Guelfové a ghibellini

Guelfové a ghibellíni
	konflikt: Boj o investituru
	Ilustrace znázorňující potyčku mezi milicemi ve městě Bologna ve 14. století, Kronika Giovanniho Sercambi z Luccy
Trvání	1125–1186 první fáze; 1216–1392 druhá fáze
Místo	severní a střední Itálie, Apeninský poloostrov
Výsledek	první fáze: Kostnický mír (1186); druhá fáze: patová situace (1392) úpadek istalských svobodných komun a rozmach signorií,; vymření štaufské dynastie,; dobytí Sicílie Karlem z Anjou,; oslabení císařské moci nad Itálií,; interregnum po vládě Fridricha II. Štaufského,; rozšíření morové nákazy.;
Strany
guelfové 1125–1186: Papežský stát (Svatý stolec); Lombardská liga; guelfové se spojenci; 1216–1392:; Welfové v Říši; Lombardská liga; Sicílie věrná Anjouvcům; Papežský stát; Bologna; florentští guelfové; Milán pod della Torre; Janov; Siena; Lucca; Ferrara; Montferrat guelfů; Ancona; Patria del Friuli; Massa; Lodi; Mantova; Arezzo guelfů; Perugia; Cremona; Orvieto; Brescia; Prato; další italská města;	ghibellíni 1125–1186: Svatá říše římská; Pavia; Cremona; Como; Montferrat; ghibellíni se spojenci; 1216–1392:; Štaufové v Říši; Sicílie věrná Štaufům; Urbino; Treviso; Florencie ghibellinů; Milán pod della Torre; Milán Viscontiů; Pisa; Siena; Modena; Montferrat ghibellinů; Savojsko; Saluzzo; Pavia; Terni; Massa; Arezzo ghibellinů; Asti; Novara; Verona; další italská města; Nikájské císařství;
Velitelé
1125–1186:; Guido da Landriano; Alexandr III.1216–1392:; Ota IV. Brunšvický; Řehoř IX.; Celestýn IV.; Jan XXII.; Celestýn IV.; Ottaviano degli Ubaldini; Karel z Anjou; Jan III. z Armagnacu; Azzo VII. d'Este; Vilém VII. z Montferratu	1125–1186 :; Fridrich Barbarossa1216–1392:; Fridrich II. Štaufský; Jindřich VII.; Ludvík IV. Bavor; Ezzelino III. da Romano; Enzio Sardinský; Manfréd Sicilský †; Guido I. da Montefeltro
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guelfové (italsky guelfi) a ghibellíni (ghibellini) byla dvě mocenská seskupení italských (i německých) šlechtických rodů a měst, která v době středověku bojovala mezi sebou o ovládnutí území střední a severní Itálie. Název ghibellini vznikl zkomolením jména Waiblingen, rodového hradu Štaufů; guelfové je zase italský přepis jména rodu Welfů, kteří soupeřili se Štaufy a stranili papežům.

V době nástupu štaufské dynastie na císařský trůn (1138) se římsko-němečtí císaři snažili politicky i vojensky ovládnout území severní a střední Itálie, které formálně náleželo k Italskému království v Říši římské, avšak ve skutečnosti bylo pod silným vlivem papežů a severoitalské státy byly prakticky nezávislé. V roce 1157 císař Fridrich Barbarossa rozšiřuje název své říše o přídavné jméno „svatá“, tj. Svatá říše římská, což mělo demonstrovat jeho ambice vládnout nad územím Itálie a v Papežském státě.

Boje mezi guelfy a ghibellíny se rozrostly také o spor ohledně Sicilského království, která náleželo Štaufům, ale bylo lénem papežů. Po smrti Fridricha II. (1250) se papež Inocenc IV. rozhodl neudělit Konrádovi IV. království jako papežské léno. V roce 1263 uzavřel papež Urban IV. dohodu s Karlem z Anjou, který se výměnou za Království sicilské v léno neměl na oplátku snažit o ovládnutí Itálie. Karlova nadvláda, vysoké daně a expanzivní politika na Sicílii nakonec vedly k povstání zvanému Sicilské nešpory, která skončila vyhnáním Francouzů z ostrova a nastolení vlády aragonského krále Petra III. Velikého.

Konflikt mezi guelfy a ghibelliny skončil v roce 1392, kdy se octl v patové situaci.

Guelfové

Vlajka Guelfů

Guelfové (italsky guelfi) je italský přepis jména rodu Welfů. Welfové byl německý rod soupeřící se Štaufy o císařský trůn a v Itálii naopak stranili papežům a Anjouovcům. Do bojů proti Štaufům a jejich ghibellinským stoupencům je podpořili italský rod Este a italská města a italské městské státy:

Ghibellini

Vlajka Ghibellinů

Ghibellíni (italsky ghibellini) je zkomolenina jména Waiblingen, rodového hradu Štaufů. Štaufové byli mocným rodem vládnoucím ve Svaté říši římské a na Sicílii. Jako císaři a zároveň králové Itálie a Sicílie nemohli nečinně přihlížet osamostatňujícím se tendencím severoitalských měst a ani nárokům Anjouovců na Sicílii. Do bojů mezi nimi a papeži se k nim přidaly italské rody Gonzaga a Scala a dále jihoněmecká knížata, která je podporovala v boji o císařský trůn vůči Welfům. K této alianci patřila italská města a italské městské státy:

A připojila se některá další, jejichž podpora byla střídavá.

Města a městské státy proměnlivé oddanosti

Poznámky

↑ Římská komuna v roce 1144 vyhnala papeže z Říma a vyhlásila republiku loajální císaři. Fridrich Barbarossa měl však větší zájem o císařskou korunovaci v Římě, postavil se na stranu papeže a vydal vůdce komuny Arnolda z Brescie papežské moci, který byl poté popraven. V roce 1193 byla papežská vláda nad Římem obnovena.

Literatura

Franco Cardini: Ghibellinen, Lexikon des Mittelalters, díl. 4, str. 1436–1438.
Franco Cardini: Guelfen, Lexikon des Mittelalters, díl. 4, str. 1763–1765.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Guelfové a ghibellini na Wikimedia Commons
Guelphs and Ghibellines

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Římská komuna v roce 1144 vyhnala papeže z Říma a vyhlásila republiku loajální císaři. Fridrich Barbarossa měl však větší zájem o císařskou korunovaci v Římě, postavil se na stranu papeže a vydal vůdce komuny Arnolda z Brescie papežské moci, který byl poté popraven. V roce 1193 byla papežská vláda nad Římem obnovena.

[p. 1]