Honoré-Charles Reille | |
---|---|
Narození | 1. září 1774 nebo 1. září 1775 Antibes |
Úmrtí | 4. března 1860 nebo 1860 Paříž |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise |
Povolání | politik a voják |
Ocenění | velkokříž Řádu čestné legie maršál Francie jména vepsaná pod Vítězným obloukem rytíř Řádu sv. Michala rytíř Řádu svatého Ludvíka … více na Wikidatech |
Choť | Victoire Thècle Massénová |
Děti | André-Charles-Victor Reille Gustave-Charles-Prosper Reille René Reille |
Rod | Reille family |
Funkce | Member of the Chamber of Peers (1815–1830) senátor druhého Francouzského císařství (1852–1860) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Honoré-(nebo Henri)-Charles-Michel-Joseph, kníže Reille (1. září 1775 v Antibes – 1. března 1860 v Paříži) byl francouzský generál, maršál a pair.
Reille bojoval roku 1792 pod Dumouriezem a později byl pobočníkem Massény, s jehož dcerou se později oženil. Roku 1800 velitel Florencie a zástupce velitele italského generálního štábu. Roku 1803 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Roku 1805 ve válce proti Rakousku velel würtemberskému kontingentu, roku 1806-1807 bojoval u Jeny (14. října 1806), Pultusku a Ostrolenky. U Friedlandu (14. června 1807) byl Napoleonovým adjutantem. Ve válce na Pyrenejském poloostrově bojoval v Katalánsku a obsadil Figueres a Roses. Roku 1809 se účastnil bitvy u Wagramu (5. a 6. července) a vrátil se zpět do Španělska, kde se stal generálním guvernérem Navarry i Aragonska, velel portugalské armádě a s ní bojoval v bitvě u Vitorie (21. června 1813) a až do pádu Napoleona bojoval proti Wellingtonovi v Pyrenejích.
Po Napoleonově návratu z Elby se stal velitelem 2. sboru s kterým bojoval pod Neyem u Quatre-Bras (15. a 16. června 1815) a u Waterloo (18. června 1815). Roku 1819 byl jmenován pairem, roku 1847 maršálem Francie a roku 1852 senátorem.
Zemřel v Paříži a je pohřben na hřbitově Père-Lachaise v jednom hrobě se svým tchánem maršálem Massénou. Jeho syn Andre–Charles-Victor Reille (1815-1887) byl též generálem a od roku 1860 generálním adjutantem Napoleona III. Jemu připadla povinnost na bitevním poli u Sedanu předat kapitulační dopis Napoleona III. Vilémovi I.