MIM-72 Chaparral
| MIM-72 Chaparral | |
|---|---|
 M48 Chaparral | |
| Typ | protiletadlový raketový komplet |
| Místo původu |  USA |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1969–1998 (USA) |
| Války | Válka v Zálivu |
| Historie výroby | |
| Vyrobeno kusů | 21 000 střel |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 86 kg |
| Délka | 2,9 m |
| Obsluha | 4 |
| Rychlost | 1,5 M |
MIM-72 Chaparral je americký samohybný protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu využívající leteckou řízenou střelu AIM-9 Sidewinder.[1] Americké ozbrojené síly systém užívaly v letech 1969–1998. Dále byly dodány sedmi zahraničním uživatelům. Celkem bylo vyrobeno 600 systémů Chaparral a 21 000 řízených střel MIM-72 Chaparral (z toho 4000 na export[2]).[1] K roku 2015 byl systém ve výzbroji ozbrojených sil Čínské republiky, Portugalska a Tuniska.[1] Jednoho uživatele získala námořní verze systému Sea Chaparral.
Systém Chaparral byl vyvinut jako dočasná náhrada za mnohem pokročilejší komplet MIM-46 Mauler, jehož vývoj se protáhl. Po zrušení vývoje Mauleru se provizorium stalo dlouhodobým řešením a americká armáda systém Chaparral používala do pozdních 80. let, kdy začal jeho přesun k národní gardě. Americké ozbrojené složky jej zcela vyřadily roku 1998.[1] Ve službě Chaparral nahradily komplety M6 Linebacker a M1097 Avenger, které opět představovaly dlouhodobé provizorium (tentokrát kvůli problémům s vývojem systému ADATS).[1]
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Na konci 50. let byl pro americkou armádu v programu FAAD (Forward Area Air Defense) vyvíjen pokročilý protiletadlový raketový komplet MIM-46 Mauler. Jeho vývoj však provázely technické obtíže, proto byl roku 1963 spuštěn program IFAAD (Interim Forward Area Air Defense), díky němuž měl být získán provizorní typ, který by ho dočasně nahradil.[1] Nejprve byla ověřována možnost použití již existující (osvědčené a levné) letecké řízené střely AIM-9 Sidewinder. Roku 1965 se na základě provedených studií ukázalo, že využití Sidewinderů je možné a vývoj se bude ubírat tímto směrem.[2] Roku 1967 byly dodány první zkušební střely XMIM-72A. Roku 1969 byl systém přijat do služby a byla jím vyzbrojena první jednotka americké armády.[2] Ve službě se systém Chaparral doplňoval s kanónovým systémem M163 Vulcan Air Defense System (VADS).[3]
První verze střely MIM-72A/B bylo do roku 1975 vyrobeno 9500 kusů. Vzhledem k blízké příbuznosti MIM-72A s námořní AIM-9D Sidewinder byly střely vyráběny ve stejné továrně.[2] V letech 1970–1974 byla vyvinuta modernizovaná střela MIM-72C Improved Chaparral s vylepšeným naváděním, přičemž dále byl použit nový dopplerovský přibližovací zapalovač a bojová hlavice, obojí vyvinuté v rámci zrušeného programu Mauler.[2] Výrazně se tak zlepšily bojové vlastnosti střely. Protože MIM-72C už měla mnohem méně společných komponentů se Sidewindery, byla jejich výroba přesunuta do továrny Ford Aeronautics. Střela byla zavedena roku 1978 a vyráběna v letech 1976–1981.[2] Velkou slabinou systému Chaparral byly jeho omezené bojové možnosti při špatném počasí. Roku 1977 proto začal program jeho modernizace pro fungování za každého počasí. Hlavním vylepšením bylo doplnění zaměřování o systém FLIR (Forward-Looking Infrared) roku 1984.[2]
