Rebecca Marinová

Rebecca Marinová
Rebecca Marinová na French Open 2022
Stát	Kanada Kanada
Datum narození	16. prosince 1990 (33 let)
Místo narození	Toronto, Ontario, Kanada
Bydliště	Vancouver, Kanada
Výška	183 cm
Hmotnost	64 kg
Profesionál od	2008
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 992 077 USD
Tenisová raketa	Yonex
Dvouhra
Poměr zápasů	370–231
Tituly	0 WTA, 15 ITF
Nejvyšší umístění	38. místo (11. července 2011)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2011)
French Open	3. kolo (2011)
Wimbledon	2. kolo (2011)
US Open	3. kolo (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů	88–109
Tituly	1 WTA, 1 WTA 125K, 3 ITF
Nejvyšší umístění	156. místo (21. března 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2012, 2023)
French Open	1. kolo (2011, 2023)
Wimbledon	1. kolo (2011)
US Open	1. kolo (2011)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cup	vítězka (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240721a21. července 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rebecca Marinová (* 16. prosince 1990 Toronto) je kanadská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Jednu deblovou trofej vybojovala v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala patnáct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.^[1]

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v červenci 2011 na  38. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2022 na 156. místě.^[2]

Na okruhu WTA debutovala v roce 2006, když obdržela divokou kartu do kvalifikace Rogers Cupu v Montréalu. První grandslam odehrála na US Open 2010, kde po výhrách třech kvalifikačních kol postoupila do hlavní soutěže. V úvodním kole porazila Rusku Xéniji Pervakovou a následně podlehla světové čtyřce Venus Williamsové.

V letech 2010 a 2011 byla vyhlášena Kanadskou tenistkou roku.^[3][4] V roce 2013 se rozhodla na neurčito přerušit tenisovou kariéru.^[5] V mezidobí studovala anglickou literaturu na Univerzitě Britské Kolumbie a stala se veslařkou tamního univerzitního týmu.^[6][7] Během října 2017 oznámila záměr návratu na tenisový okruh, jenž se oddálil v důsledku administrativní regulace Mezinárodní tenisové federace.^[8][9] Z první odehrané série tří turnajů v obnovené kariéře, v turecké Antalyi s dotacemi 15 tisíc dolarů, si v průběhu února 2018 odvezla tři tituly ITF.^[10][11]

V kanadském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 utkáním 2. světové skupiny proti Srbsku, v němž vyhrála s Krunićovou a podlehla Jovanovské. Srbky zvítězily 3:2 na zápasy. Následně odehrála druhou světovou baráž 2011. V týmu se opět objevila až v roce 2019 ve druhé Světové skupině proti Nizozemsku a navazující baráži. V roce 2023 byla členkou vítězného kanadského týmu. Do roku 2024 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 4–7 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.^[12]

Soukromý život

Narodila se roku 1990 v Torontu do rodiny s italskými kořeny. Prarodiče z otcovy strany se narodili v sicilském městě Caltanissetta.^[13] Ve dvou letech se s rodiči přestěhovala do Vancouveru, kde vyrostla. Strýc George Hungerford se stal olympijským vítězem na Letní olympiádě 1964 ve veslování, v kategorii dvojka bez kormidelníka.^[6] Mladší bratr Steven také vesloval za Kalifornskou univerzitu.^[14]

V pěti letech ji matka přihlásila na badminton, jenž v deseti letech vystřídala za tenis. Ve věku 14 let vyhrála první amatérský turnaj Stanley Park Open ve Vancouveru, čímž se stala nejmladší vítězkou v jeho tehdejší 75leté historii.^[13] Mezi srpnem 2008 a dubnem 2009 trénovala v Davosu s německou koučkou Ninou Nittingerovou.^[15] Poté se přestěhovala do Montréalu, kde se začala připravovat v Národním tenisovém centru.^[16][2]

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0)
International (0–1 D)

Dvouhra: 1 (0–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	1.	19. února 2011	Memphis, Spojené státy	tvrdý (h)	Magdaléna Rybáriková	2–6^skreč

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	červenec 2021	Charleston, Spojené státy	antuka	Liang En-šuo	Erin Routliffeová Aldila Sutjiadiová	5–7, 7–5, [10–7]

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments	80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments	60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments	25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments	10 000 $ tournaments

Dvouhra (15 titulů)

