Wojciech Kilar

Wojciech Kilar
Wojciech Kilar
	Wojciech Kilar (27. ledna 2006)
Základní informace
Rodné jméno	Wojciech Kilar
Narození	17. července 1932; Lvov
Úmrtí	29. prosince 2013 (ve věku 81 let); Katovice
Příčina úmrtí	rakovina mozku
Místo pohřbení	Hřbitov na ulici Henryka Sienkiewicze v Katovicích
Žánry	klasická hudba, soudobá vážná hudba, duchovní hudba a náboženská hudba
Povolání	hudební skladatel, klavírista, skladatel filmové hudby a vysokoškolský učitel
Nástroje	klavír
Členem skupin	Světový kongres kresů; Polská akademie umění a věd; Svaz Podhalan; Svaz polských skladatelů; Polská filmová akademie
Významná díla	Angelus; Preludium i Kolęda; Requiem dla ojca Kolbe; Exodus; Krzesany; … více na Wikidatech
Ocenění	Odznak státního ocenění (1980); Cena Louise Delluca (1980); Lux ex Silesia (1995); Cena Wojciecha Korfantyho (1995); César pro nejlepší filmovou hudbu (2002); … více na Wikidatech
Rodiče	Neonilla Kilarová-Krzywiecká
Sídla	Lvov; Paříž; Jasná Hora; Darmstadt; Krosno; Řešov; Katovice
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wojciech Kilar (17. července 1932 Lvov – 29. prosince 2013 Katovice) byl polský hudební skladatel. Proslul převážně komponováním filmové hudby.

Život

Narodil 17. července 1932 ve Lvově. Otec byl lékařem a matka Neonilla divadelní herečkou. Jako dítě se s nevelkou chut učil hrát na klavír u paní Reissównové. Po nucené deportaci ze Lvova pokračoval v letech 1946-1947 ve studiu hry na klavír na Státní střední škole hudební v Řešově. V Řešově také absolvoval střední školu-

Jako pianista debutoval v roce 1947 v Soutěži mladých talentů, kde hrál své vlastní skladby Dwie miniatury dziecięce (Dvě dětské miniatury). V letech 1947–1948 studoval hru na klavír na Státní konzervatoři v Krakově a v letech 1948–1950 pokračoval na konzervatoři v Katovicích. Vedle toho bral soukromé lekce komposice u Bolesława Woytowicze. Ve studiu pak pokračoval na Vysoké škole hudební v Katovicích. Jeho učiteli byli: Władysława Markiewiczówna (klavír), Artur Malawski (hudební teorie) a Bolesław Woytowicz (klavír a komposice). Absolvoval s vyznamenáním roku 1955. V témže roce získal na Festivalu mládeže ve Varšavě druhou cenu za Malou ouverturu v kategorii symfonických skladeb.

V letech 1955–1958 byl asistentem Bolesława Woytowicze na Vysoké škole hudební v Krakově. V roce 1957 se zúčastnil Mezinárodního kurzu Nové hudby v Darmstadtu a v roce 1959 získal francouzské vládní stipendium a studoval u Nadiji Boulangerové v Paříži.

V roce 1960 získal za skladbu Ode Béla Bartók in memoriam Cenu Nadace L. Boulangerové v Bostonu. V letech 1979–1981 byl místopředsedou Svazu polských skladatelů. V roce 1977 se stal zakládajícím členem Společnosti Karola Szymanowského v Zakopaném a po dvě funkční období byl jejím viceprezidentem. Byl členem sdružení polských horalů Związ Podhalan. Po mnoho let navštěvoval paulínský klášter Jasná Hora v polském poutním místě Čenstochová. Byl členem Bratrstva paulínů. Na jeho narozeniny se v klášteře slaví tzv. Den Kilara.

Angažoval se i politicky. V roce 2005 byl členem čestného výboru na podporu Lecha Kaczyńského v prezidentských volbách a během kampaně před volbami do parlamentu v roce 2007 podporoval stranu Právo a spravedlnost. Po smrti Lecha Kaczyńského při letecké havárii ve Smolensku v roce 2010 byl čestným předsedou Slezského výboru na podporu Jarosława Kaczyńského v prezidentské volbě.

