Nakadžima A6M2-N

A6M2-N
Určeníplovákový stíhací letoun
VýrobceNakadžima
ŠéfkonstruktérŠinobu Micutake
První let7. prosinec 1941
Zařazeno1942
UživatelJaponské císařské námořnictvo
Výroba1941–1943
Vyrobeno kusů327
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nakadžima A6M2-N (japonsky: 中島 二式水上戦闘機, Nakadžima Nišiki Suidžó Sentóki - Plovákový stíhací letoun typu 2, ve spojeneckém kódu Rufe) byl jednomístný jednomotorový plovákový stíhací letoun, který používalo japonské císařské námořní letectvo během druhé světové války. Jeho konstrukce vycházela z námořního stíhacího letounu Micubiši A6M2.

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]

A6M2-N byl vyvinut ze stíhacího letounu Micubiši A6M2 Reisen (Zero/Zeke) a jeho účelem byla podpora obojživelných operací a ochrana vzdálených japonských základem. Ze stejné soutěže vzešel i typ Kawaniši N1K, který byl později upraven na úspěšný pozemní stíhací letoun.

Základem prvních kusů A6M2-K byl trup A6M2 Model 21 s novým centrálním plovákem a dvěma vyrovnávacími plováky. Byl odstraněn podvozek, přistávací hák a z kabiny pilota byly odstraněny opěrka hlavy a kruhová anténa. Byl zesílen trup a zvětšena směrovka. Vstup a výstup vzduchu chladiče oleje byl přesunut do pylonu plováku. V centrálním plováku se nacházela další palivová nádrž, která kompenzovala nemožnost nést přídavnou nádrž pod trupem.[1] Vytvoření tohoto letounu bylo nápadem Šinobua Micutakeho, hlavního inženýra Nakadžimy, a konstruktéra Acušiho Tadžimy. První prototyp vzlétl 7. prosince 1941 a do roku 1943 bylo postaveno 327 kusů včetně prototypu.

Použití velkého hlavního a dvou menších plováků vedlo ke snížení výkonů letounu oproti A6M2 o 20 %. Proto byl A6M2-K v nevýhodě při leteckém souboji s jakýmkoliv spojeneckým stíhačem.

Nasazení

[editovat | editovat zdroj]
Skupina letounů Nakadžima A6M2-N v Jižním Pacifiku

Do služby typ vstoupil v roce 1942 a byl využit při obraně Aleut a Šalomounových ostrovů. A6M2-N se osvědčily v noci, při vyrušování amerických torpédových člunů PT, které bylo obtížné odhalit dokonce i pro prozatím nepříliš dokonalé japonské radary[zdroj?]. Piloti A6M2-N také používali světlice pro osvětlení torpédových člunů, které byly velice zranitelné při střetu s torpédoborci a tma pro ně byla nutnou obranou.

Letoun sloužil i jako stíhací ochrana skladišť paliva a letišť na Balikpapanu v Nizozemské Východní Indii a také v podobné roli na Kurilských ostrovech.

Stíhačky A6M2-N nesl nosič hydroplánů Kamikawa Maru při operacích v oblasti Šalomounových a Kurilských ostrovů, stejně jako japonské pomocné křižníky Hokoku Maru a Aikoku Maru při výpadech do Indického oceánu.

Později během války používala letouny A6M2-N, společně s dalšími plovákovými stíhači Kawaniši N1K, letecká skupina Ócu při operacích z hladiny jezera Biwa na ostrově Honšú.

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Nakadžima A6M2-N
Nakadžima A6M2-N

Údaje dle[2]

Hlavní technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Rozpětí: 12,00 m
  • Délka: 9,05m (s plovákem 10,131m)
  • Výška: 4,305 m
  • Plocha křídla: 22,438 m²
  • Plošné zatížení: 109,70 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1923 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 2883 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový čtrnáctiválec Nakadžima Sakae 12
  • Výkon pohonné jednotky: 940 k (701 kW)

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Nejvyšší rychlost: 436 km/h v 5000 m
  • Cestovní rychlost: 296 km/h
  • Počáteční stoupavost: 12,3 m/s
  • Dostup: 9760 m
  • Stoupavost: 6 min 72 s do výšky 5000 m
  • Maximální dolet: 1778 km

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakajima A6M2-N na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Eduard Model Accessories. The serial production of the A6M2-N Rufe seaplanes [online]. facebook.com, 2023-03-17 [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. (anglicky a česky) 
  2. ↑ VALCHAŘ, Vladimír. Nakadžima A6M2-N Suisen 2 (Rufe) [online]. Válka.cz [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima A6M2-N, s. 426 až 428. (anglicky) 
  • NĚMEČEK, Václav. Nakajima A6M2-N (Rufe). Letectví a kosmonautika. Duben 1982, roč. LVIII., čís. 7, s. 271. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Letadla Nakadžima
Letadla Japonského císařského námořního letectva
Palubní stíhací letouny
Plovákové stíhací letouny
Palubní torpédové bombardéry
Průzkumné letouny
Střemhlavé bombardéry
Plovákové průzkumné letouny
Pozemní bombardéry
Záchytné stíhací letouny
Transportní letouny
Ostatní
Letadla Japonského císařského armádního letectva
Dlouhá typová označení
Čísla draků (Kitai)
Podle jmen
Japonská bojová jména
Spojenecká kódová jména
Hydroplány japonského císařského námořního letectva
Před zavedením krátkého značení:
MF.7 • MF.11 • F.5 • Jokosuka Ro-gó Kó-gata • W.29 • HD 25
Průzkumné hydroplány:
E1Y • E2N • E3A • E4N • E5Y/E5K • E7K • E8N • E9W • E10A • E11A • E13A • E14Y • E15K (Šiun) • E16A (Zuiun)
Pozorovací hydroplány
Létající čluny
H1H • H2H • H3K • H4H • H5Y • H6K • H8K • H9A
Speciální hydroplány:
Stíhací hydroplány:
Cvičné hydroplány:
K1Y • K4Y • K5Y
Letouny japonského císařského námořního letectva za druhé světové války
Stíhací letouny
A4N • A5M • A6M • A6M2-N • A7M • J1N • J2M • J5N • N1K
Bombardovací a torpédové letouny
B4Y • B5M • B5N • B6N • B7A • D1A • D3A • D4Y • G3M • G4M • G5N • G8N • M6A • P1Y
Průzkumné a spojovací letouny
C3N • C5M • C6N • E7K • E8N • E9W • E11A • E13A • E14Y • E15K • E16A • F1M • H5Y • H6K • H8K • H9A • Q1W
Zbývající letouny
Baika • MXY 5 • MXY7
Transportní letouny
L2D • L3Y • L4M
Cvičné letouny
K3M • K4Y • K5Y • K8K • K9W • K10W • K11W
Experimentální letouny a prototypy
J7W • J8M • J9N • R2Y • S1A
Značení japonských vojenských letadel