Northrop Grumman X-47A Pegasus

Northrop Grumman X-47A Pegasus
Určeníbezpilotní letadlo
Výrobce Northrop Grumman Integrated Systems Sector
Scaled Composites
První let23. března 2003[1]
UživatelDARPA
US Navy
Vyrobeno kusů2[2]
Další vývojNorthrop Grumman X-47B
Northrop Grumman X-47C
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Northrop Grumman X-47A Pegasus je demonstrátorem bezpilotního bojového letadla s vlastnostmi stealth,[3] jehož vznik zpočátku financovala společnost Northrop Grumman.[4][5][6] Cílem tohoto letounu bylo prokázání schopností umožňující jeho provoz z letadlových lodí.[7][8] Spolu s bezpilotním letounem Boeing X-45 se zúčastnil společného programu USAF a US Navy Joint Unmanned Combat Air Systems (J-UCAS) na bezpilotní bojový letoun.

Konstrukce X-47A

[editovat | editovat zdroj]
Maketa X-47A Pegasus

Dron X-47 byl navržen s ohledem na nízkou radarovou odrazovou stopu (RCS). Vstup vzduchu k motoru se nachází na horní straně trupu letounu. Z čelního pohledu je navíc zakrytý přední částí trupu, která kryje lopatky motoru, které patří k výrazným zdrojům odrazu radarových signálů.[9] Výstupní tryska dvouproudového motoru P&W Canada JT15D-5C postrádá prvky, které by vedly ke snížení radarové a infračervené stopy. Letoun X-47A byl navržen jako samokřídlo, které tvarem připomíná deltoidního draka.[2] Náběžná hrana křídla je pod úhlem 55 °k trupu, odtoková hrana křídla je pod úhlem 35 °.[10] Pro manévrování byl letoun vybaven šesticí řídících ploch. Jsou jimi dvojice elevonů, kromě nich má letoun také řídící plochy na horní a spodní straně křídel pro směrové řízení.[3] Letadlo je vyrobeno z hliníku, kompozitních materiálu z uhlíkových vláken.[2][11] X-47A byl disponoval vnitřní pumovnicí, která ale během testování nebyla využita.[10]

Letoun byl vybaven zatažitelným tříkolovým podvozkem příďového typu a zachycovacím hákem.

Součástí avioniky měl být systém určování polohy pro přistání na letadlové lodi využívající palubní Shipboard-Relative Global Positioning System (SRGPS).[11][12][13] Ten měl letounu umožnit navigaci s přesností na 40 cm pro automatické přistání.[14]

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Společnost Northrop Grumman se dle prohlášení tehdejšího programového manažera v červenci roku 2000 rozhodla investovat do vývoje bezpilotního demonstrátoru. Firma Nortrop Grumman tím sledovala zájem US Navy a agentury DARPA, které spolu vyhlásily program Naval Unmanned Combat Aerial Vehicle (UCAS-N).[15] Výroba letounu z kompozitních materiálů byla svěřena společnosti Scaled Composites,[16] které trvala výroba rok a 12 dní od začátku práce do jeho dodání.[17]

Maketa chystaného letounu byla odhalena v únoru 2001.[16]

V červnu 2001 přidělila DARPA projektu Pegasus označení X-47A. Dále bylo vyhrazeno označení X-47B, který se měl stát součástí programu UCAV-N.[18]

Roll out prvního letounu X-47A proběhl 30. červenci 2001 z výrobny v kalifornském Mojave.[11][3] Ze Scaled Composite byl letoun přesunut k dokončení do pobočky Northrop Grumman Advanced Systems Development Center v El Segundo.[3]

První pojížděcí zkouška tzv. taxi test se odehrála 19. července 2002 na letecké základně China Lake v Kalifornii. Nízkorychlostní test byl zaměřen na prověření řízení X-47A, brzdění a navigaci. Průběh testu byl rozdělen do pěti částí, které byly prováděny samostatně po vyslání povelu od pozemního stanoviště. První test verifikoval pohyb letadla a jeho schopnost rozjezdu a zastavení. Zbývající části testu prověřily schopnost letounu pohybovat se po letištní ploše na vzdálenosti od 20 do 300 stop (od 6 do 91 m).[5]

