Andrés Molteni | |
---|---|
Andrés Molteni na French Open 2019 | |
Přezdívka | Molto[1] |
Stát | Argentina |
Datum narození | 15. března 1988 (36 let)[2] |
Místo narození | Buenos Aires, Argentina[2] |
Bydliště | Buenos Aires, Argentina[2] |
Výška | 180 cm[2] |
Hmotnost | 70 kg[2] |
Profesionál od | 2005[2] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 2 097 057 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–2 |
Tituly | 0 ATP, 1 challenger, 15 ITF |
Nejvyšší umístění | 181. místo (9. května 2011) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
French Open | 3. kolo kvalifikace (2014) |
Wimbledon | 1. kolo kvalifikace (2011) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 217–181 |
Tituly | 18 ATP, 23 challengerů, 32 ITF |
Nejvyšší umístění | 7. místo (21. srpna 2023) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2024) |
French Open | čtvrtfinále (2023) |
Wimbledon | 3. kolo (2022) |
US Open | čtvrtfinále (2023, 2024) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | základní skupina (2023) |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
French Open | 1. kolo (2023) |
Wimbledon | 1. kolo (2017, 2023) |
US Open | 1. kolo (2017) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | světová baráž (2017) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 28. dubna 2024
Andrés Molteni (* 15. března 1988 Buenos Aires) je argentinský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál osmmnáct turnajů ve čtyřhře včetně Cincinnati Masters 2023. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct singlových a padesát pět deblových titulů.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2011 na 181. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2023 na 7. místě. Trénuje ho bývalý tenista Leonardo Olguín.[1][2]
V argentinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 astanskou světovou baráží proti Kazachstánu, v níž prohrál po boku Máxima Gonzáleze čtyřhru. Argentinci odešli poraženi 2:3 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 2–2 ve čtyřhře.[4]
Argentinu reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde zasáhl s Horaciem Zeballosem do mužské čtyřhry. V úvodním kole je však vyřadili Britové Jamie Murray s Nealem Skupskim až dvoubodovým rozdílem v rozhodujícím supertiebreaku.
Na okruhu ITF debutoval v květnu 2005 na turnaji v argentinské Córdobě dotovaném 10 tisíci dolary. V úvodním kole podlehl krajanovi Demianu Gschwendovi.[3] Jediný challenger ve dvouhře vyhrál během února 2011 v ekvádorském Salinasu na ATP de Diario Expreso. Do finále prošel přes Delbonise a Dutru da Silvu. V závěrečném utkání zdolal stého hráče žebříčku Horacia Zeballose.[5][3]
Na okruhu ATP Tour debutoval únorovým Copa Claro 2011 v rodném Buenos Aires, když s Facundem Bagnisem obdrželi divokou kartu do čtyřhry. V prvním kole je vyřadili Italové Daniele Bracciali s Potitem Staracem. Hlavní soutěž dvouhry si na túře ATP zahrál jen dvakrát, a to na Argentina Open 2012 a 2015. V obou případech prohrál své úvodní zápasy.[5][3] Do premiérového finále postoupil ve čtyřhře Istanbul Open 2016, do níž zasáhl s vítězem istanbulské dvouhry Diegem Schwartzmanem. V závěrečném duelu však nestačili na italsko-izraelský pár Flavio Cipolla a Dudi Sela.[6] První titul pak získal na srpnovém BB&T Atlanta Open 2016, kde se poprvé jeho spoluhráčem stal krajan Zeballos. Ve finále přehráli Švédy Johana Brunströma a Andrease Siljeströma.[7] Trofeje z antukových Generali Open Kitzbühel 2018[8] a Córdoba Open 2019[9] vybojoval s Čechem Romanem Jebavým.