Wojciech Kilar zemřel po několika měsících boje s nádorem na mozku v Katovicích 29. prosince 2013. Pohřeb skladatele se konal 4. ledna 2014 v katedrále Krista Krále Byl pohřben na hřbitově v Katovicích ke své ženě Barbaře, která zemřela o několik let dříve.

Dílo

Kilar debutoval na konci padesátých let na prvních ročnících festivalu Varšavský podzim. Na začátku byla jeho tvorba ovlivněna polským a evropským neoklasicismem. Autor používal klasické formy, melodiku i instrumentaci (Mała uwertura, I. a II. symfonie, Sonáta pro lesní roh a klavír). Čerpal zejména z děl Béli Bartóka, Igora Stravinského, Dmitrije Šostakoviče a Sergeje Prokofjeva. Za svou Ódu na Bélu Bartóka in memoriam získal cenu Nadace L. Boulangerové v Bostonu.

Od počátku šedesátých let pokládal, spolu s Krzysztofem Pendereckim a Henrykem Góreckim, základy nové polské avantgardy. Využíval prvky serialismu a dodekafonie. Důležité skladby tohoto období jsou např.: Herbsttag na głos żeński i kwartet smyczkowy (1960), jazzový Riff 62 (1962), Generique (1963) Diphtongos (1964) pro smíšený sbor a orchestr, dodekafonický Springfield Sonnet (1965), Training 68 (1968) pro klarinet, trombón, violoncello a klavír a minimalistické Upstairs-Downstairs (1971) pro dva dětské sbory a orchestr.

V polovině sedmdesátých let Kilar zjednodušil svůj hudební jazyk a začal čím dál tím výrazněji navazovat na tradici. V jeho hudbě se objevily lidové a náboženské inspirace. Nejdůležitějšími díly z tohoto období jsou Przygrywka i kolęda (1972) pro čtyři hoboje a smyčce, Krzesany (1974), Bogurodzica (1975) pro smíšený sbor a orchestr, Kościelec 1909 (1976), Siwa mgła (1979) pro baryton a orchestr, Exodus (1980), Angelus (1984) pro soprán, smíšený sbor a orchestr, Orawa (1986) pro komorní orchestr, Preludium chorałowe (1988) a Missa pro pace (A. D. 2000) pro sóla, smíšený sbor a orchestr.

Kilar byl jedním z nejplodnějších a nejvyhledávanějším skladatelů filmové hudby. Zkomponoval hudbu k více než 140 filmům. Spolupracoval s mnoha polskými (Krzysztof Zanussi, Bohdan Poręba, Andrzej Wajda, Krzysztof Kieślowski, Stanisław Różewicz) a světovými režiséry (Roman Polanski, Francis Ford Coppola, Jane Campion). Na podkladě hudby k filmům vytvořil rovněž řadu orchestrálních suit.