Northrop získal v květnu kontrakt na 10 milionů USD na vývoj UCAV od agentury DARPA. Stejný kontrakt také získala firma Boeing pracující na konkurenčním letounu X-45.[19]

Druhé kolo pojížděcích testů dokončil X-47A v září 2002.[19]

První let byl úspěšně podniknut 23. února 2003 z letecké základny v China Lake.[17] První let trval 12 minut.[15]

Roku 2003 byly letouny X-45A a X-47A začleněny do nového programu J-UCAV, což byl společný projekt USAF a US Navy na bezpilotní bojový letoun, který měl mimo jiné demonstrovat schopnost potlačit nepřátelskou protivzdušnou obranu. Nulté kolo tohoto projektu měly absolvovat letouny X-45A a X-47A, v dalších kolech pak demonstrátory X-45C a X-47B jejichž letové testy byly plánovány na rok 2006.[20]

Roku 2005 žádal Northrop Grumman po agentuře DARPA obnovení letových zkoušek letounu X-47A. Svou žádost opodstatňoval snížením rizik u chystaného letounu X-47B. Letoun měl být modernizován a místo dvojitého redundantího systému řízení letu měl být vybaven trojnásobným systémem pro řízení letu. DARPA chtěla počkat na dokončení analýzy nákladů a přínosů pro program J-UCAS. [21]

Program J-UCAS na kterém se podílelo jak letectvo tak námořnictvo spojených států byl zrušen. Roku 2006 ustaly práce na letounech X-45C a X-47B. Program byl zrušen protože požadavky letectva a námořnictva se rozcházely. USAF požadovalo letoun „velikosti B-2“, US Navy pak upřednostňovalo letoun odpovídající více návrhu X-47A.[22]

Později US Navy pokračovalo s vývojem letounu X-47B.

Muzejní exponáty

[editovat | editovat zdroj]

Maketa X-47A se nachází v marylandském muzeu Patuxent River Naval Air Museum.[23][24]

Varianty

[editovat | editovat zdroj]
  • X-47A – testovací letoun
  • X-47B – prototyp, který vznikl v následném programu Unmanned Combat Air System Demonstrator (UCAS-D)[25]
  • X-47C – návrh zvětšené verze X-47B o nosnosti 10 000 lb (4 500 kg)[25]

Specifikace (X-47A)

[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[8]

  • Délka: 8,5 m (28 ft)
  • Rozpětí: 8,5 m (28 ft)
  • Výška: 1,85 m (6,1 ft)
  • Plocha křídel: 35,98 m2 (387,3 sq ft)
  • Prázdná hmotnost: 1 740 kg (3 840 lb)
  • Vzletová hmotnost: 2 212 kg (4 877 lb)
  • Maximální vzletová hmotnost: 2 678 kg (5 904 lb)
  • Pohonná jednotka: 1 x dvouproudový motor Pratt & Whitney Canada JT15D-5C o tahu 14,200 kN (3 192 lbf)

