Irácké letectvo

ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
القوة الجوية العراقية
Emblém iráckého letectva
Emblém iráckého letectva
ZeměIrákIrák Irák
Vznik22. dubna 1931
Typletectvo
Nadřazené jednotkyIrácké ozbrojené síly
Účast
Válkyanglo-irácká válka
první arabsko-izraelská válka
šestidenní válka
jomkipurská válka
irácko-íránská válka
válka v Zálivu
válka v Iráku
Občanská válka v Iráku (2014–2017)
válka proti Islámskému státu
Insignie
 Emblém letectva, užívaný jako trupový znak na některých transportních letounech
Znak na SOP
Letouny
BitevníL-159A
Suchoj Su-25
PrůzkumnéKing Air 350
StíhacíF-16C/D Fighting Falcon
CvičnéT-6A Texan II
T-50IQ Golden Eagle
DopravníDHC-6 Twin Otter
King Air 350
Pilatus PC-12
TransportníAn-32
C-130E Hercules
C-130J Super Hercules
Vrtulníky
BitevníAérospatiale Gazelle
VíceúčelovéBell 206
Původní znak používaný od založení letectva ve 30. letech až do invaze v roce 2003
USS Stark po zásahu dvěma iráckými raketami Exocet
Dassaulty Super Étendard iráckého letectva nenesly v roce 1983 žádné výsostné označení a byly nasazeny proti lodní dopravě v Perském zálivu[1]
Irácké letouny Iljušin Il-28 Beagle

Irácké letectvo (IQAF) (arabsky القوة الجوية العراقية‎, Al Qauwa al Džauwíja al Iráqíja) je letecká složka iráckých ozbrojených sil odpovědná za dohled nad národními hranicemi a nad územím Iráku. Také působí jako podpůrná síla iráckého námořnictva a irácké armády, kterou není problém rychle nasadit.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Irácké letectvo bylo založeno v roce 1931 během britské správy Iráku. Z počátku neslo oficiální název Royal Iraqi Air Force (RIAF), tedy Královské irácké vzdušné síly. Až na krátké období během druhé světové války irácké letectvo provozovalo převážně britská letadla, a to až do revoluce v roce 1958, kdy se nová irácká vláda začala orientovat na Sovětský svaz. Se založením RIAF se zároveň začalo s výstavbou dalších vybavených letišť, které bylo do té doby pouze v Bagdádu, např. v lokalitách Hinaidi, Shaiba a Habbaniya. Noví letci se školili na britské letecké akademii v Cranwellu.

Prvními letouny RIAF se stalo pět cvičných strojů de Havilland D.H.60T Gipsy Moth, dodaných 22. dubna 1931. V dodávkách následoval roj letounů de Havilland D.H.80 Puss Moth, které byly vybaveny pumovými závěsníky, radiostanicemi a kamerami. V roce 1934 irácké letectvo získalo dopravní letouny de Havilland D.H.84 Dragon, bojové Hawker Audax (Nisr), cvičné de Havilland Tiger Moth a množství pozemního vybavení.

V polovině 30. let začali britští vojenští poradci na čas opouštět zemi a společně se zvyšující se nezávislostí země zde začala působit Itálie. RIAF tak do své výzbroje v roce 1938 zařadilo 25 bitevních strojů Breda Ba.65 a čtyři dvoumotorové bombardovací letouny Savoia-Marchetti SM.79B, které však byly všechny zničeny během bojů s Brity v roce 1941.

Do roku 1940 pak Británie do Iráku dodala 15 stíhacích strojů Gloster Gladiator, několik dvoumotorových Avro Anson určených k bombardování, dopravní de Havilland Dragon Rapide a de Havilland D.H.90 Dragonfly. Z USA byly dodány lehké bombardéry Douglas DB-8A-4. V roce 1940 mělo RIAF šest operačních bojových squadron, organizovaných podle vzoru Royal Air Force.

V květnu 1941 došlo v Iráku k povstání, do čela vlády se dostal Rašíd Alí al-Kajlání a země se přeorientovala na německé spojence. Během leteckých bojů s RAF utrpělo RIAF značné ztráty, proto Němci do Iráku poslali 14 letounů Heinkel He 111H-6 od 4./KG 4 a 14 strojů Messerschmitt Bf 110D-3 z Řecka od jednotky 4./ZG 76. Italové pak do Iráku dodali 11 strojů Fiat CR.42. RAF si nadále udrželo převahu a až do konce druhé světové války irácké letectvo donutilo k nečinnosti.

