Ulice vede od Place des Vosges a končí u Rue des Archives, odkud směrem na západ pokračuje Rue Rambuteau. Ulice odděluje 3. a 4. obvod, takže se lichá čísla domů se nacházejí ve 4. obvodu, a sudá čísla ve 3. obvodu.
Ulice je doložena ve 14. století, kdy vedla podél městských hradebFilipa II. Augusta. Její název se různě vyvíjel – Rue des Poulies, Rue des Viez Poulies nebo Rue des Vieilles Poulies, Rue Richard des Poulies, Rue Ferri des Pulleys. Názvy vycházejí z tkalcovských stavů, neboť v ulici se nacházely tkalcovské dílny.
V roce 1334 byl v ulici zřízen chudobinec, jehož chudí obyvatelé byli osvobozeni od daní a nazývali se tak francs-bourgeois (svobodní, tj. osvobození měšťané). Za Francouzské revoluce se ulice nazývala Rue des Francs Citoyens.
domy č. 29 bis a 31: hôtel d'Albret. Palác nechal postavit kolem roku 1550konetábl Anne de Montmorency (1493–1567). Později jej vlastnil královský sekretář Henri du Plessis-Guénégaud (1609–1676) a palác byl přestavěn podle plánů Françoise Mansarta. Od Guénégauda jej získal jeho švagr César Phœbus d'Albret (1614–1676). V roce 1700 byla fasáda upravena do současné podoby. Na konci 18. století byl palác přeměněn na výrobnu svítidel. V roce 1989 palác koupilo město Paříž. Po restaurování zde sídlí Direction des affaires culturelles de la ville de Paris.
dům č. 33: hôtel Barbes, dříve hôtel de Seré ze 17. století. Fasáda do ulice byla upravena v 19. století. V roce 1961 byl dům odsouzen k demolici, ale zachráněn díky spolku Amis du Marais. V letech 1701–1713 zde bydlel Jean de Serré de Rieux (1668–1747), rada pařížského parlamentu, básník a ochránce hudebního skladatele Jeana Baptisty Morina (1677–1745).
dům č. 39: sídlo Société des Cendres (1866), která se zabývala zpracováním vzácných kovů z odpadu klenotníků a zlatníků. V suterénu je malé muzeum vystavující některé staré přístroje.