Výkony

  • Dolet: 2 800 km (1 700 mi)
  • Dostup: 12 000 m (39 000 ft)
  • Tah/hmotnost: 0,65
  • Rychlost: 800 km/h (500 mph)[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ JENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2022-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISBN 978-1493699971. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d PACE, Steve. UAVS in ACTION. Model Airplane News. 2002-03, roč. 130, čís. 3, s. 30. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d BURGESS, Richard R. Northrop Grumman rolls out Pegasus UCAV demonstrator. Sea Power. Roč. 44, čís. 9, s. 31. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. ISSN 0199-1337. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. ↑ WARWICK, Graham. X-PLANES ADVANCE. (cover story). Flight International. Roč. 162, čís. 4843, s. 30. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky) 
  5. ↑ a b HART, Jim. Northrop Grumman Capitol Source: Press Releases [online]. Northrop Grumman Press Release, 2003-06-22 [cit. 2022-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2003-06-22. (anglicky) 
  6. ↑ MAZUR, David. The X-47A Pegasus: From Design to Flight [online]. American Institute of Aeronautics and Astronautics, 2012-06-26 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. DOI 10.2514/6.2002-3426. (anglicky) 
  7. ↑ Northrop Grumman's X-47A Pegasus Unmanned Aircraft One of Several Programs on Display at Demonstration Day [online]. Northrop Grumman Corporation, 2001-07-30 [cit. 2022-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  8. ↑ a b X-47 Pegasus UCAV [online]. airforce-technology.com [cit. 2022-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  9. ↑ TŮMA, Martin. Letadlo vs. radar: jak fungují neviditelné letouny stealth [online]. E15, 2016-12-27 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Northrop Grumman X-47A Pegasus [online]. militaryfactory, 2020-11-17 [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  11. ↑ a b c LOWE, Christian. Northrop To Roll Out Navy Combat Drone Today. Defense Week. 2001-07-30, čís. 22. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky) 
  12. ↑ CLAFFY, Kevin M.. Joint Unmanned Combat Air System Matching Mission Requirements, Performance Capabilities, and Critical Aviation Systems. Knoxville, 2005 [cit. 2022-03-11]. 101 s. Diplomová práce. University of Tennessee, Knoxville. s. 22. Dostupné online.
  13. ↑ MCHALE, John. Unmanned Aircraft Armed and Dangerous [online]. 2003-11 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ BRAYBROOK, Roy. Three "D" Missions -- Dull, Dirty and Dangerous!. Armada International. Roč. 28, čís. 1, s. 10–16. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky) 
  15. ↑ a b BURGESS, Richard R. The Industrial Base. Sea Power. Roč. 46, čís. 4, s. 37. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  16. ↑ a b Northrop Grumman Unveils Model of Pegasus Naval UCAV Demonstrator. Defense Daily. 2001-02-27, roč. 209, čís. 201. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky) 
  17. ↑ a b X-47A [online]. Scaled Composites [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  18. ↑ Northrop Grumman Receives 'X' Designation for Pegasus [online]. PR Newswire, 2001-06-16 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b Pegasus UAV Completes Second Taxi Test. Defense Daily. 2002-09-10, roč. 215, čís. 49. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky) 
  20. ↑ WARWICK, Graham. Joint UCAV project opens doors. Flight International. Roč. 164, čís. 4909, s. 22. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky)  Archivováno 12. 3. 2022 na Wayback Machine.
  21. ↑ TRIMBLE, Stephen. Northrop Grumman pushes to revive X-47A. Flight International. 2005-04-01, roč. 167, čís. 4966, s. 15–15. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  22. ↑ EBSCOhost Login. search.ebscohost.com. Roč. 169, čís. 5027, s. p6-6. Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky) 
  23. ↑ Patuxent River Naval Air Museum & Visitor Center [online]. visitstmarysmd.com [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  24. ↑ Northrop Grumman X-47 Pegasus [online]. marvellouswings.com [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ a b SWEETMAN, Bill. Ultra Stealth [online]. Minneapolis: Aviation week, 2008-05-26, rev. 2011-08-12 [cit. 2022-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-12. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Americké experimentální letouny
1–25
X-1 • X-2 • X-3 • X-4 • X-5 • X-6 • X-7 • X-8 • X-9 • X-10 • X-11 • X-12 • X-13 • X-14 • X-15 • X-16 • X-17 • X-18 • X-19 • X-20 • X-21 • X-22 • X-23 • X-24A/B • X-25
26–50
X-26 • X-27 • X-28 • X-29 • X-30 • X-31 • X-32 • X-33 • X-34 • X-35 • X-36 • X-37 • X-38 • X-39 • X-40 • X-41 • X-42 • X-43 • X-44 MANTA • X-44 (UAV) • X-45 • X-46 • X-47A/B/C • X-48 • X-49 • X-50
nad 50
X-51 • X-52* • X-53 • X-54 • X-55 • X-56 • X-57 • X-58** • X-59 • X-60 • X-61 • X-62 • X-63** • X-64** • X-65 • X-66
Související
D-558-1 • D-558-2 • M2-F1 • M2-F2 • M2-F3 • HL-10 • AD-1 • HiMAT • XQ-58 • ANCILLARY • Liberty Lifter • SPRINT
* nebylo přiřazeno kvůli možné záměně s B-52, ** nebylo přiřazeno