Po vítězství Spojenců nastala změna politické orientace také v Iráku, byla obnovena probritská monarchie společně s obnovou RIAF. V roce 1946 irácké letectvo převzalo stíhací a stíhací-bombardovací stroje Hawker Fury F.Mk.I (55 kusů), dopravní de Havilland Dove a později rovněž cvičné de Havilland Chipmunk a transportní Bristol Freighter. Zároveň byla otevřena letecká akademie v Rashidu.

První proudové letouny převzalo RIAF v roce 1953. Nejdříve šest cvičných dvoumístných letounů de Havilland Vampire T.55 a následně 12 jednomístných stíhacích Vampirů F.B.52. O rok později přišlo 12 výkonnějších strojů de Havilland Venom F.B.50. Výzbroj se postupně rozšířila na nové Venomy, pozorovací letouny Auster A.O.P.6, de Havilland Devon, Avro Anson a další Freightery. U akademie byly používány cvičné vrtulové stroje Hunting Provost T.53 a vrtulníky Westland Dragonfly. V roce 1956 RIAF disponovalo více než stovkou letadel a patřilo v oblasti k silným letectvům. V roce 1957 RIAF získalo pět moderních stíhacích exemplářů Hawker Hunter F.6 z Británie, později doplněných o další belgické a nizozemské generálkované Huntery F.G.A.59. S touto výzbrojí RIAF vstoupilo do krátké federace s Jordánskem a státního převratu v létě 1958, kdy byla svržena monarchie s následným vyhlášením republiky El-Džamhúríja el-Irákija.

Nový režim přerušil britské spojenectví a v letech 1959–1960 se v zemi začali objevovat sovětští poradci. Jen od roku 1958 do roku 1959 bylo iráckému vojenskému letectvu dodáno 15 cvičných letadel Jak-11, 20 strojů MiG-15bis, 30 MiGů-15UTI, přes 100 exemplářů MiG-17, 12 Il-28, 20 An-2 a 13 Il-14M.

Důstojník iráckého letectva při výcviku na stroje F-16 v Arizoně
Cessna AC-208B Combat Caravan Iráckého letectva při cvičném odpalu střely Hellfire.

Dodávky obrovského množství sovětské letecké techniky pokračovaly také během 60. let 20. století, kdy irácké letectvo posílilo 20 letounů MiG-19S, 21 MiG-21F-13, 90 MiGů-21PF, přes 100 MiGů-21PFM, 12 MiGů-21UM, 50 Su-7BMK, 8 bombardérů Tu-16K, 12 transportních An-12B, 8 vrtulníků Mi-1 a 35 Mi-4.

Tyto dodávky značně snížily závislost Iráku na Velké Británii, která v tomto období dodala iráckému letectvu pouze 20 cvičných strojů BAC Jet Provost a 12 vrtulníků Westland Wessex. Z Francie bylo dodáno také 60 lehkých víceúčelových vrtulníků SA.316 Alouette III.

Po Šestidenní válce, během které přišlo irácké letectvo o 20 letadel, inicioval Baasistický Irák program dovybavení svých leteckých sil novými stroji sovětské výroby. Dodávky sovětské letecké techniky zintenzivnily po roce 1972, kdy byla podepsána sovětsko-irácká dohoda o dvacetiletém přátelství a spolupráci. Tato dohoda Iráku umožnila vybavení svého letectva 40 novými MiGy-21MF, 12 bombardéry Tu-22, jedenácti An-24, 10 An-26, 16 vrtulníky Mi-6 a 150 Mi-8. Mezitím začaly ke zlepšení pilotního výcviku přicházet československé letouny Aero L-29 Delfín.

Dne 7. října 1973 se irácké letectvo zapojilo do probíhající Jomkipurské války, během níž přišlo o 21 strojů Hunter a MiG-21.

Když v roce 1979 přišel k moci Saddám Husajn, letectvo narůstalo velmi rychle. Irák začal objednávat více sovětských a francouzských letadel. Vrchol přišel několik let po dlouhé a krvavé irácko-íránské válce v letech 1980 až 1988, kdy se letectvo skládalo z více než 950 letadel včetně Dassault Mirage F1EQ, MiG-25 a MiG-29 a stalo se jednou z největších vzdušných sil v regionu.

Jeho pád přišel během války v Zálivu a pokračoval, když koaliční síly vymáhaly bezletové zóny na severu a jihu Iráku vyhlášené OSN. Zbytky iráckého letectva byly zničeny během invaze do Iráku v roce 2003. V současné době letectvo prodělává přestavbu a většinu výcviku a letadel dostává z USA.