Filmová hudba

Nikdo nevolá (Polsko, Kazimierz Kutz, 1960)
Lunatycy (Polsko, Ryszard Ber, Bohdan Poręba, 1960)
Mlčící stopy (Polsko, Zbigniew Kuźmiński, 1961)
Tarpany (Polsko, Kazimierz Kutz, 1962)
Spotkanie w 'Bajce' (Polsko, Jan Rybkowski, 1962)
I ty zostaniesz Indianinem (Polsko, Konrad Nalecki, 1962)
Hlas ze záhrobí (Polsko, Stanislaw Rózewicz, 1962)
Milczenie (Polsko, Kazimierz Kutz, 1963)
Mansarda (Polsko, Konrad Nalecki, 1963)
Kryptonim Nektar (Polsko, Leon Jeannot, 1963)
Daleka jest droga (Polsko, Bohdan Poręba, 1963)
Červené barety (Polsko, Pawel Komorowski, 1963)
Pieciu (Polsko, Pawel Komorowski, 1964)
Giuseppe w Warszawie (Polsko, Stanisław Lenartowicz, 1964)
Echo (Polsko, Stanislaw Rózewicz, 1964)
Záhada na ostrově (Polsko, Stanisław Jędryka, 1965)
Tři rány do srdce (Polsko, Jerzy Hoffman, Edward Skórzewski, 1965)
Salto (Polsko, Tadeusz Konwicki, 1965)
Pózne popoludnie (Polsko, Aleksander Scibor-Rylski, 1965)
Obok prawdy (Polsko, Janusz Weychert, 1965)
Pieklo i niebo (Polsko, Stanislaw Rózewicz, 1966)
Maryška a Napoleon (Polsko, Leonard Buczkowski, 1966)
Ktokolwiek wie... (Polsko, Kazimierz Kutz, 1966)
Katastrofa (Polsko, Sylwester Chęciński, 1966)
Dvojitý delfín (Polsko, Aleksander Scibor-Rylski, 1966)
Bumerang (Polsko, Leon Jeannot, 1966)
Westerplatte (Polsko, Stanislaw Rózewicz, 1967)
Vrah zanechává stopu (Polsko, Aleksander Scibor-Rylski, 1967)
Upiór (TV film) (Polsko, Stanisław Lenartowicz, 1967)
Stajnia na Salwatorze (Polsko, Pawel Komorowski, 1967)
Powrot na ziemie (Polsko, Stanisław Jędryka, 1967)
Plnou parou vpřed (Polsko, Stanisław Lenartowicz, 1967)
Chudy i inni (Polsko, Henryk Kluba, 1967)
Dobrý den, sousede (Polsko, Sylwester Chęciński, 1967)
Bicz bozy (Polsko, Maria Kaniewska, 1967)
Wilcze echa (Polsko, Aleksander Scibor-Rylski, 1968)
Ostatni po Bogu (Polsko, Pawel Komorowski, 1968)
Loutka (Polsko, Wojciech Jerzy Has, 1968)
Dancing w kwaterze Hitlera (Polsko, Jan Batory, 1968)
Zbrodniarz, który ukradl zbrodnie (Polsko, Janusz Majewski, 1969)
Tylko umarly odpowie (Polsko, Sylwester Chęciński, 1969)
Struktura krystalu (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1969)
Sasiedzi (Polsko, Aleksander Scibor-Rylski, 1969)
Samotnosc we dwoje (Polsko, Stanislaw Rózewicz, 1969)
Molo (Polsko, Wojciech Solarz, 1969)
Czlowiek z M-3 (Polsko, Leon Jeannot, 1969)
Czerwone i zlote (Polsko, Stanisław Lenartowicz, Sylwester Szyszko, 1969)
Przygody Pana Michala (TV seriál) (Polsko, Pawel Komorowski, 1969)
Sůl černé země (Polsko, Kazimierz Kutz, 1970)
Romantikové (Polsko, Stanislaw Rózewicz, 1970)
Lokis. Rekopis profesora Wittembacha (Polsko, Janusz Majewski, 1970)
Góry o zmierzchu (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1970)
Rola (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1971)
Rodinný život (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1971)
Przystan (Polsko, Pawel Komorowski, 1971)
Prsten kněžny Anny (Polsko, Maria Kaniewska, 1971)
Gwiazda wytrwalosci (TV film) (Polsko, Pawel Komorowski, 1971)
Szklana kula (Polsko, Stanislaw Rózewicz, 1972)
Perla v koruně (Polsko, Kazimierz Kutz, 1972)
Hipoteza (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1972)
Brylanty pani Zuzy (Polsko, Pawel Komorowski, 1972)
Boleslav Smělý (Polsko, Witold Lesiewicz, 1972)
Zazdrosc i medycyna (Polsko, Janusz Majewski, 1973)
Mánie (Polsko, Stanisław Lenartowicz, 1973)
Iluminace (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1973)
Hubal (Polsko, Bohdan Poręba, 1973)
Un grand amour de Balzac (TV seriál) (Francie, Polsko, Wojciech Solarz, 1973)
Země zaslíbená (Polsko, Andrzej Wajda, 1974)
Zabójstwo w Catamount (Polsko, Západní Německo, Krzysztof Zanussi, 1974)
Drzwi w murze (Polsko, Stanislaw Rózewicz, 1974)
Znikad do nikad (Polsko, Kazimierz Kutz, 1975)
Nachtdienst (TV film) (Západní Německo, Krzysztof Zanussi, Edward Zebrowski, 1975)
Linia (Polsko, Kazimierz Kutz, 1975)
Čtvrtletní bilance (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1975)
Malomocná (Polsko, Jerzy Hoffman, 1976)
Jaroslaw Dabrowski (Polsko, Sovětský svaz, Bohdan Poręba, 1976)
Hranice stínu (Polsko, Velká Británie, Andrzej Wajda, 1976)
Ptaki, ptakom... (Polsko, Pawel Komorowski, 1977)
Ochranné zbarvení (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1977)
