Artur Fischer

Tento článek je o německém vynálezci a podnikateli. O českém malíři a grafikovi pojednává článek Artur Fischer (malíř).
Artur Fischer
Narození31. prosince 1919
Waldachtal
Úmrtí27. ledna 2016 (ve věku 96 let)
Waldachtal
Povolánípodnikatel a vynálezce
Zaměstnavatelfischerwerke
OceněníKříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1968)
Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska (1980)
Prsten Wernera von Siemense (1990)
záslužný velkokříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2006)
medaile Rudolfa Diesela
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Základní stavební díl stavebnice fischertechnik
Model robota

Artur Fischer (31. prosince 1919 Tumlingen, dnes část města Waldachtal ve Schwarzwaldu – 27. ledna 2016)[1] byl německý vynálezce, podnikatel a zakladatel firmy Artur Fischer GmbH & Co.KG.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Artur Fischer se narodil jako nejstarší syn v rodině krejčího Georga a Pauliny Fischerových. V letech 1930 až 1933 navštěvoval reálku v Dornstettenu. Poté se vyučil stavebním zámečníkem[2] u zámečnického mistra Wilhelma Müssiga ve Stuttgartu.[3] Z Hitlerjugend vystoupil.[2] Jeho přáním při nástupu vojenské služby bylo stát se letcem nebo alespoň důstojníkem, ale kvůli tomu, že nosil brýle, a také kvůli chybějící maturitě se mu tento sen nevyplnil. Místo toho sloužil jako letecký mechanik u Jagdgeschwader 52.[4] S touto jednotkou se účastnil bitvy u Stalingradu. Z obklíčeného „kotle“ podle vlastních slov „unikl posledním letadlem“.[5] Na italské frontě padl do britského zajetí, z nějž se mu podařilo uprchnout. V roce 1946 se vrátil domů, kde začal pracovat v konstrukční kanceláři Edgara Rößgera. Zde však nebyl spokojen.

27. května 1947 se ve Freudenstadtu oženil s Ritou Gonser (1925–2013), dcerou Maxe a Wilhelminy Gonser ze sousedního Lützenhardtu.[6]

Tovární areál fischerwerke ve Waldachtalu

V roce 1948 založil v Hörschweileru malou dílnu Artur Fischer GmbH & Co. KG. Ta se postupem času rozrostla a stala se známou jako fischerwerke.

Artur Fischer je držitelem 1136 patentů a 5867 chráněných vzorů (stav ke konci roku 2013).[7] Na konci roku 2013 měla firma fischerwerke celkově registrováno více než 8700 patentů). Thomas Alva Edison, kterého chtěl Artur Fischer překonat, měl na svém „kontě“ 1093 patentů.

K nejznámějším vynálezům Artura Fischera patří Fischer S nylonová hmoždinka z roku 1958, stavebnice fischertechnik (1965 obdoba Lega, ale více technicky zaměřená).

V roce 2012 dosáhly pobočky Fischer Group po celém světě obratu přes 618 miliónů eur, většinu díky produkci kotevní a upevňovací techniky. Společnost, kterou vede od roku 1980 syn Klaus Fischer, produkovala v roce 2004 jen v jediném závodě ve Waldachtalu sedm miliónů hmoždinek každý den.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1986 byl oceněn Medailí Rudolfa Diesela. V roce 1990 byl Artur Fischer vyznamenán Prstenem Wernera von Siemense. Získal též Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska. V roce 2014 získal za celoživotní dílo cenu European Inventor Award.[8][9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://www.lidovky.cz/zemrel-nemecky-edison-vynalezce-hmozdinky-f2u-/lide.aspx?c=A160131_193434_lide_ELE
  2. ↑ a b Jan Sellner: Zum Tod von Artur Fischer. Ein Leben voller Einfälle. In: Stuttgarter Nachrichten, 29. ledna 2016.
  3. ↑ Frank Holzhauer: Artur Fischer. In: cc-c.de, 28. února 2005.
  4. ↑ Alexander Smoltczyk: Zum Tod von Artur Fischer: Daniel Dübeltrieb. In: SpOn, 29. ledna 2016.
  5. ↑ Aussage von Artur Fischer im Dokumentarfilm: Artur Fischer – Der Dübelkönig aus dem Schwarzwald. In: SWR, 8. dubna 2010.
  6. ↑ Traueranzeige: Rita Fischer. In: Schwarzwälder Bote, August 2013, (PDF; 431 kB, archived by WebCite at).
  7. ↑ Peter Koller: Europäischer Erfinderpreis. Technik-Oscar für die Erfinderlegende Artur Fischer. In: Elektronikpraxis, 17. června 2014.
  8. ↑ Mitteilung auf der Webseite des EPA
  9. ↑ Richard Friede: Artur Fischer. Ein Dübel für die Welt. Preis für das Lebenswerk, in: Handelsblatt, Nr. 118 vom 24. Juni 2014, S. 20.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Helmut Engisch / Michael Zerhusen: Die Fischers: Eine schwäbische Dübel-Dynastie. Theiss, ISBN 3-8062-1341-0
  • Kathrin Wilkens: Der Herr der Dübel v: Technology Review (německé vydání), květen 2004, strana 92.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]