Jimmy Doolittle

Jimmy Doolittle
Doolittle v hodnosti generálporučíka
Doolittle v hodnosti generálporučíka
Narození14. prosince 1896
Alameda
Úmrtí27. září 1993 (ve věku 96 let)
Pebble Beach
Místo pohřbeníArlingtonský národní hřbitov
Alma materKalifornská univerzita v Berkeley
Los Angeles City College
Massachusetts Institute of Technology School of Engineering
Air Force Institute of Technology
Massachusettský technologický institut
Manual Arts High School
Povolánípilot, důstojník a inženýr
OceněníBendix Trophy (1931)
Public Welfare Medal (1959)
Národní letecká síň slávy (1967)
Medaile za asijsko-pacifické tažení
Medaile za evropsko-africko-středovýchodní tažení
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Harold Doolittle (14. prosinec 1896 Alameda, Kalifornie27. září 1993 Pebble Beach, Kalifornie) byl americký průkopník letectví, který se během druhé světové války vyznamenal svým odvážným náletem na Tokio.

Raná kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Doolittle a letoun Curtiss R3C-2 Racer

Jimmy, jak ho přezdívali, se narodil v Alamedě v Kalifornii 14. prosince 1896. Už během jeho studia na Kalifornské univerzitě v Berkeley, když Spojené státy vstoupily do první světové války, se přihlásil jako kadet letectva v armádním signálním sboru, kam nastoupil v říjnu 1917 a prošel výcvikem na škole vojenského letectva. Později sloužil jako instruktor střelby a vedoucí letů. Jeho první povinností byla služba ve 104. letce na letišti Kelly Field v Texasu a později v 90. letce u pohraniční strážní služby v Eagle Pass. Dne 24. prosince 1917 se Doolittle oženil s Josephine E. Danielsovou.

Dne 1. července 1920 dostal řádné pověření a byl povýšen do hodnosti nadporučíka. Pak začal studovat na škole letecké mechaniky a také absolvoval několik kurzů leteckého inženýrství. V září 1922 uskutečnil první z mnoha průkopnických letů, které mu získaly mnoho významných leteckých ocenění i mezinárodní pověst.

V červenci 1923 nastoupil na Massachusettský technologický institut na speciální inženýrské kurzy, přičemž už o dva roky získal titul doktor věd v oboru letectví a stal se vůbec jedním z prvních, který tento titul získali.

V březnu 1924 sloužil na McCook Field při provádění zkoušek zrychlování letadel. V červnu 1925 Doolittle přešel na Námořní leteckou základnu ve Washingtonu, kde vykonával speciální výcvik vysokorychlostních hydroplánů. V oblasti New Yorku byl dobře známý překonáváním leteckých rychlostních rekordů. Vyhrál závod o Schneiderův pohár – světová série závodů hydroplánů, později ještě Mackayův pohár za jeho další výkony.

V září 1928 asistoval při vývoji zařízení pro let v mlze. Pomáhal vyvinout dnes univerzální používané vodorovné a směrové gyroskopy a uskutečnil první let pouze za jejich pomoci. Letem na slepo získal širokou pozornost novin a později získal za provedení experimentu Harmonovu cenu.

Od ledna 1930 pracoval jako poradce armády při budování letiště Floyda Bennetta v New Yorku. Později pokračoval v aktivní službě testováním letadel. Vyhrál závod o Bendixovu trofej a zúčastnil se i závodů o Thompsonovu trofej v Clevelandu, kde s letadlem Gee Bee vyhrál americký národní letecký závod a zároveň dosáhl nového světového rychlostního rekordu s 476 km/h.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]
James H. Doolittle jako velitel útočné skupiny drátuje japonskou medaili na 500 librovou pumu během ceremonie na palubě lodi USS Hornet krátce před naložením na jeden z šestnácti B-25B, které letěly na Japonsko. Letadla odlétla 18. dubna 1942

V roce 1940 se stal prezidentem Institutu letecké navigace. V období před 2. světovou válkou se vrátil do aktivní služby v armádě. 2. ledna 1942 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a přešel k Velitelství armádních leteckých sil, aby naplánoval první vzdušný nálet na Japonské ostrovy. Přihlásil se jako dobrovolník a získal povolení gen. H. H. Arnolda vést útok 16 bombardérů B-25 Mitchell z letadlové lodi USS Hornet, s cíli v Tokiu, Jokohamě, Jokosuce, Kóbe, Ósace a Nagoji. Odvážná jednosměrná mise se uskutečnila 18. dubna 1942, zpráva o ní obletěla svět a měla pozitivní vliv na morálku celého obyvatelstva. Stejně jako ostatní, kteří se podíleli na misi, byl i Doolittle nucen nouzově přistát. Stalo se tak na rýžovém poli v Čchü-čou v Číně. Mnozí z amerických letců při této misi přišli o život.

Doolittle byl povýšen na brigádního generála a získal i medaili cti, kterou mu v Bílém domě za naplánování a vedení této úspěšné operace udělil prezident Roosevelt. Citace k medaili zněla: „Za význačné vůdcovství nad rámec povinnosti, shrnující osobní odvahu a nebojácnost při extrémním život ohrožujícím nebezpečí. Se zjevnou jistotou být přinucen přistát na nepřátelském území nebo skončit v moři, vedl podplukovník Doolittle osobně letku vojenských bombardérů, obsazených dobrovolnou posádkou, ve vysoce ničivém náletu na japonskou pevninu.“

Ještě během války byl pověřen vedením 12. letecké armády v Severní Africe, později byl dokonce pověřen vedením spojených oddílů strategického letectva USA a Spojeného království v oblasti. Jak se boje ve Středomoří posouvaly na italské území, velel 15. letecké armádě. Od ledna 1944 do září 1945 velel 8. letecké armádě v Anglii, od 13. března 1944 již v hodnosti generálporučíka. Doolittlův vliv na vojenské operace se už brzy projevil. Změnil taktiku nasazení eskortních stíhačů, která původně vyžadovala, aby stíhací ochrana létala neustále v blízkosti bombardérů. S jeho svolením mohly stíhací stroje P-38, P-47 a P-51 při návratu na základnu volně útočit na německé vojenské cíle. Tento krok se ukázal jako správný a během války způsobil nacistickému Německu těžké ztráty.

Poválečná činnost

[editovat | editovat zdroj]

Kromě nejvýznamnějšího národního vyznamenání, získal Doolittle také dvě významné služební medaile, Stříbrnou hvězdu, tři letecké kříže, bronzovou hvězdu, čtyři letecké medaile, a jiná vyznamenání od Velké Británie, Francie, Belgie, Polska, Číny a Ekvádoru.

V roce 1959 od letectva odešel, ale zůstal v armádě a věnoval se leteckému inženýrství na Massachusettském technologickém institutu, zde i získal doktorský titul. V roce 1988 zemřela jeho manželka Josephine. Oba jeho synové sloužili v americkém letectvu.

Generál Doolittle zemřel v Kalifornii 27. září 1993, pohřben je na Arlingtonském národním hřbitově.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Doolittle na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]