Šlomo Jisra'el Ben Me'ir שלמה-ישראל בן-מאיר | |
---|---|
Náměstek ministra sociální péče | |
Ve funkci: 5. ledna 1953 – 26. ledna 1954 | |
Ve funkci: 13. ledna 1958 – 1. července 1958 | |
Náměstek ministra vnitra | |
Ve funkci: 28. prosince 1959 – 2. listopadu 1961 | |
Ve funkci: 18. února 1963 – 12. ledna 1966 | |
Ve funkci: 17. ledna 1966 – 15. prosince 1969 | |
Náměstek ministra zdravotnictví | |
Ve funkci: 24. března 1965 – 12. ledna 1966 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Mizrachi Chazit datit le'umit Mafdal |
Narození | 13. srpna 1910 , Varšava, Ruské impérium |
Úmrtí | 4. dubna 1971 (60 let) Izrael |
Místo pohřbení | židovský hřbitov na Olivové hoře |
Kneset | 2., 3., 4., 5., 6., 7. |
Děti | Jehuda Ben Me'ir Jehošua Ben-Meir |
Příbuzní | Jehuda Ben Me'ir (syn) |
Alma mater | Yeshiva University New York University |
Profese | politik, rabín a advokát |
Náboženství | judaismus |
Commons | Shlomo-Yisrael Ben-Meir |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šlomo Jisra'el Ben Me'ir (hebrejsky שלמה-ישראל בן-מאיר, rodným jménem שלמה-ישראל רוזנברג, Šlomo Jisra'el Rosenberg, žil 13. srpna 1910 – 4. dubna 1971) byl rabín, izraelský politik a poslanec Knesetu za strany Mizrachi, Chazit datit le'umit a Mafdal.
Narodil se ve Varšavě v tehdejší Ruské říši (dnes Polsko). Studoval na ješivě Jicchaka Elchanana, absolvoval vysokoškolské studium na Yeshiva University a New York University. Získal osvědčení pro výkon profese rabína a doktorát z práva. Do roku 1940 působil v New Yorku jako právník. V letech 1940–1950 byl rabínem v židovské obci ve městě Hartford. V roce 1950 přesídlil do Izraele.[1]
Zapojil se do hnutí Mizrachi v USA, roku 1950 se stal světovým předsedou tohoto hnutí. V letech 1937–1941 zasedal ve vedení Židovského národního fondu a Keren ha-jesod v USA. Byl členem akčního výboru rabínského shromáždění v USA a Kanadě. Podílel se na spojení hnutí Mizrachi a ha-Po'el ha-mizrachi. Ve straně Mafdal předsedal politickému odboru.[1]
V izraelském parlamentu zasedl poprvé po volbách v roce 1951, do nichž šel za stranu Mizrachi. Mandát získal ovšem až dodatečně, v srpnu 1952, jako náhradník. Stal se členem parlamentního výboru pro vzdělávání a kulturu a výboru House Committee. Uspěl i ve volbách v roce 1955, nyní za stranu Chazit datit le'umit (Národní náboženská fronta). V průběhu funkčního období se tato formace dočasně přejmenovala na ha-Po'el ha-mizrachi-Mizrachi, ale pak získala název Národní náboženská strana (Mafdal). Byl členem výboru pro záležitosti vnitra, výboru pro ústavu, právo a spravedlnost, výboru House Committee, výboru pro ekonomické záležitosti, výboru finančního a výboru pro vzdělávání a kulturu. Za Mafdal získal mandát i ve volbách v roce 1959. Nastoupil jako člen do výboru pro ekonomické záležitosti a výboru finančního. Za Mafdal byl zvolen ve volbách v roce 1961. Byl místopředsedou Knesetu a členem výboru pro ústavu, právo a spravedlnost, výboru pro zahraniční záležitosti a obranu, výboru finančního a výboru pro jmenování soudců. Na kandidátní listině Mafdal se dočkal zvolení i ve volbách v roce 1965. Stal se členem výboru pro ústavu, právo a spravedlnost, výboru pro zahraniční záležitosti a obranu, finančního výboru a výboru pro jmenování soudců. Opětovně byl zvolen na kandidátce Mafdal ve volbách v roce 1969. Zastával post předsedy výboru pro ústavu, právo a spravedlnost a člena výboru finančního, výboru pro zahraniční záležitosti a obranu a výboru pro jmenování soudců.[1] Zemřel v průběhu funkčního období. V křesle poslance ho nahradil jeho syn Jehuda Ben Me'ir.
Zastával i četné vládní funkce. V 50. a 60. letech 20. století by náměstkem ministra sociální péče, ministra vnitra i ministra zdravotnictví.[1]