č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
1.	srpen 2008	Trecastagni, Itálie	tvrdý	Alice Moroniová	6–2, 6–2
2.	září 2010	Saguenay, Kanada	tvrdý	Alison Riskeová	6–4, 6–7^(4–7), 7–6^(7–5)
3.	říjen 2010	Kansas City, Spojené státy	tvrdý	Edina Gallovitsová	6–7^(4–7), 6–0, 6–2
4.	říjen 2010	Troy, Spojené státy	tvrdý	Ashley Weinholdová	6–1, 6–2
5.	říjen 2012	Rock Hill, Spojené státy	tvrdý	Sharon Fichmanová	3–6, 7–6^(7–5), 6–2
6.	únor 2018	Antalya, Turecko	tvrdý	Cristina Eneová	6–3, 6–3
7.	únor 2018	Antalya, Turecko	tvrdý	Nina Stadlerová	6–1, 6–4
8.	únor 2018	Antalya, Turecko	tvrdý	Gaia Sanesiová	6–2, 6–1
9.	červen 2018	Winnipeg, Kanada	tvrdý	Julia Glušková	7–6^(7–3), 7–6^(7–4)
10.	září 2018	Lubbock, Spojené státy	tvrdý	Robin Andersonová	6–4, 6–1
11.	květen 2019	Kurume, Japonsko	koberec	Juki Naitóová	6–4, 7–6^(7–0)
12.	červenec 2021	Evansville, Spojené státy	tvrdý	Majo Hibiová	6–3, 3–6, 6–0
13.	březen 2022	Arcadia, Spojené státy	tvrdý	Alycia Parksová	7–6^(7–0), 6–1
14.	únor 2024	Irapuato, Mexiko	tvrdý	Jule Niemeierová	6–1, 6–2
15.	červen 2024	Ilkley, Spojené království	tráva	Jessika Ponchetová	4–6, 6–1, 6–4

Čtyřhra (3 tituly)

č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
1.	červenec 2008	Evansville, Spojené státy	tvrdý	Ellah Nzeová	Courtney Dolehideová Kirsten Flowerová	7–5, 6–3
2.	říjen 2008	Southlak, Spojené státy	tvrdý	Beatrice Capraová	Mary Gambaleová Elizabeth Lumpkinová	3–6, 6–4, 10–6
3.	červenec 2019	Gatineau, Kanada	tvrdý	Leylah Fernandezová	Sü Ťie-jü Marcela Zacariasová	7–6^(7–5), 6–3

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

Výsledek	č.	datum a místo konání	spoluhráčky	soupeřky	skóre
Vítězka	1.	Billie Jean King Cup 2023 12. listopadu 2023 Sevilla, Španělsko tvrdý (hala), Estadio La Cartuja	Leylah Fernandezová Eugenie Bouchardová Marina Stakusicová Gabriela Dabrowská	Itálie	2–0
				Jasmine Paoliniová Martina Trevisanová Elisabetta Cocciarettová Lucia Bronzettiová Lucrezia Stefaniniová

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rebecca Marino na anglické Wikipedii.

1. Rebecca Marinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220901a1. září 2022
2. Rebecca Marinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20220901a1. září 2022
3. Tennis Canada Awards Top Players For Excellence [online]. 10sBalls.com [cit. 2017-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-10-2017. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. Rebecca Marino is Tennis Canada's most outstanding female player in 2011 [online]. National Post [cit. 2017-10-18]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. Rebecca Marino announces she's walking away from tennis [online]. The Globe and Mail [cit. 2013-02-20]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
6. Rebecca Marino finds joy in rowing after retirement from pro tennis [online]. CBC Sports [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
7. UBC Thunderbirds profile - Rebecca Marino [online]. GoThunderbirds.ca [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
8. Rebecca Marino will return to competition [online]. Tennis Canada [cit. 2017-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-09-2018. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
9. Rebecca Marino’s return to competition delayed [online]. Tennis Canada [cit. 2017-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-10-2017. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
10. Rebecca Marino back in three months [online]. Tennis.life [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
11. Rebecca Marino captures title in first tournament since 2013 [online]. Tennis Canada [cit. 2018-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-02-2018. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
12. Rebecca Marinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20220901a1. září 2022
13. Rebecca Marino’s got serve [online]. Maclean's [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
14. California Golden Bears profile - Steve Marino [online]. California Golden Bears [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
15. OrangeCoach profile - Nina Nittinger [online]. OrangeCoach [cit. 2017-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-10-2017. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
16. Rebecca Marino serves notice [online]. [cit. 2017-10-12]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

• Rebecca Marinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Rebecca Marinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Rebecca Marinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)

Portály: Tenis