Lekcja anatomii (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1977)
Haus der Frauen (TV film) (Západní Německo, Krzysztof Zanussi, 1977)
Spirála (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1978)
Rodina Polanieckých (TV seriál) (Polsko, Jan Rybkowski, 1978)
Wege in der Nacht (TV film) (Západní Německo, Krzysztof Zanussi, 1979)
David (Západní Německo, Peter Lilienthal, 1979)
Král a pták (Francie, Paul Grimault, 1980)
Kontrakt (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1980)
Konstanta (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1980)
Jako korálky v růženci (Polsko, Kazimierz Kutz, 1980)
Ród Gasieniców (TV film) (Polsko, Konrad Nalecki, 1981)
From a Far Country (Itálie, Polsko, Velká Británie, Krzysztof Zanussi, 1981)
Unerreichbare, Die (TV film) (Rakousko, Západní Německo, Krzysztof Zanussi, Edward Zebrowski, 1982)
Pokušení (TV film) (Polsko, Západní Německo, Krzysztof Zanussi, 1982)
Imperativ (Francie, Polsko, Západní Německo, Krzysztof Zanussi, 1982)
Marynia (Polsko, Jan Rybkowski, 1983)
Credo (TV film) (Francie, Jacques Deray, 1983)
Rok klidného slunce (Polsko, USA, Západní Německo, Krzysztof Zanussi, 1984)
Na straży swej stać będę (Posko, Kazimierz Kutz, 1984)
Modrovous (TV film) (Západní Německo, Švýcarsko, Krzysztof Zanussi, 1984)
Wkrótce nadejdą bracia (Posko, Kazimierz Kutz, 1985)
Paradigma (Francie, Západní Německo, Itálie, Krzysztof Zanussi, 1985)
Kronika milostných nehod (Polsko, Andrzej Wajda, 1986)
Náhoda (Polsko, Krzysztof Kieślowski, 1987)
Wherever You Are... (Polsko, Velká Británie, Západní Německo, Francie, Krzysztof Zanussi, 1988)
Spiritistický stoleček (Francie, Jacques Demy, Paul Grimault, 1988)
Salsa (USA, Boaz Davidson, 1988)
Stan posiadania (Polsko, Západní Německo, Krzysztof Zanussi, 1989)
Korczak (Polsko, Německo, Velká Británie, Andrzej Wajda, 1990)
Napoleon (TV seriál) (Francie, Polsko, Jean Gruault, 1990)
Život za život - Maxmilián Kolbe (Polsko, Německo, Krzysztof Zanussi, 1991)
Napoléon et l'Europe (TV seriál) (Francie, Francis Megahy, Krzysztof Zanussi a další, 1991)
Lange Gespräch mit dem Vogel, Das (TV film) (Německo, Krzysztof Zanussi, 1992)
Drákula (USA, Francis Ford Coppola, 1992)
Dotek ruky (Polsko, Velká Británie, Dánsko, Krzysztof Zanussi, 1992)
Král posledních dnů (TV seriál) (Německo, Tom Toelle, 1993)
Smrt a dívka (Velká Británie, USA, Francie, Roman Polanski, 1994)
Smierc jak kromka chleba (Polsko, Kazimierz Kutz, 1994)
Faustina - apoštol Božího milosrdenství (Polsko, Jerzy Lukaszewicz, 1994)
Legenda Tatr (Polsko, Wojciech Solarz, 1995)
Cwał (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1995)
Urok wszeteczny z cyklu opowieści weekendowe (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1996)
Slaba wiara z cyklu opowieści weekendowe (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1996)
Řidič a fantom (Francie, Gérard Oury, 1996)
Portrét dámy (Velká Británie, USA, Jane Campion, 1996)
Niepisane prawa z cyklu opowieści weekendowe (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1996)
Damski interes z cyklu opowieści weekendowe (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1996)
Ostatni krag z cyklu opowieści weekendowe (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1997)
Linia opozniajaca z cyklu opowieści weekendowe (TV film) (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1997)
Duše zpívá (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1997)
Brat naszego Boga (Polsko, Krzysztof Zanussi, 1997)
Týden ze života muže (Polsko, Jerzy Stuhr, 1999)
Pan Tadeáš (Polsko, Francie, Andrzej Wajda, 1999)
Devátá brána (USA, Španělsko, Francie, Roman Polanski, 1999)
Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (Polsko, Francie, Krzysztof Zanussi, 2000)
Skryté poklady (Polsko, Krzysztof Zanussi, 2000)
Pomsta (Polsko, Andrzej Wajda, 2002)
Pianista (Velká Británie, Francie, Německo, Polsko, Roman Polanski, 2002)
Dodatek (Polsko, Krzysztof Zanussi, 2002)
Vendetta (Francie, Richard Aujard, 2003)
Persona non grata (Polsko, Rusko, Itálie, Krzysztof Zanussi, Vladimir Nachabcev, 2005)
Il Sole nero (Itálie, Francie, Krzysztof Zanussi, 2007)
Noc patří nám (USA, James Gray, 2007)
Serce na dłoni (Polsko, Krzysztof Zanussi, 2008)
Rewizyta (Polsko, Krzysztof Zanussi, 2009)
Cizí těleso (Polsko, Itálie, Rusko, Krzysztof Zanussi, 2014)

