Edward Bernard Raczyński

Edward Bernard Raczyński
4. Prezident Polska
Ve funkci:
8. dubna 1979 – 8. dubna 1986
Předseda vládyKazimierz Sabbat
PředchůdceStanisław Ostrowski
NástupceKazimierz Sabbat
2. Ministr zahraničních věcí Polska
Ve funkci:
22. srpna 1941 – 14. července 1943
PrezidentWładysław Raczkiewicz
Předseda vládyWładysław Sikorski, Stanisław Mikołajczyk
PředchůdceAugust Zaleski
NástupceTadeusz Romer
člen Výboru tří 
Ve funkci:
1954 – 1972
Spolu s ním: Władysław Anders, Tomasz Arciszewski, Tadeusz Bór-Komorowski, Roman Odzierzyński, Stanisław Mglej, Alfred Urbański, Stanisław Kopański
PředchůdceAugust Zaleski
(Prezident)
NástupceStanisław Ostrowski
(Prezident)
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý politik
Narození19. prosince 1891
Zakopane, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (dnešní Polsko)
Úmrtí30. července 1993 (ve věku 101 let)
Londýn, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
ChoťLady Joyous Markham (zemřela)
Cecylia Jaroszyńska (zemřela)
Aniela Lilpop
RodičeEdward Aleksander Raczyński a Rosa Potocká
Alma materJagellonská univerzita
Jan III Sobieski High School in Kraków
Zaměstnánípolitik, diplomat, spisovatel
Profesediplomat, politik, spisovatel a historik
OceněníŘád bílé orlice
Velkokříž Řádu rumunské koruny
velkokříž Řádu Pia IX.
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky
velkokříž Řádu Dannebrog
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Bernard Raczyński (19. prosince 1891 Zakopane – 30. července 1993 Londýn) byl polský diplomat, politik a spisovatel, v letech 1979–1986 polský prezident v exilu.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Edward Bernard Maria Raczyński se narodil v Zakopaném do polské aristokratické rodiny. Jeho otcem byl hrabě Edward Aleksander Raczyński a jeho matkou Róża rozená vévodkyně Potocká. Dětství trávil v krakovském paláci Pod Baranami a v rodinném sídle v Rogalinu. Studoval práva v Lipsku, Krakově a v Londýně (London School of Economics), doktorát získal v roce 1915 na Jagellonské univerzitě. V listopadu vstoupil do armády obnoveného Polska, odtud byl v květnu 1919 povolán k diplomatické službě. Až do roku 1925 pracoval na polských vyslanectvích a misích v Bernu, Kodani a v Londýně. Po návratu do Varšavy vedl oddělení mezinárodních smluv. V témže roce se oženil s dcerou uhlobarona Joyous rozenou Markham. Jeho žena záhy zemřela a v srpnu 1932 si vzal Cecylii Marii rozenou Jaroszyńska se kterou měl tři dcery. Na počátku téhož roku byl jmenován polským vyslancem u Společnosti národů a v roce 1934 se stal vyslancem ve Spojeném království. Jménem Polska podepsal 25. srpna 1939 britsko-polskou dohodu o vzájemné pomoci[1], která nakonec přivedla Británii k vyhlášení války Německu.

Po porážce Polska zůstal Raczyński v Londýně, kde nadále sloužil jako vyslanec polské exilové vlády a jeden z jejích významných členů. Mezi 22. červencem 1941 a 14. červencem 1943 byl ministrem zahraničí v kabinetu Władysława Sikorského. V této funkci předal Spojencům jednu z nejranějších a nejpřesnějších zpráv o probíhajícím holokaustu ("The mass extermination of Jews in German occupied Poland", Raczynski's "Note addressed to the Governments of the United Nations on December 10, 1942")[2] a žádal o zásah.[3][4]

Po roce 1945, když vláda Spojeného království přestala podporovat polskou exilovou vládu, zůstal Raczyński v Londýně, kde působil jako jeden z nejvýznamnějších členů tamější polské diaspory. Byl aktivní v různých exilových politických a společenských organizacích, včetně Fondu pomoci zemi, který aktivně podporoval demokratickou opozici v komunisty kontrolovaném Polsku. V letech 1954 a 1972 byl jedním z členů Výboru tří, kolektivního prezidentské orgánu polské exilové vlády. Byl také členem Výboru pro polské záležitosti a poradce různých britských vládních agentur a ministerstev.