Vývoj vrcholné verze střely MIM-72G začal roku 1980. Hlavním zlepšením byl nový raketový motor M121 prodlužující dostřel a nový naváděcí systém AN/DAW-2, využívající pokročilou technologii RSS (Rosette Seeker Technique) ze střel FIM-92 Stinger. Výrazně se zlepšilo navádění a citlivost střely, která mohla poprvé napadat cíle zepředu a byla rovněž mnohem odolnější proti rušení.[2]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Systém M48 Chaparral se skládá ze tří hlavních komponentů: řízených střel MIM-72 Chaparral, čtyřnásobného odpalovacího systému M54 a pásového podvozku M730 (odvozen od typu M548). Kromě čtyř střel připravených k vypuštění systém nese ještě osm rezervních střel.[2] Vozidlo má lehké pancéřování, je obojživelné (ve vodě se pohybuje pomocí pásů) a přepravitelné transportním letounem C-130H Hercules. Posádka je chráněna proti zbraním hromadného ničení. Posádku tvoří čtyři osoby: velitel, řidič a dva střelci. Hlavní střelec sedá pod průhledným překrytem přímo ve věži odpalovacího zařízení M54, ostatní jsou během střelby ukryti dále od vozidla a se střelcem jsou spojeni telefonem. Odpalovací zařízení M54 je stabilizované ve dvou rovinách a má kruhový odměr. Využívá elektro-optické zaměřování, od roku 1984 doplněné systémem FLIR a laserovým dálkoměrem.[1]
Varianty
[editovat | editovat zdroj]_20150316.jpg)
- MIM-72A – Střela přímo odvozená od letecké střely AIM-9D Sidewinder. Lišila se pouze absencí dvou rolleronů. Raketový motor na tuhé pohonné hmoty Mk.50 se od motoru Mk.36 střel AIM-9D lišin jen upraveným průběhem hoření. Hlavní změnou bylo použití naváděcí hlavice z přenosného raketového kompletu FIM-43 Redeye. Vyráběna byla v letech 1967–1975.[1]
- MIM-72B – Cvičná střela bez bojové hlavice. Existovala také inertní verze pro pozemní výcvik označená M30. Vyráběna byla v letech 1967–1975.
- MIM-72C Improved Chaparral – Vylepšená naváděcí sekce AN/DAW-1, nový dopplerovský přibližovací zapalovač M817 a bojová hlavice M250. Vyráběna byla v letech 1976–1981.
- Sea Chaparral – Navalizovaná verze MIM-72C využívaná námořnictvem čínské republiky. Později využívala i střely ve verzích F a J. Instalována například na fregatách třídy Kchang-ting a bojových podporných lodích Wu-i (AOE-530) a Pchan-š’ (AOE-532).
- MIM-72D – Experimentální verze kombinující navádění MIM-72A a bojovou hlavici MIM-72C. Nebyla sériově vyráběna.
- MIM-72E – Modernizovaná střela MIM-72C vybavená bezkouřovým raketovým motorem M121, který prodloužil dosah střely až na 30 km.
- MIM-72F – Obdoba střely MIM-72E z novovýroby.[2]
- MIM-72G – Použit nový raketový motor se sníženou kouřivostí M121 prodlužující dosah střely na 30 km. Nová naváděcí sekce AN/DAW-2. V letech 1982–1989 probíhala modernizace starších střel na tuto verzi a v letech 1990–1991 byly vyráběny nové střely.
- MIM-72H – Downgradovaná exportní verze MIM-72F.
- MIM-72J – Downgradovaná exportní verze MIM-72G.
Operační služba
[editovat | editovat zdroj]
Americké ozbrojené síly střely do služby zařadily roku 1969. Bojově systém nikdy nenasadily.[1] Několik jich bylo vysláno do války v Zálivu, do bojů ale nezasáhly. Od roku 1990 byl systém převáděn k národní gardě a roku 1998 byl zcela vyřazen.[2]
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
Hlavní technické údaje (MIM-72A[2])
[editovat | editovat zdroj]- Hmotnost: 86 kg (11 kg hlavice Mk.48, 12,6 kg hlavice M250 u verzí C/G)
- Délka: 2,9 m
- Průměr: 127 mm
- Rozpětí: 0,63 m
- Rychlost: 1,5 M
- Dosah: 6000 m (9000 m C/G)
- Výškový dosah: 15–3000 m
- Navádění: infračervené
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i M48 Chapparral [online]. Military today [cit. 2017-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-02. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l MIM-72 [online]. Designation Systems [cit. 2020-10-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MIM-72 / M48 Chaparral Forward Area Air-Defense System [FAADS] [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-07 [cit. 2020-10-03]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu MIM-72 Chaparral na Wikimedia Commons - M48 Chaparral - přechodné řešení na 30 let [online]. Válka.cz [cit. 2020-10-03]. Dostupné online.