V červnu 2014 se rozhodl Irák zakoupit, kvůli pokračujícím bojům s bojovníky Islámského státu v Iráku a Levantě, od Ruska a Běloruska použité letouny Suchoj Su-25 a údajně i Suchoj Su-30, a helikoptéry Mil Mi-28 a Mil Mi-35.[2] Došlo také k nákupu českých lehkých bojových strojů Aero L-159 Alca.[3]

Přehled letecké techniky

[editovat | editovat zdroj]

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky Iráckého letectva podle Flightglobal.com.[4]

Název Fotografie Původ Určení Verze Ve službě Poznámky
Bojové letouny
Aero L-159 Alca ČeskoČesko Česko lehký bojový letoun
dvoumístný letoun[pozn. 1] 		L-159A
L-159T 		8
0 		Objednáno ještě 10 L-159A a 2 L-159T, s opcí na dalších 7 L-159A
Cessna 208 Caravan USAUSA USA ozbrojený užitkový letoun AC-208B Combat Caravan 2
General Dynamics F-16 Fighting Falcon Block 52 USAUSA USA víceúčelový stíhací letoun
dvoumístný letoun[pozn. 1] 		F-16C/IQ
F-16D/IQ 		13
7 		Objednáno dalších 10 F-16C/IQ a 5 F-16D/IQ
JF-17 Thunder ČínaČína Čína víceúčelový stíhací letoun Block III 0 (+12) Objednány v únoru 2022.[6]
Suchoj Su-25 Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz bitevní letoun 21 Část letounů byla zakoupena v Rusku a Bělorusku, část darována Íránem
Speciální letouny
AMD Alarus CH2000 USAUSA USA lehký pozorovací letoun Alarus CH2000 MTSA 7
Beechcraft Super King Air USAUSA USA průzkumný letoun King Air 350 Recce 6 Objednán ještě 1 kus
Cessna 208 Caravan USAUSA USA pozorovací letoun Cessna 208 Recce 3
Seabird Seeker AustrálieAustrálie Austrálie

JordánskoJordánsko Jordánsko

lehký pozorovací letoun SB7L-360A 2
Dopravní a transportní letouny
Antonov An-32 Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz taktický transportní letoun 6
Antonov An-178 UkrajinaUkrajina Ukrajina střední transportní letoun 0 Objednány 3 kusy
Beechcraft Super King Air USAUSA USA lehký dopravní letoun King Air 350 1
de Havilland Canada DHC-6 Twin Otter KanadaKanada Kanada lehký transportní/užitkový letoun vlastností STOL 2
Lockheed C-130 Hercules USAUSA USA taktický transportní letoun C-130E 3
Lockheed Martin C-130J Super Hercules USAUSA USA taktický transportní letoun C-130J 6
Pilatus PC-12 ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko spojovací/lehký dopravní letoun 4
Vrtulníky
Aérospatiale Gazelle FrancieFrancie Francie ozbrojený průzkumný vrtulník SA342 6
Bell 412 USAUSA USA víceúčelový vrtulník 0 Předběžně objednáno 12 kusů.
Cvičná letadla
Beechcraft T-6 Texan II USAUSA USA cvičný letoun T-6A 15 Plánována dodávka dalších 24 kusů v lehké bojové verzi AT-6C
Bell 206 USAUSA USA cvičný vrtulník 10
Cessna 208 Caravan USAUSA USA cvičný letoun 3
KAI T-50 Golden Eagle Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea proudový cvičný letoun T-50IQ 6 Objednáno ještě 18 kusů
Utva Lasta SrbskoSrbsko Srbsko letoun pro základní výcvik Lasta 95N 20

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Dvoumístné cvičné verze bojových letounů se používají především při zaškolování již vycvičených pilotů na konkrétní typ bojového letounu.[5]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iraqi Air Force na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MIKULÍK, Jan. Operace Cukr. NV Military revue. 25.6.2013, roč. 2013, čís. 7, s. 16–19. 
  2. ↑ Russian fighter jets arrive in Iraq for fight against rebels [online]. Haaretz.com, 2014-06-29 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ GROHMANN, Jan. České bitevníky L-159 ALCA konečně v Iráku [online]. Armádní noviny, 2015-11-05 [cit. 2017-02-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ HOYLE, Craig, et al. World Air Forces 2017 [online]. London: Flightglobal, 2016-12-06. S. 10–11. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Cvičné letouny [online]. army.cz [cit. 2017-02-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ KAY, Linda. Iraq Signs Contract with Pakistan for Purchase of JF-17 Block III Aircraft [online]. 2022-02-02 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 174. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Seznam vzdušných sil
Nezávislé státy

Státy s omezeným uznáním