V roce 1962 zemřela jeho druhá žena Cecylia Maria Raczyńska rozená Jaroszyńska.

V březnu 1979 se Raczyński stal polským prezidentem v exilu poté, co jej do funkce vybral odcházející prezident Stanisław Ostrowski. Současně Raczyński vybral svého nástupce, kterým byl předseda exilové vlády Kazimierz Sabbat.

V době, kdy Raczyński zastával prezidentský úřad (1979–1986), vzniklo v Polsku hnutí Solidarita. Raczyński upozorňoval západní země na události probíhající v Polsku a vytvářel úzké vazby s polským opozičním hnutím.

Raczyński zvažoval jmenovat svým nástupcem Władysława Bartoszewského, neboť chtěl vybrat někoho z vlasti a se silnými vazbami na opoziční hnutí, avšak Bartoszewski nabídku odmítl.[5]

Po skončení sedmiletého prezidentského mandátu 8. března 1986 rezignoval. Byl posledním polským prezidentem v exilu, který zastával významné úřady v dobách druhé polské republiky. Jeho nástupci: Kazimierz Sabbat a Ryszard Kaczorowski byli na začátku druhé světové války zhruba dvacetiletí.[6] Po odchodu z úřadu prezidenta by vysoce oceněn za znovusjednocení polské emigrace a reorganizaci polské exilové vlády.[7]

V sedmadevadesáti letech se oženil potřetí, vzal si Anielu Lilpopovou, se kterou po mnoho let žil. Zemřel 30. července 1993 ve svém domě v Londýně jako poslední potomek rodu. Rakev s jeho tělem byla pohřbena do rodinného mausolea v kapli v Rogalinu. Hrabě Raczyński v poslední vůli a závěti věnoval rodinný palác v Rogalinu a svoji knihovnu polskému národu. Byl nejdéle žijící hlavou polského státu a jedním z mála stoletých mezi evropskými politiky 20. století.[8]

V roce 2004 byla na domě kde žil a zemřel umístěna pamětní deska (v čísle 8 Lennox Gardens v londýnském Bromptonu).[9]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Stát Stuha Název Datum udělení
DánskoDánsko Dánsko komtur Řádu Dannebrog[10]
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko komtur Řádu tří hvězd[10]
PolskoPolsko Polsko rytíř Řádu znovuzrozeného Polska[10][11] 1923, 2. května
důstojník Řádu znovuzrozeného Polska[12]
komtur Řádu znovuzrozeného Polska[10][13] 1933, 10. listopadu
velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska[14] 1937, 11. listopadu
velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska 1979, 8. dubna
rytíř Řádu bílé orlice[15][16]
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky 1991
RumunskoRumunsko Rumunsko[10] komtur Řádu rumunské hvězdy
Řád rumunské koruny I. třídy 1933
Spojené královstvíSpojené království Spojené království čestný rytíř velkokříže Řádu britského impéria[16][17] 1991
Medaile stříbrného jubilea krále Jiřího V.[18] 1935, 6. května
VatikánVatikán Vatikán velkokříž Řádu Pia IX.[16] 1991

