Zdeněk Hoření

RSDr. Zdeněk Hoření
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
23. října 1976 – 22. května 1986
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
24. května 1986 – 23. ledna 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození9. února 1930
Frýdštejn
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. února 2021 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtízápal plic a covid-19
ChoťEva Hoření[1]
DětiMonika Hoření (1965), Igor Hoření (1961)
Profesepolitik, spisovatel, novinář, redaktor a šéfredaktor
OceněníŘád republiky (1980)
CommonsZdeněk Hoření
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Hoření (9. února 1930 Frýdštejn[2][3] – 12. února 2021 Praha[4]) byl český a československý novinář, šéfredaktor Rudého práva, politik Komunistické strany Československa, poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval obchodní akademii, pracoval pak jako dělník a úředník.[1] Od roku 1954 pracoval jako redaktor deníku Rudé právo. V letech 1956-1957 zachytil jako zahraniční zpravodaj Rudého práva maďarské povstání.[1] V letech 1957-1960 vystudoval žurnalistiku na Vysoké škole stranické v Moskvě.[1] V letech 1962–1968 jako jeho moskevský zpravoda vrací se týden před Srpnem. V roce 1969 se stal zástupcem šéfredaktora stranického listu Tribuna. V letech 1969–1983 působil na pozici zástupce šéfredaktora Rudého práva, kde od roku 1983 až do konce komunistického režimu zastával post šéfredaktora. Spolupracoval také s Československým rozhlasem, kde v 70. a 80. letech četl své pravidelné nedělní komentáře k dění.[1] V letech 1972–1983 byl rovněž předsedou Ústředního výboru Československého svazu novinářů. V letech 1976-1983 byl kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, 1983-1989 člen ÚV KSČ,[1] 1984-1989 člen sekretariátu ÚV KSČ.[1] V roce 1970 mu byla udělena Československá novinářská cena, roku 1980 Řád republiky.[3][5][6]

XV. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ. Ve funkci kandidáta ÚV KSČ ho potvrdil XVI. sjezd KSČ. Za člena Ústředního výboru KSČ byl kooptován 16. března 1982 a na této pozici ho potvrdil i XVII. sjezd KSČ. V období říjen 1984 – listopad 1989 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ.[5]

Fotografie z posledního rozloučení se Z. Hořením

Ve volbách roku 1976 usedl do České národní rady. Mandát v ní získal i ve volbách roku 1981.[7][8]

Ve volbách roku 1986 přešel do Sněmovny lidu (volební obvod č. 64 – Most-Chomutov, Severočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[9][10]

Po sametové revoluci se stáhl z veřejného a politického života.[3] Po roce 1991 působil v redakci komunistického deníku Haló noviny, kde je v roce 2013 mezi členy redakce jeho dcera Monika Hoření (narozena 1965).[11]

V roce 1992 byl spoluzakladatelem Společnosti Julia Fučíka.

Zemřel dne 12. února 2021 po zápalu plic a nemoci covid-19 v pražské Thomayerově nemocnici.[4][12]

Poslední rozloučení se uskutečnilo 3. 6. 2021 ve Velké obřadní síni krematoria v Praze – Strašnicích.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g Sekretariát ÚV KSČ jako slepé střevo. Listopad 1989 očima šéfredaktora Rudého práva : Portréty Českého rozhlasu
  2. ↑ Zdeněk Hoření [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Zdeněk HOŘENÍ [online]. totalita.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Zemřel Zdeněk Hoření. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  6. ↑ Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Květen 1986, roč. 66., čís. 123, s. 3. Dostupné online. 
  7. ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  11. ↑ Dobrá zábava v Salmovské kavárně [online]. halonoviny.cz [cit. 2014-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-31. 
  12. ↑ NEUMANN, Ondřej. Smrt komunistického šéfredaktora aneb Kdo je tu novinář. Hlídací pes [online]. 2021-02-16 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]