Jan Balabán

Mgr. Jan Balabán
Jan Balabán (2009)
Jan Balabán (2009)
Narození29. ledna 1961
Šumperk
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí23. dubna 2010 (ve věku 49 let)
Ostrava
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníevangelický hřbitov ve Sněžném
Povoláníjazykovědec, spisovatel, překladatel, novinář, scenárista, kritik umění, publicista a redaktor
Alma materMatiční gymnázium Ostrava (do 1980)
Filozofická fakulta Univerzity Palackého
Tématapřeklady z angličtiny, česká próza, komiks a výtvarná kritika
OceněníLitera za prózu (2005)
Magnesia Litera Kniha roku (2011)
Manžel(ka)Helena Balabánová (1983–1998)
Petra Sasínová (2006–2010)
DětiLukáš Balabán[1]
RodičeDaniel Balabán[2]
Příbuzní
VlivyWilliam Faulkner
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Balabán (29. ledna 1961 Šumperk – 23. dubna 2010[3] Ostrava) byl český prozaik, výtvarný kritik, publicista a překladatel. Jeho bratr je akademický malíř Daniel Balabán.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Od jednoho roku věku žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, později se živil jako překladatel na volné noze (do češtiny převedl mimo jiné tituly H. P. Lovecrafta a T. Eagletona). Od roku 2007 pravidelně přispíval do časopisu Respekt. Uváděl řadu výstav výtvarníků v regionu Frýdek-Místek, Hlučín, Ostrava, Olomouc. Napsal úvodní texty do katalogů výstav.

Byl dvakrát ženatý (podruhé s Petrou Sasínovou), měl dvě děti.

Pojilo jej úzké přátelství s ostravským básníkem Petrem Hruškou. Jejich přátelství se promítalo i do literární roviny, protože si vzájemně byli prvními čtenáři a kritiky svých textů.[4]

V roce 2011 vyšla k Balabánovým nedožitým padesátinám kniha vzpomínek jeho přátel Honzo, ahoj! Setkání s Janem Balabánem. Knihu uspořádala Daniela Iwashita s Michalem Plzákem. V témže roce o Janu Balabánovi vznikl v režii Petry Všelichové televizní dokument.[5]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Kniha povídek Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004. V roce 2010 byl jeho román Zeptej se táty oceněn v anketě Lidových novin jako Kniha roku.[6] Za tento román získal posmrtně také ocenění Magnesia Litera 2011 – Kniha roku.[7] Časopis A2 zařadil knihu Jsme tady v roce 2020 do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[8]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Nejčastějším Balabánovým žánrem je existenciální povídka zachycující své hrdiny v životní krizi. Jeho tvorba se vyznačuje vážným tónem a smutnou až ponurou atmosférou, s níž pojednává tragiku a bolestnost individuálních osudů nejrůznějším způsobem „poničených, bloudících lidí, odcizených světu i sobě samým“.[9] Byla ovlivněna specifickým prostředím Ostravy i křesťanstvím, konkrétně prostředím Českobratrské církve evangelické.[10]

Próza

[editovat | editovat zdroj]

Texty o výtvarném umění (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1990 Přirození
  • 1992 Daniel Balabán
  • 1993 Jakub a anděl (et al., kolektivní katalog)
  • 1993 Jiří Sozanský: Téma Bible
  • 1994 Vladimír Novák: Zjevení Svaténo Jana
  • 1994 Miroslav Šnajdr ml.
  • 1994 Jürgen Brodwolf: Figurenzeichen
  • 1995 Michal Matzenauer: Zmatení jazyků, Tajemství textu
  • 1995 Vojtěch Adamec: Deset zastavení
  • 1996 Eduard Halberštát: Hasičské družstvo etc. (Obrazy, kresba, grafika)
  • 1997 Pavel Šmíd. Zahradníkův rok. Obrazy a koláže (z roku 1997)
  • 1997 Zdeněk Janošec Benda: Pavilon neklidu (Obrazy)
  • 1998 Marius Kotrba
  • 2000 Monogramista T. D: Tédéčko 2000
  • 2001 Miroslav Šnajdr ml.: Práce z let 1973–2000 (Napsali o autorově tvorbě, 1996)
  • 2002 Miroslav Šnajdr ml.
  • 2008 Jindřich Štreit. Vítkovice, 120 s., (s J. Světlíkem), KANT Praha 2008, ISBN 978-80-86970-82-0

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu. Přidejte prosím doplňující informace a upravte je do podoby standardních citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ 30. června 2014. Dostupné online. [cit. 2024-11-29].
  2. ↑ Český bratr. Česko. březen 2018. Dostupné online.
  3. ↑ Zemřel spisovatel Jan Balabán, znalec lidských smutků, Aktuálně.cz, 23. 4. 2010
  4. ↑ Na konec světa to ještě nevypadá
  5. ↑ ČT nabídne netradiční portrét Jana Balabána. Ct24.ceskatelevize.cz [online]. 2011, 20. 12. 2011 [cit. 2020-08-06]. Dostupné z: ČT nabídne netradiční portrét Jana Balabána
  6. ↑ Knihou roku 2010 se stal román Jana Balabána Zeptej se táty
  7. ↑ Jan Balabán posmrtně ovládl cenu Magnesia Litera
  8. ↑ Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ http://www.janbalaban.cz/biografie-4.html
  10. ↑ Motiv víry v díle Jana Balabána

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 63–64, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Držitelé ceny Magnesia Litera za prózu
Miloš Urban (2002) • Emil Hakl (2003) • Antonín Bajaja (2004) • Jan Balabán (2005) • Jiří Hájíček (2006) • Radka Denemarková (2007) • Lubomír Martínek (2008) • Martin Ryšavý (2009) • Ivan Matoušek (2010) • Martin Ryšavý (2011) • Marek Šindelka (2012) • Zuzana Brabcová (2013) • Emil Hakl (2014) • Petr Stančík (2015) • Anna Bolavá (2016) • Marek Šindelka (2017) • Josef Pánek (2018) • Pavla Horáková (2019) • Jiří Kratochvil (2020) • Daniel Hradecký (2021) • Stanislav Biler (2022) • Viktor Špaček (2023) • Marek Torčík (2024)