Archibald Primrose | |
---|---|
Premiér Spojeného království | |
Ve funkci: 5. března 1894 – 22. června 1895 | |
Panovník | Viktorie |
Předchůdce | William Gladstone |
Nástupce | Robert Cecil |
Stranická příslušnost | |
Členství | Liberální strana |
Narození | 7. května 1847 Londýn |
Úmrtí | 21. května 1929 Epsom, Surrey |
Místo pohřbení | Dalmeny Kirk |
Choť | Hannah Primrose, Countess of Rosebery (od 1878) |
Rodiče | Archibald Primrose, Lord Dalmeny a Wilhelmina Powlettová, vévodkyně z Clevelandu |
Děti | Sybil Grant Harry Primrose Neil Primrose Peggy Crewe-Milnes, Marchioness of Crewe |
Příbuzní | Constance Wyndham, Baroness Leconfield[1] (sourozenec) Charles Grant of Cotes[2] (vnuk) |
Alma mater | Christ Church, Oxford |
Profese | politik, diplomat, životopisec a spisovatel |
Ocenění | Podvazkový řád (1892) honorary Fellow of the Royal College of Surgeons (1900) Královský Viktoriin řetěz (1917) Společník Britské akademie člen Královské společnosti |
Podpis | |
Commons | Archibald Primrose, 5th Earl of Rosebery |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Archibald Philip Primrose, 5. hrabě z Rosebery (Archibald Philip Primrose, 5th Earl of Rosebery, 1st Earl of Midlothian, 5th Viscount Innerkeathing, 1st Viscount Mentmore, 5th Baron Primrose and Rosebery, 2nd Baron Rosebery, 1st Baron Epsom) (7. května 1847, Londýn – 21. května 1929, Epsom, Surrey), byl britský státník, významný činitel Liberální strany. Třikrát byl britským ministrem zahraničí a v letech 1894–1895 krátce premiérem. Poté se v politice již neangažoval, ale do smrti zastával řadu funkcí v regionální správě a na univerzitách, získal Podvazkový řád. Díky sňatku s dědičkou bankéřského rodu Rothschildů byl v britských dějinách nejbohatším předsedou vlády.
Pocházel ze starého skotského rodu, narodil se jako syn Archibalda Primrose, lorda Dalmenyho (1809–1851), který byl poslancem Dolní sněmovny a zastával funkci civilního lorda admirality ve vládě Williama Lamba. Po smrti svého otce roku 1851 byl titulován jako lord Dalmeny. Studoval na Eton College a poté na Christ Church v Oxfordu. Po smrti svého dědečka roku 1868 zdědil titul hraběte z Rosebery, který ho ale neopravňoval k členství ve Sněmovně lordů, protože se jednalo o skotský šlechtický titul. Skotsko bylo v parlamentu reprezentováno 16 členy, kteří byli voleni na každé funkční období parlamentu. Nicméně jeho dědovi byl roku 1828 udělen titul baron z Rosebery, který byl součástí šlechty britské a tudíž zahrnoval i právo účasti v horní komoře parlamentu.
Benjamin Disraeli ho lákal do Konzervativní strany, ale úspěšnější byl vůdce Liberální strany William Gladstone. Pomáhal mu prosadit návrh zákona, kterým měla být vytvořena irská samospráva a autonomie, ve Sněmovně lordů, ale neuspěl a zákon byl horní komorou vetován. V roce 1881 byl jmenován členem Tajné rady, zastával funkce státního podsekretáře vnitra (1881–1883) a ministra veřejných prací (1884–1885). Po ovdovění (1890) se dočasně stáhl do soukromí, ale na žádost královny Viktorie se vrátil do vysoké politiky. Stal se vůdcem frakce liberálů ve Sněmovně lordů a v Gladstoneho třetí a čtvrté vládě zastával funkci ministra zahraničí (1892–1894). Poté, co se roku 1894 Gladstone stáhl z politiky, stal se jeho nástupcem ve funkci premiéra (1894–1895). Jeho působení na této pozici bylo spíše neúspěšné. Zatímco jeho návrhy v zahraniční politice byly blokovány levicovým křídlem liberálů, návrhy na změny v domácí politice byly zastaveny v horní komoře parlamentu. I v jeho vlastní vládě panovaly rozpory, Primrose ztratil zájem o prosazování svých politických záměrů proti dalším premiérům Asquitovi a Bannermanovi. Roku 1895 předložila vláda do parlamentu návrh zákona požadující navýšení rozpočtu vlády. Ten byl jen malým počtem hlasů odmítnut. Primrose poté všechny překvapil tím, že označil hlasování o tomto zákonu jako vyjádření nedůvěry vládě a kabinet rozpustil. Jeho nástupcem ve funkci předsedy vlády se stal Robert Cecil.
Na funkci vůdce liberálů rezignoval v říjnu 1896. Poté se oddělil z hlavního křídla strany a stal se jejím důrazným kritikem. Po návratu liberálů k moci v roce 1905 odmítl nabídku na vstup do vlády. Do smrti ale zastával úřady lorda místodržitele ve skotských hrabstvích Linlithgow (1873–1929) a Midlothian (1884–1929). Byl též lordem rektorem univerzity v Glasgow (1899–1902) a kancléřem univerzity v Londýně (1902–1929), v roce 1910 byl pověřen mimořádnou diplomatickou misí do Vídně. Ke svým zděděným titulům získal v roce 1911 britský peerský titul hraběte z Midlothianu. Byl rytířem Podvazkového řádu (1892) a Bodlákového řádu (1895).
Po předcích zdědil statky ve Skotsku s hlavním rodovým sídlem Dalmeny House. Sňatkem získal honosný zámek Mentmore Towers (Buckinghamshire), kde se však zdržoval jen zřídka a část vybavení přemístil do Skotska na zámek Dalmeny House. Jeho hlavním sídlem byl zámek The Durdans (Norfolk), který koupil v roce 1874. Zde často pobýval a hostil tu řadu významných osobností včetně členů královské rodiny. Nakonec tu také zemřel a sídlo přešlo dědictvím na jeho starší dceru Sybil.
V roce 1878 se oženil s Hannah Rotschildovou (1851–1890), jedinou dcerou a dědičkou židovského bankéře Mayera Rothschilda. Ta po otci zdědila dva milióny liber v hotovosti, nově postavený zámek Mentmore Towers a umělecké sbírky nevyčíslitelných hodnot. Z jejich manželství pocházely čtyři děti:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Archibald Philip Primrose, 5th Earl of Rosebery na anglické Wikipedii.