brunšvický řád Jindřicha Lva (První světová válka)
• Brémský hanzovní kříž
• Hamburský hanzovní kříž
• Velkovévodský kříž Fridricha Augusta I. třídy (První světová válka)
• Velkovévodský kříž Fridricha Augusta II. třídy (První světová válka)
• Brunšvický odznak ke záslužnému kříži II. třídy (První světová válka)
• Velkokříž královského vojenského řádu ze Savoj
• Sasko-ernestinský domácí řád (První světová válka)

Galerie

• 
  „Polní maršál Keitel při podepisování kapitulaci nacistického Německa v Berlíně dne 8. května 1945.“
• 
  „Alfred Jodl (vlevo) a Wilhelm Keitel při obědě ve vězeňské jídelně v Norimberku.“
• 
  „Kancléř Adolf Hitler gratuluje maršálu Keitelovi k jeho 40. roku služby v ozbrojených složkách Německa dne 9. března roku 1941.“
• 
  „Smuteční obřad za zesnulého generála Hubeho, 26. duben, 1944. Zleva: polní maršál Hans-Günther von Kluge, říšský vůdce SS Heinrich Himmler, admirál Karl Dönitz a polní maršál Wilhelm Keitel.“
• 
  „Francouzský generál Charles Huntziger vyjednává příměří s Německem, které je zastoupeno polním maršálem Keitelem, 22. června 1940.“
• 
  „Návštěva japonského ministra zahraničí v Berlíně 28. března roku 1941. Zleva: říšský ministr a šéf říšské kanceláře Hans Lammers, ministr Yōsuke Matsuoka, polní maršál Wilhelm Keitel a německý velvyslanec v Japonsku Heinrich Georg Stahmer.“
• 
  „Portrét polního maršála Wilhelma Keitela z roku 1940.“
• 
  „Zpráva o Keitelově zadržení z června roku 1945“

Odkazy

Reference

1. Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2023-04-22].

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wilhelm Keitel

Autoritní data	NKC: xx0113391 BIBSYS: 90384584 BNE: XX6263109 BNF: cb136160786 (data) CiNii: DA09291638 GND: 118721577 ISNI: 0000 0001 0916 0711 LCCN: n79114250 LNB: 000268981 NARA: 10580613 NLA: 35879595 NLI: 987007274815305171 NLP: a0000001235095 NTA: 072141247 PLWABN: 9810659265605606 SNAC: w6445jm1 SUDOC: 066954932 Trove: 1128417 VIAF: 74027425 WorldCat Entities: E39PBJg8KccrdWdwV4YRwHhfv3

Portály: Německo | Lidé | Druhá světová válka | První světová válka