Orchestrální skladby

Mała uwertura (1955)
Symfonie pro smyčce (Symfonie č. 1, 1955)
Ode Béla Bartók in memoriam pro housle, dechové a bicí nástroje (1956)
Symphony Concertante pro klavír a orchestr (Symfonie č. 2, 1956)
Riff 62 (1962)
Generique (1963)
Springfield Sonnet (1965)
Solenne per 67 esecutori (1967)
Przygrywka i kolęda pro čtyři hoboje a smyčcový orchestr (1972)
Krzesany, symfonická báseň (1974)
Kościelec 1909 (1976)
Orawa pro smyčcový orchestr (1988)
Preludium chorałowe (Chorálová předehra) pro smyčcový orchestr (1988)
Requiem Father Kolbe' (1994)
Klavírní koncert č. 1 (1996)
Symfonie č. 3" (September Symphony) (2003)
Ricordanza per archi" (2005)
Uwertura uroczysta (Slavnostní předehra) (2010)
Klavírní koncert č. 2 (2011)
Suity z hudby k filmům

Vokální skladby

Diphthongos pro smíšený sbor, 2 klavíry, bicí nástroje a smyčce (1964)
Upstairs – Downstairs pro dva dívčí nebo chlapecké sbory a orchestr (1971)
Bogurodzica pro smíšený sbor a orchestr (1975)
Siwa mgła pro baryton a orchestr (1979)
Exodus pro smíšený sbor a orchestr (1981)
Victoria pro smíšený sbor a orchestr (1983)
Angelus, pro orchestr, soprán, a smíšený sbor (1984)
Missa Pro Pace pro sóla sbor a orchestr (2000)
Lament pro smíšený sbor a cappella (2003)
Symfonie č. 4 (Sinfonia de Motu) (Symphony of Motion) pro sóla sbor a orchestr (2005)
Magnificat pro sóla sbor a orchestr (2007)
Symphony No. 5 (Adventní symfonie) pro sóla sbor a orchestr (2007)
Te Deum pro sóla sbor a orchestr (2008)
Veni Creator pro smíšený sbor a smyčce (2008)
Paschalis Hymn (sbor, 2008)

Komorní skladby

Sonatina pro flétnu(1951)
Dechový kvintet (1952)
Sonáta pro lesní roh (1954)
Herbsttag pro ženský hlas a smyčcový kvartet na slova básní Rainera Marii Rilkeho)
Training 68 pro klarinet, pozoun, violoncello a klavír (1968)
Orawa (úprava pro 8 violoncell)
Orawa (úprava pro 12 saxofonů, 2009)
Drobné skladby pro klavír

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wojciech Kilar na polské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Wojciech Kilar na Wikimedia Commons
Osoba Wojciech Kilar ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wojciech Kilar
Stránka věnovaná skladateli (anglicky)
Seznam skladeb včetně ztracených a nedokončených
Život a dílo (anglicky)
Wojciech Kilar ve Filmové databázi
Wojciech Kilar v Česko-Slovenské filmové databázi
Wojciech Kilar v Internet Movie Database (anglicky)
Nekrolog (česky)