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Edward Bernard Raczyński (1932)
    Edward Bernard Raczyński (1932)
  • Sarkofág Edwarda Raczyńskiego v obci Rogalin
    Sarkofág Edwarda Raczyńskiego v obci Rogalin
  • Pomník před 'Pałacem Krasińskich na Ursynowie' (ul. Nowoursynowska 166, Varšava)
    Pomník před 'Pałacem Krasińskich na Ursynowie' (ul. Nowoursynowska 166, Varšava)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Agreement of Mutual Assistance between the United Kingdom and Poland-London (1939) znění smlouvy v angličtině na Wikizdrojích
  2. ↑ "Hromadné zabíjení Židů v Německem okupovaném Polsku, nóta určená vládám Spojených národů z 10. prosince 1942" zveřejněná později (30. prosince 1942) polským ministerstvem zahraničí a rozeslaná jako brožura politikům a médiím, dostupné on-line
  3. ↑ Martin Gilbert, Auschwitz and the Allies, 1981 (Pimlico edition, p. 96) „Další výzva k zásahu přišla od polského velvyslance hraběte Raczynského, který na schůzce s Anthony Edenem ráno 1. prosince 1940 upozornil ministerstvo zahraničí na rozsáhlé vyhlazování Židů v Polsku“ (...) Raczyński přednesl dva návrhy: „varovat Lavala“ před dalšími deportacemi z Francie a na schůzce představitelů okupovaných zemí prodiskutovat a zveřejnit fakta o pronásledování Židů. Avšak britské ministerstvo zahraničí myšlenku schůzky odmítlo.
  4. ↑ Walter Laqueur, The terrible secret, 1980 (Penguin edition, p. 236). „Polský ministr zahraničí hrabě Raczyński přednesl 18. ledna 1943 Spojenecké radě následující požadavky: a) Bombardování Německa jako odvetu za pokračující vyhlazování polských Židů. b) Přimět Berlín, aby dovolil Židům opustit Německem okupované země. c) Požadovat od Spojenců a od neutrálních zemí přijetí Židů, kteří opustili nebo by mohli opustit Německem okupované země. Raczyński dále nerozvíjel požadavky na odvetná opatření vůči německým válečným zajatcům a vůči Němcům žijícím v zemích Spojenců, protože jsou v rozporu s přijatými normami mezinárodního práva. Anthony Eden, který jednal z pověření britské vlády, polské požadavky odmítl a nabídl jen neurčité sliby intervence v některých neutrálních zemích.“
  5. ↑ Michał Komar, Władysław Bartoszewski, Skąd pan jest? (rozsáhlý rozhovor). Świat Książki, Warszawa, 2006
  6. ↑ "Prezydenci Rzeczypospolitej Polskiej na Uchodzstwie, 1939–1990" (The Presidents of the Polish Republic in exile), Rada Ochrony Pamięci Walk i Męczeństwa, Warszawa 2002
  7. ↑ www.primus.com.pl [online]. [cit. 03-02-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-05-2007. 
  8. ↑ Podrobnosti uvedeny též v nekrologu a ve stručném životopise historika a spisovatele Adama Zamojského v článku pro "The Independent" z 31. července 1993 : http://www.independent.co.uk/news/people/obituary-count-edward-raczynski-1488283.html
  9. ↑ Blue plaque for Polish statesman Count Edward Raczyński. www.gov-news.org. Government News, 24 May 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-02. 
  10. ↑ a b c d e ŁOZA, Stanisław. Czy wiesz kto to jest?. 2. vyd. Varšava: Główna Księgarnia Wojskowa, 1938. 607 s. Dostupné online. 
  11. ↑ PREZYDIUM, Polska Rada Ministrów. Order Odrodzenia Polski : trzechlecie pierwszej kapituły : 1921-1924. Varšava: [s.n.], 1926. Dostupné online. S. 36. 
  12. ↑ ZAGRANICZNEJ, Stowarzyszenie Samopomoc Urzędników Polskiej Służby; ZAGRANICZNYCH (1918-1939), Ministerstwo Spraw; ZAGRANICZNEJ, Stowarzyszenie Samopomoc Urzędników Polskiej Służby. Rocznik Służby Zagranicznej Rzeczypospolitej Polskiej według stanu na 1 kwietnia 1938. [s.l.]: Ministerstwo Spraw Zagranicznych (1918-1939 Dostupné online. 
  13. ↑ Zarządzenie o nadaniu Wielkiej Wstęgi Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Komandorskiego z Gwiazdą Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Komandorskiego Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Oficerskiego Orderu Odrodzenia Polski oraz Krzyża Kawalerskiego Orderu Odrodzenia Polski.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-09. 
  14. ↑ Zarządzenie o nadaniu Wielkiej Wstęgi Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Komandorskiego z Gwiazdą Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Komandorskiego Orderu Odrodzenia Polski, Krzyża Oficerskiego Orderu Odrodzenia Polski oraz Krzyża Kawalerskiego Orderu Odrodzenia Polski.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-09. 
  15. ↑ Krzysztof Filipow: Order Orła Białego. Wyd. Białystok 1995. S. 55.
  16. ↑ a b c VAN DUREN, Peter Bander. Orders of knighthood and of merit. Londýn: Colin Smythe-Gerrards Cross, 1995. ISBN 0-86140-380-0. 
  17. ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01. 
  18. ↑ Dziennik Urzędowy Ministerstwa Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej. č. 9, S. 231, 1936 Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ministři zahraničních věcí Polska
Druhá Polská republika (1918–1939)
Exilová vláda (1939–1945)
Polská lidová republika (1944–1989)
Třetí Polská republika (od 1989)