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2016. Ve druhém kole s Federicem Delbonisem nestačili na pozdější španělské šampiony Feliciana Lópeze a Marca Lópeze. V singlu si na majorech zahrál tři kvalifikace. Do posledního kvalifikačního kola postoupil na Roland Garros 2014, kde podlehl 123. hráči světa Andreasi Beckovi z Německa.[5]
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | květen 2016 | Istanbul, Turecko | antuka | Diego Schwartzman | Flavio Cipolla Dudi Sela |
3–6, 7–5, [7–10] |
Vítěz | 1. | srpen 2016 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | Horacio Zeballos | Johan Brunström Andreas Siljeström |
7–6(7–2), 6–4 |
Vítěz | 2. | květen 2017 | Lyon, Francie | antuka | Adil Shamasdin | Marcus Daniell Marcelo Demoliner |
6–3, 3–6, [10–5] |
Vítěz | 3. | červenec 2017 | Umag, Croatia | antuka | Guillermo Durán | Marin Draganja Tomislav Draganja |
6–3, 6–7(4–7), [10–6] |
Vítěz | 4. | únor 2018 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Horacio Zeballos | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
6–3, 5–7, [10–3] |
Finalista | 2. | duben 2018 | Budapešť, Maďarsko | antuka | Matwé Middelkoop | Dominic Inglot Franko Škugor |
7–6(10–8), 1–6, [8–10] |
Vítěz | 5. | srpen 2018 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Roman Jebavý | Daniele Bracciali Federico Delbonis |
6–2, 6–4 |
Vítěz | 6. | únor 2019 | Córdoba, Argentina | antuka | Roman Jebavý | Máximo González Horacio Zeballos |
6–4, 7–6(7–4) |
Finalista | 3. | říjen 2019 | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Simone Bolelli | Marcelo Demoliner Matwé Middelkoop |
1–6, 2–6 |
Finalista | 4. | únor 2020 | Córdoba, Argentina | antuka | Leonardo Mayer | Marcelo Demoliner Matwé Middelkoop |
3–6, 6–7(4–7) |
Finalista | 5. | duben 2021 | Sardegna, Itálie | antuka | Simone Bolelli | Lorenzo Sonego Andrea Vavassori |
3–6, 4–6 |
Vítěz | 7. | září 2021 | Nur-Sultan, Kazachstán | tvrdý (h) | Santiago González | Jonatan Erlich Andrej Vasilevskij |
6–1, 6–2 |
Vítěz | 8. | listopad 2021 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Santiago González | Ajsám Kúreší Jean-Julien Rojer |
6–2, 6–2 |
Vítěz | 9. | únor 2022 | Córdoba, Argentina (2) | antuka | Santiago González | Andrej Martin Tristan-Samuel Weissborn |
7–5, 6–3 |
Vítěz | 10. | únor 2022 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Santiago González | Fabio Fognini Horacio Zeballos |
6–1, 6–1 |
Vítěz | 11. | 16. října 2022 | Gijón, Španělsko | tvrdý (h) | Máximo González | Nathaniel Lammons Jackson Withrow |
6–7(6–8), 7–6(7–4), [10–5] |
Finalista | 6. | 2. října 2022 | Tel Aviv, Izrael | tvrdý (h) | Santiago González | Rohan Bopanna Matwé Middelkoop |
2–6, 4–6 |
Finalista | 7. | 30. října 2022 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Santiago González | Alexander Erler Lucas Miedler |
3–6, 6–7(1–7) |
Vítěz | 12. | únor 2023 | Córdoba, Argentina (3) | antuka | Máximo González | Sadio Doumbia Fabien Reboul |
6–4, 6–4 |
Vítěz | 13. | únor 2023 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | Máximo González | Juan Sebastián Cabal Marcelo Melo |
6–1, 7–6(7–3) |
Vítěz | 14. | duben 2023 | Barcelona, Španělsko | antuka | Máximo González | Wesley Koolhof Neal Skupski |
6–3, 6–7(8–10), [10–4] |
Vítěz | 15. | červenec 2023 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Máximo González | Mackenzie McDonald Ben Shelton |
6–7(4–7), 6–2, [10–6] |
Vítěz | 16. | srpen 2023 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Máximo González | Jamie Murray Michael Venus |
3–6, 6–1, [11–9] |
Vítěz | 17. | únor 2024 | Córdoba, Argentina | antuka | Máximo González | Sadio Doumbia Fabien Reboul |
6–4, 6–1 |
Vítěz | 18. | duben 2024 | Barcelona, Španělsko (2) | antuka | Máximo González | Hugo Nys Jan Zieliński |
4–6, 6–4, [11–9] |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrés Molteni na anglické Wikipedii.