Ljubomir Nenadović

Ljubomir Nenadović
Ljubomir Nenadović kolem roku 1889
Ljubomir Nenadović kolem roku 1889
Narození14. září 1826
Brankovina, Bělehradský pašalík,Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Úmrtí21. ledna 1895 (ve věku 68 let)
Valjevo,
Srbské královstvíSrbské království Srbské království
Povoláníbásník, prozaik, překladatel a diplomat
Národnostsrbská
Žánrumělecký cestopis
Literární hnutíromantismus
VlivyDositej Obradović
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljubomir Nenadović (srbsky Љубомир Ненадовић; 14. září 1826, Brankovina u Valjeva – 21. ledna 1895, Valjevo) byl srbský básník, prozaik, překladatel a diplomat.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze slavné srbské rodiny, která se významně zasloužila o vznik novodobého srbského státu (jeho otec protopop Matija Nenadović patřil k vůdcům prvního i druhého srbského povstání proti Osmanské říší). V letech 1844–1848 průběžně studoval (ale zkoušky neskládal) na univerzitách v Praze, Berlíně, Ženevě, Heidelbergu a v Paříži, kde jeho studium definitivně přerušila únorová revoluce, které se zúčastnil na straně povstalců. Po návratu do Srbska působil jako profesor na bělehradském lyceu a pak jako státní úředník a diplomat (mimo jiné například v Cařihradu roku 1858). Pracoval na ministerstvu školství a roku 1860 byl dokonce krátce ministrem Srbského knížectví. Roku 1868 odešel na odpočinek a až do smrti žil ve Valjevu.[2]

Od roku 1848 byl členem a roku 1860 předsedou Společnosti srbské slovesnosti (Друштво српске словесности), která se roku 1864 transformovala na Srbskou učenou společnost (Српско учено друштво). Byl jedním z prvních členů Srbské královské akademie (Краљевско-српска академије), vzniklé roku 1886.[2]

Literárně debutoval roku 1849 jako básník, ale jeho reflexivně-moralistní básně, ovlivněné Dositejem Obradovičem, byly brzy zastíněny jeho další prozaickou tvorbou. Z jeho básnického díla vynikají především fiktivní bajky (jeho vlastní nebo parafráze starých), satiry a epigramy. Roku 1850 začal vydávat jeden z prvních srbských časopisů, humoristicko-satrirický magazín Šumadinka (Шумадинка). Do srbštiny přeložil Dějiny francouzské revoluce od Françoise Migneta. Těžištěm jeho tvorby jsou umělecké cestopisy, které psal vybroušeným jazykem, a vydával je ve formě dopisů. Náměty pro ně hledal na svých studijních a dalších cestách po Evropě, a vkládal do nich poetické líčení krajiny, historické exkurzy a aktuální a zasvěcené kulturní i hospodářské komentáře. Objevovaly se v nich ale také novoromantické pocity osamocenosti, prázdnoty a bezcílnosti moderního života, čímž se přiblížil k dekadentním tendencím, vznikajícím v literatuře na přelomu 19. a 20. století.[1]

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Ljubomir Nenadović kolem toku 1851
  • Песме (1849, Básně), sbírka básní.
  • Словенска вила (1849, Slovanská víla), zpěv, ve kterém slovanská víla v Karpatech pláče a truchlí nad osudem Polska a dalších slovanských národů.
  • Писма из Грајсфалда (1850, Dopisy z Greiswaldu), kniha je též nazývána Прва писма из Немачке (První dopisy z Německa) a byla napsána ještě za autorova studia v Německu.
  • Србска историја за основне србске школе (1850, Srbské dějiny pro základní srbské školy), učebnice.
  • Писма из Швајцарске (1852, Dopisy ze Švýcarska).
  • Прилози за српску историју (1858 a 1861, Příspěvky k srbským dějinám), dva díly.
  • Дојчиновић Војин (1861, Dojčinović Vojin), veršovaný příběh.
  • Писма из Италије, (1868, Dopisy z Itálie), kniha obsahuje mimo jiné autorovy dojmy ze svého italského setkání s černohorským vladykou Petrem Petrovičem Njegošem.
  • Писма из Немачке (1874, Dopisy z Německa), kniha je též nazývána Друга писма из Немачке (Druhé dopisy z Německa), v této knize se nejvíce projevují autorovy dekadentní tendence.
  • Писма о Црногорцима (1889, Dopisy o Černohorcích), zápisky z autorova pobytu v Černé Hoře, kam byl pozván knížetem Danilem Petrivčem Njegošem.

České překlady

[editovat | editovat zdroj]

Autorova báseň Roku 1848 v překladu Jaroslava Závady je obsažena v antologii Jaro národů ve slovanských literaturách (Praha: ELK 1948) a jeho Dopis z Cetyně (tj. z černohorské Cetinje) ve sborníku Co se stalo na Kosovu rovném (Praha: Odeon 1990) v překladu Dušana Karpatsjého.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Slovník balkánských spisovatelů, Praha: Libri 2001, S. 409-410.
  2. ↑ a b Љубомир Ненадовић - Српска енциклопедија

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]